Jen jsem se bránil, vysvětluje nařčení z rasismu obránce Ševc

„A to prý můžu být rád,“ připustil třicetiletý bek v rozhovoru pro Sport.

V sobotním zápase s HV71 se poštěkali se soupeřem Danielem Rahimim, švédským hokejistou, jehož otec pochází z Íránu. Rahimi od Ševce uslyšel označení „fucking gypsy“, neboli „zas... cikán“. Za to následoval trest českého zadáka do konce utkání. A taky pořádné pozdvižení.

Prozradíte, proč k onomu incidentu došlo?
„Radši ne, už k tomu nechci nic říkat, protože je to vyřešené. Jsem rád, že celý ten humbuk utichá, novináři z toho tady udělali větší boom, než jaký se dal čekat. Celé to nafoukli. Je za mnou pár nepříjemných dnů, nejen pro mě, ale i celou rodinu.“

Co konkrétně bylo podle vás nafouknuté?
„Opravdu se nechci bavit o detailech. Tomu hráči jsem řekl, co jsem řekl. Vím, že to bylo přes míru, jenže já se jenom bránil. Slovně mě napadl první. Ale vážně po mně nechtějte, abych říkal, o co šlo. Ani tady ve Švédsku jsme nic nezveřejňovali, poslali jsme jen vyjádření na svaz a tím jsme to uzavřeli. Jsem toho názoru, že co se stane na ledě, tam má i zůstat. Při hře padne hodně podobných slov, holt tenhle hráč šel hned za rozhodčím... Pak ze všeho byla akorát zbytečná bublina.“

Švédové jsou v podobných záležitostech dost striktní. Co říkáte na výši svého trestu?
„Bavil jsem se s naším manažerem a prý po tom, co na mě tady spustili, můžu být rád. Nebudu hrát dva zápasy, ten třetí se přepočítal na pokutu a v sobotu už zase můžu nastoupit.“

Prý vám hrozil i civilní soud, je to pravda?
„Nic takového se právě vůbec neřešilo, i tohle bylo nafouknuté. Přijde mi, že všechno tohle se psalo za účelem mě pošpinit. A nejen mě, ale celý Färjestad. Na začátku sezony se nám nedařilo, za což je tady ráda spousta lidí, kteří nám nepřejí. Jakákoliv takováhle situace jim jenom nahrává. Možná kdyby se podobná věc stala jinému hráči v jiném týmu, nebyl by kolem takový humbuk.“

Každopádně i váš klub s vámi prý interně celou věc řešil. Jak jste dopadl u svých šéfů?
„Měli jsme s vedením několik schůzek, celé jsme si to vyříkali a dohodli jsme se, že víc k tomu nebudeme říkat. I kluci z týmu stáli za mnou, tři z nich byli přímo u toho, a slyšeli, co jsme si (s Rahimim) řekli. Věděli, na co jsem reagoval. Stejně tak to slyšeli i hráči HV, ale je logické, že ti neřeknou proti svému spoluhráči ani slovo. Klub to za mě každopádně celé vyřešil, všichni z vedení stáli za mnou.
Stejně tak tým i fanoušci a dá se říct, že celé město. Vážně jsem cítil podporu od kohokoliv, koho jsem potkal. Toho si vážím, na tom celém je to jediné pozitivum.“

Sám jste v prohlášení uvedl, že jste si už jako cizinec na ledě vyslechl své. Přitom se říká, jak jsou Švédové tolerantní. Takže to neplatí?
„No, zase tak tolerantní to tu není. Jenom si na to hrajou a všechno se povídá za zády. Ale to je v každé zemi stejné. Rozhodně nemůžu na Švédsko říct nic špatného, vůbec si nestěžuju. Ani jako cizinec se tady necítím špatně.“

Zlepšila vám alespoň náladu pozvánka do reprezentace?
„Rozhodně, té si moc vážím. Za šanci v národním týmu jsem vždycky moc rád, beru ji jako odměnu za práci v klubu. Pro mě to je nejvíc, co člověk může dokázat.“