Když se dívá v televizi na finále Stanley Cupu, oprašuje vzpomínky na to, jak on sám v roce 2006 slavný grál pozvedl. A teď sedmatřicetiletý obránce František Kaberle drží palce bratru Tomášovi, aby se mu to samé podařilo s Bostonem.
„Bylo by super, kdybychom ho získali oba,“ říká z Floridy, kde se připravuje na nadcházející sezonu, kterou nově odehraje v Plzni.
Na Stanley Cupu už je s Carolinou z roku 2006 vyryté jeho jméno. A moc si přeje, aby se za rok 2011 s Bostonem přidal i mladší ze slavného hokejového rodu Kaberlů. „Věřím, že Boston na to má, moc to bráchovi přeju,“ tvrdí bek František Kaberle, pětinásobný mistr světa.
Neplánujete, že vyrazíte přímo do Vancouveru nebo do Bostonu, abyste viděl finále naživo?
„Zatím ne, možná kdyby se hrál sedmý zápas, tak bych letěl. Ale všechno pochopitelně sleduju v televizi a semifinále Bostonu s Tampou jsem tady na Floridě viděl i přímo.“
Hodně to prožíváte?
„No samozřejmě fandím, to je jasné.“
Je to pro vás i kvůli bratrovi emotivnější?
„Určitě mu držím palce, navíc se mi přitom trochu i oživí vzpomínky na to, jak jsme to vyhráli v roce 2006 s Carolinou. Hrozně bych mu přál, aby se mu to taky podařilo a měli bychom Stanley Cup oba.“
Když jste Pohár tehdy v létě přivezl do Česka, on se ho nedotkl, ne? Takže má cestu volnou...
„Já jsem ho přitom neviděl, tak snad si opravdu nesáhnul a teď ho může vyhrát.“ (usměje se)
Boston srovnal stav série na 2:2, věříte, že celé finále zvládne?
„Bude to vyrovnaný, ale myslím si, že rozhodně na to Bruins mají, aby to vyhráli. Mají velkou sílu. I když je pravda, že když někdo ve finále vedl 2:0, tak historická bilance většinou vyznívá pro něj, že nakonec vyhraje. Snad to teď platit nebude.“
Nemáte pocit, že si novináři v Bostonu na bratra Tomáše zasedli? I když hrál solidně, dost se do něj strefovali během play off .
„To jsem zaznamenal, v jednu chvíli to bylo až tak daleko, že dokonce někdo psal, že by ho měli posadit... Ale co jsem viděl, nezdá se mi, že hraje brácha tak špatně.“
Jak se s tou kritikou vyrovnává?
„Z Toronta, kde hrál předtím, je zvyklý na obrovský tlak, takže s tím nemá problém. Pochopitelně to není příjemné, zvlášť v play off , kdy by se takové věci neměly řešit, záleží přeci na týmu, ne na jednotlivcích. Brácha si toho nevšímá, zvládá to dobře. Záleží mu jenom na tom, aby vyhrávalo mužstvo. Víc neřeší.“
Jak se podle vás popasoval s přestupem do Bostonu po dvanácti sezonách strávených v Torontu?
„Byla to pro něj velká změna, hrával trochu jiným stylem, takže to ještě není stoprocentní. I souhra s ostatními parťáky by byla jiná, kdyby v klubu byl od začátku sezony. Ale on už má tolik zkušeností, že si s tím poradí.“
Jak moc ještě vzpomínáte na svůj triumf s Carolinou v roce 2006?
„Pořád to mám v živé paměti, na takové chvíle se nedá jen tak zapomenout. Ale už je to dost dlouho, ze vzpomínek se žít nedá. Člověk už se musí hlavně koukat dopředu.“
A vy teď máte před sebou angažmá v Plzni. Uvědomujete si, že se od vás hodně čeká?
„To se uvidí, každopádně pro to udělám maximum, připravuju se, jak nejlíp můžu.“
Není žádným tajemstvím, že byste měl nahradit dalšího veterána Jaroslava Modrého, který se vrátil zpátky do Ameriky.
„O tom jsem taky mluvil s Martinem Strakou (kapitánem a šéfem klubu), věřím, že se mi to podaří. Každého potěší, když na něj ostatní spoléhají, ale stejně záleží na celém mužstvu. Smlouvu jsem podepsal i proto, že klub má ty nejvyšší ambice. Jinak by mě to nelákalo.“
Nevadí vám, že nejste v Plzni a připravujete se individuálně?
„Příprava na ledě začíná koncem července a to už budu s týmem taky, takže bude dost času, abych se s klukama poznal. Navíc já takhle individuálně trénuju během léta už od roku 1995, takže jsem na to zvyklý, moje tělo přesně ví, co si může dovolit, kdy má povolit, kdy přidat. A v mém věku a kvůli předešlým zraněním už potřebuju při některých cvicích polevit, takže stejně i v Česku bych měl spíš individuální plán. Takhle mi to maximálně vyhovuje.“
Aspoň se vyhnete pověstnému soustředění na Zadově, při němž hráči dostávají na kolech od trenéra Mariana Jelínka pořádně do těla...
„To jsem neslyšel, ale vidíte, mně zrovna kolo vůbec nevadí, jezdím na něm dost.“
Jak se vám vlastně na Floridě trénuje?
„Skvěle, teplo mi vyhovuje, nemám navíc ani žádné zdravotní potíže. Což je super.“
Takže pokud by se Plzeň přesunula za vámi, vůbec by vám to nevadilo...
(směje se) „No to by byla paráda!“
Připravujete se spolu s útočníkem Josefem Vašíčkem, spoluhráčem z vítězného týmu z roku 2006. Máte na Floridě domy dokonce vedle sebe - to jste si je takhle pořídili schválně?
„My jsme s Pepou velcí kamarádi, takže se za námi jednou i s přítelkyní přijeli podívat a líbilo se jim tam. No a náhodou se ve stejné ulici prodával barák, takže po něm sáhnuli a takhle to vyšlo.“
