Češi si o něm myslí, že je blázen. „Takový ale nejsem,“ říká kanadský útočník Darcy Verot, kterého testují hokejisté Třince. V ruském týmu rabiátů z Čechova si ovšem za čtyři sezony doslova vytřískal pověst rváče a provokatéra. Jaromír Jágr mu nemůže přijít na jméno. Před včerejším odletem do zámoří o něm česká hvězda řekla, že je sráč. „Tak to je pro mě zklamání,“ reagoval suše Verot.
Po dopoledním tréninku třineckých hokejistů se Darcy Verot posadil na střídačku a klidným hlasem povídal o své neblahé pověsti. Ostrá vyjádření Jaromíra Jágra, kterého v předminulé sezoně v KHL napadl a rozjel tím monstrózní bitku, prý svým způsobem i chápe. „Každý má v týmu nějakou práci,“ pokrčil pětatřicetiletý Verot rameny.
A vy jste měl práci mrzačit soupeře?
„Když se podíváte na moje zápasy v Čechově, tak to byly jen rvačky a rvačky, protože přesně takový styl hry po nás šéfové klubu vyžadovali. Pro mě to byla šance, jak vydělat slušné peníze. Ale jsem schopný hrát i jinou hru. Bruslit, bojovat o puk, přihrát a třeba dát i nějaké góly."
Řada lidí, včetně Jaromíra Jágra, si myslí, že jste hokejový blázen. A to je ještě slušně řečeno. Je to pravda?
„Nemyslím si, že to je pravda. Možná jen hraju trochu jinačí hru, než tady kluci kolem. Hraju v emocích, ale v prvé řadě se starám o svůj tým. Během hry se stanou různé věci a někdy emoce přetečou.“
Jako v loňském zápase s Omskem, kde jste napadl Jágra a byla z toho hromadná rvačka?
„To byla právě jedna z těch věcí, kdy emoce přetekly. Já jsem Jaromíra udeřil a byla z toho pořádná mela. Tomu rozumím, protože Jaromír není hráč, který se s jinými bije. Je to jeden z nejlepších borců, kteří kdy hráli hokej, takže rozumím tomu, že se pak strhla obrovská mela. Navíc už mezi oběma týmy byla nějaká historie, byly tam i další problémy z minulosti.“
Jágr vám od té doby nemůže přijít na jméno.
„Četl jsem nějaká jeho vyjádření…(krčí rameny) To máte těžké, každý má v týmu nějakou práci. Moje práce není tak opěvovaná jako jeho, protože je mnohem talentovanější. Po nás v Čechovu vyžadovali právě tohle.“
Jaromír Jágr o vás také řekl, že nikdy nepotkal zákeřnějšího hráče. Co vy na to?
„Tak to je pro mě zklamání, když slyším takové věci. Nevím, jak může být někdo zákeřný, když se s někým bije tváří v tvář. Já ho nebouchnul zezadu, nebylo v tom nic zákeřného. Nejsem na tyhle věci pyšný, není to nic, čím bych se měl chlubit, ale tohle prostě byla moje práce.“
Počkejte – tváří v tvář? Jágr vzpomínal, že jste se dohodli na konci rvačky, a pak jste jej najednou praštil do obličeje.
(pousměje se) „Chápu, že vždycky budou nějaké dvě rozdílné verze. A taky chápu, že Jaromírova verze budu pro české fanoušky pravdivá, s tím už nic neudělám. Prostě musím otočit stránku a jít dál.“
Nebojíte se reakcí českých fanoušků?
„Jágr je velký hráč. Kdekoliv, nejen doma v Česku. Ale strach nemám. Přišel jsem do nového týmu a budu se snažit tvrdě pracovat, být užitečný. Jestli budu pro české fanoušky nepřítel, tak s tím nic neudělám.“
Za Čechov jste hrál čtyři roky. Pro řadu lidí to není hokejový tým, ale vyloženě klub rváčů…
„Ano, mají tam rádi tvrdé hráče. Tým tam nebyl moc dobrý, a když nemáte dobrý tým, musíte najít jinou cestu. Hrát tvrdě. Zkoušet zastrašit soupeře a z toho pak třeba skórovat. Navíc majitelé a šéfové klubu takovou hru měli rádi, vysloveně to po nás vyžadovali. Víte, já doma nevydělával moc peněz a v Čechovu jsem si přišel na slušné peníze. Prostě jsem plnil příkazy.“
Taková hra vám vyhovovala?
„Mám rád agresivní hru. Bruslit jen tak kolem hráčů, to není můj styl, to není můj hokej.“
Budete takový i v Třinci?
„Myslím, že tady po mně nebudou chtít úplně stejný styl jako v Rusku. (pousměje se) To by asi nešlo. Ale stát se může cokoliv. Když v rohu bojujete v emocích o puk, nikdy nevíte, co se stane. Jsem připravený hrát tvrdě, ale nemyslím si, že se tady budu jenom prát.“
