Kolik chybělo, aby se sezona hokejové Sparty mohla hodnotit jinak než jako další krach? Dvě desetiny sekundy v šestém semifinále proti Třinci. Necelá minuta v sedmém. Trefa v prodloužení G7 ze sedmi, osmi gólovek, z nichž největší měl na čepeli kapitán Michal Řepík. Čekalo se pár kosmetických změn, klub si dost hráčů pojistil dopředu. Jenže cíl opět nebyl splněn. Nejvyšší vedení klubu se údajně chystá sáhnout do sportovního úseku i hráčů. Včetně těch, kteří jsou pod smlouvami.
Skvělá základní část, po delší době bez turbulencí. Ale nakonec jen bronz. Třetí místo není pro sparťany důvod, aby se plácali po zádech. Chtěli víc. V play off sedmkrát po sobě vyhráli, od finále je dělil kousíček. Kdyby to vyšlo, nic se řešit nebude. Jenže zase nic. Každý rok se povídá, jak jde nabušená Sparta na titul. Výsledek zase stejný. Pořád dokola.
Trenéři se střídají, hráči zůstávají. Někteří jsou ve Spartě dlouho. Nestalo se poprvé, že zkušení rutinéři nedokázali tým postrčit k vítězství. Jako rozdíloví hráči neudělali žádný rozdíl, nebyli tedy správnými lídry. Opakované selhání může Spartě prospět. I z reakcí po semifinálové porážce je znát, co může následovat. Velký třesk, rozbití stereotypů, jež nefungují. Nikdo tudíž nemusí být nedotknutelný.
Vladimír Sobotka má smlouvu ještě na jednu sezonu, bylo mu 36 let. O rok mladší Michal Řepík loni prodloužil do konce ročníku 2025/26. „Pořádně si nedovedu představit, že bych mohl pokračovat jinde než ve Spartě,“ řekl tehdy. Stejně tak si někdo dovede představit Spartu bez dlouholeté ikony. Roman Horák během sezony podepsal do roku 2027,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
