V osmnácti letech si toho o sobě musel vyslechnout dost. Že je špatný kapitán, bezcharakterní hráč... Vladimír Růžička, syn legendy, se po propadáku osmnáctky stal terčem nevybíravé kritiky.
V osmnácti letech si toho o sobě musel vyslechnout dost. Že je špatný kapitán, bezcharakterní hráč... PRAHA - V osmnácti letech si toho o sobě musel vyslechnout dost. Že je špatný kapitán, bezcharakterní hráč... Slávistický útočník Vladimír Růžička, syn hokejové legendy, se po propadáku "osmnáctky" stal terčem nevybíravé kritiky. "Ale ať si každý říká, co chce. Mě to od hokeje, který miluju, rozhodně neodradí!" tvrdí v rozhovoru pro Sport. Když mluví, geny se nezapřou. Na krku řetěz, používá stejná slova, podobná gesta jako věhlasný otec. Ale právě kvůli slavnému jménu to má někdy extrémně těžké. "Zvyknul jsem si," tvrdí. Ostatní hráči ze slávistického áčka si užívají na dovolené. On je každý den v Edenu a trénuje. Sám si přidává. "Věřím, že když dělám něco navíc, jednou se mi to vrátí," hlásí jeden z nejlepších českých útočníků své věkové kategorie. A určitě nejvíc sledovaný. * Jak se takhle sám k tréninku přinutíte? "Ani nevím. Asi je to tím, že mám docela dobrou vůli." * Tu asi tatínek v mládí při tréninku neměl, co? (usměje se) "Asi ne. Ale dal si záležet, aby ji ve mně vypěstoval. Pořád mi říkal, že když budu trénovat víc než ostatní, vrátí se mi to. A má pravdu." * Neláká vás teď v tom horku spíš ležet s přítelkyní někde u vody? "Ne ne. Ona sama ví, co dělám, respektuje to. Musím na sobě neustále makat." * Po propadáku s "osmnáctkou," která sestoupila z elitní skupiny, jste si jistě prožil krušné časy, kritika se na vás valila. Jak jste to prožíval? "Nebylo to jednoduché. Ale nešlo ani o kritiku, tu musí člověk unést. Spíš mě dodnes strašně mrzí, že jsme sestoupili. Neskutečný neúspěch. Mrzí mě to o to víc, že už to nemůžeme odčinit, zkazili jsme to jinému ročníku. Moc rád bych to chtěl napravit. Držím palce klukům, ať se jim podaří znovu postoupit. A že se lidi pouštěli po sestupu zrovna do mě? Na to jsem zvyklý. Ať si každý říká, co chce. Snažil jsem se udělat maximum." * Co vás nejvíce naštvalo? "Nechci to moc rozebírat, hádat se přes noviny. Nelíbí se mi ale, když někdo jen tak něco plácá, přitom neví, jak to doopravdy bylo. Když kritika, tak musí být oprávněná." * Jak se vás dotklo, když se v tisku objevilo, že jste bezcharakterní hráč? (zamyslí se) "Není to příjemné. Ani nevím, kdo to psal, snad nějaký pan Jelínek." * Ano, skaut Radim Jelínek. "Co na to říct? Asi si léčí nějaké mindráky, fakt nevím. Nepotřebuju se s ním dohadovat... Osobně mě nikdy neviděl, nevím, jestli mě viděl hrát hokej, a pak tohle říká. Hokej miluju, je pro mě na prvním místě a pak přijde někdo a tohle plácne. (naštvaně) Dobře, kdyby mi to řekl do očí, nemám s tím problém. Ale on takové žvásty vytroubí do světa přes noviny. Ale jestli si myslí, že mě takové řeči odradí od hokeje, tak se moc plete!" * Kritika vás tedy nerozhodí? Ani v osmnácti, tedy stále ještě v dost křehkém věku? "Ne. V životě ne! Ať si každý plácá, co chce. Já si prostě půjdu za svým snem hrát NHL. A jestli se mi splní, nebo ne, je jiná věc. Udělám pro to každopádně maximum." * Musel vás otec v tu dobu těsně po šampionátu hodně psychicky podporovat? "Nejen on, ale celá rodina, kamarádi. Mě mrzelo, že všude bylo jenom moje jméno. Ale nás tam přece bylo víc. Ano, byl jsem kapitán..." * Tato volba se rovněž hodně zpochybňovala. "Trenér řekl, že budu kapitán, tak jsem to přijal. A jestli někdo povídá, že už v mých osmnácti pozná, že nikdy nemůžu být dobrý kapitán jako táta, tak nevím nevím... Chtěl bych konkrétně panu Jelínkovi dokázat, že pravdu neměl. Ale co, ať si plácá, co chce." (rozhodí rukama) * Další výtka: Prý jste při soustředění nespal s týmem pohromadě. "Zase řeči. Ale že s mužstvem nespali skoro všichni slávisti, protože v ubytovně u zimáku nebylo místo, to už nikdo neřekne. A pak že jsem nejel s týmem. Kvůli maturitě jsem do Finska letěl jenom o pár hodin později, jinak jsem byl s mužstvem pořád. Každý si na mě něco najde, když chce..." * To je nejspíš tím slavným jménem. Neříkáte si: Proč zrovna já mám za tátu Růžičku? "Jsem rád, že ho mám. A věci okolo přestávám řešit. Soustředím se na hokej, abych byl co nejlepší. Víte, když jsem dal v šestnácti první gól za áčko, nikdo nic neřekl. To se bralo normálně. Ale teď se nepovedly osmnáctky a najednou všichni vylézají a šijou do mě. Kritik by přece mohl někdy říct, že bylo i něco dobře. (zamyslí se) Mám slavného tátu, ale nehraju jenom kvůli němu. To pořád slyším, že samá protekce, hraju pro něj a tak... Ale tak to není, jenže úsudek si musí udělat každý sám." * Měl jste si asi vybrat jiný sport. (usměje se) "A jak? Když máte tátu fanatika do hokeje, je těžké dělat něco jiného. Ale jsem za to rád, hokej je můj život. Hraju pro sebe. Třeba budu hrát v NHL, vyhraju Stanley Cup a stejně lidi budou říkat, že jsem hrál jenom kvůli němu, že jsem měl v mládí protekci." * Kolikrát jste si vyslechl, že jste protekční "dítko?" "Toho bylo... Takové kecy slyším i během zápasu, z druhé střídačky to na mě řvou. Co se dá dělat. Jedním uchem dovnitř, druhým ven. (usmívá se) Furt někdo říká, že mám protekci, prý mám na ledě víc prostoru než ostatní. Ale přeci v juniorech stejný prostor dostávala i druhá pětka, tak proč někdo neudělal takové body jako já? Že jsem ve Slavii vyhrál pět sezon po sobě kanadské bodování, to nikdo neřeší. Ale kritizuje každý. I ten, kdo mě nikdy neviděl hrát. To prostě nechápu." * Jistě si vyslechnete nejrůznější narážky. Která vás nejvíc pobavila? "Asi to, že se táta zná s Gretzkým, proto mi dohodil, že mě draftoval Phoenix. To jsem se pobavil." * Na rozdíl od jiných mladíků neprcháte do juniorské ligy, ale zůstáváte v extralize. Chcete tím dávat příklad ostatním? "Takhle to vůbec neberu. Prostě věřím, že když se prosadím do áčka v extralize, dá mi to víc než jejich juniorská liga. Taky jsem zaslechl názory, abych to šel zkusit, ať ukážu, co je ve mně bez táty. Nevím, proč bych měl pořád někomu něco dokazovat. Kdybych šel do Kanady, tam udělal sto bodů, začne se říkat: ´No jo, on radši utekl...´ Nezavděčíte se. Ale to ani nechci. Chci prostě sezonu nebo dvě zůstat tady, pak se uvidí. Každopádně hrát NHL je můj sen." * Jste sám se sebou spokojený, jak se vám hokejově vede? "Musím se pořád zlepšovat. Musím hodně, hodně makat." * Nemáte někdy obavy, že tátu zklamete? "Určitě jsem o tom v mládí přemýšlel. Ale říkám si, že toho mám snad ještě spoustu před sebou. Budu se snažit, aby na mě mohl být pyšný. A třeba budu ještě lepší a slavnější." (usmívá se) * Jste ještě puberťák? (směje se) "Snad už jsem si tím prošel! Jsem ale pořád mladý, mám období, kdy doma mektám a něco se mi nelíbí. Asi jako každý." * Už jste vybouřený? "Nikdy jsem nebouřil... Diskotéky mě nelákají, nechybí mi. Nemám rád zakouřené prostory a místa, kde je moc lidí." * Přítelkyni neschází, že nemůže s vámi chodit někam "pařit"? "Ona je v tomto ohledu podobná, takže vůbec ne. Radši zajdeme v klidu do kina." * Už se hokejem uživíte? "To určitě ne, dostávám zatím i kapesné. Ale nejsem moc náročný. O penězích teď nepřemýšlím." * Už máte vlastní auto? "Ještě ne, teprve si přes léto budu dělat řidičák." * A jaká byla maturita? "Nejhorší byla čeština, vytáhnul jsem si otázku, na kterou jsem ani nemrknul. Ale něco jsem tam zablekotal. Škola byla pro mě důležitá. Kdo ví, jak dlouho budu hrát hokej, jestli se jím budu vůbec živit. A co pak? Nechtěl bych někde házet uhlí nebo kopat potrubí. S maturitou se můžu někam odrazit." *** co také řekl O "OSMNÁCTKÁCH." "Strašně mě mrzí, jak to nakonec dopadlo, určitě na to nejde jen tak zapomenout, v padesáti si jistě ještě vzpomenu. Ale i s neúspěchem se musí člověk vyrovnat. Říkám si: Mohl jsem hrát líp, mohl jsem ten tým lépe potáhnout. Ale bylo nás přece víc. Jeden hráč nikdy v hokeji nic neuhraje." O TÁTOVI. "Při trénincích se do mě pouští fakt dost, to jsou kapky... Když na někoho řve, většinou jsem to já... Říká mi Růžo, já jemu někdy táto, někdy trenére. Jestli jsem po něm? Někdy taky zbytečně vybuchnu. A taky nosím řetězy, hraju golf. A hlavně oba milujeme ze všeho nejvíc hokej. Byl to pan hokejista."
