Relax na pláži? Nezájem, hokej je hokej. Sezona na ledě skončila pro brankáře Dominika Hrachovinu návratem ze světového šampionátu, kde plnil roli brankářské trojky, již den po příletu z Dánska naskočil do extraligy inline hokeje. Jenže ne jako gólman, ale obránce. „Jen jsem vybalil betony, obul kolečkáče a šel hrát,“ popisuje přesun z ledu.
Extraliga inline hokeje nabízí v létě přehlídku bývalých i stále aktivních hokejistů. Za Zlín nastupuje Petr Zámorský, za tým z Nového Jičína hraje třinecký forvard Ondřej Kovařčík, barvy Olomouce pak hájí extraligový šampion s Pardubicemi z roce 2005 Lubomír Korhoň.
Mezi nimi pak lítá na kolečkových bruslích také Dominik Hrachovina, který na uplynulém světovém šampionátu plnil roli brankářské trojky. Přechod z branky do pole zvládá na výbornou, z dosavadních čtyř utkání má na kontě již devět kanadských bodů, přičemž v sobotním duelu se Zlínem se blýskl hattrickem.
„Taťka hrál vždycky krom klasického hokeje taky inline, a když jsem vyrůstal, tak jsme měli před barákem hokejové hřiště a já jsem nechtěl být v bráně. Navíc jsem dával i nějaké góly, takže mě to chytlo“ líčí Hrachovina, který se v týmu Mission Roller Brno potkává i s tátou Petrem. Zatímco ten zůstal věrný brankovišti, jeho syn nastupuje v roli obránce.
„Inline hokej mě v bráně absolutně nebaví. Furt se to tahá dozadu, navíc se hodně sekají betony,“ vysvětluje změnu. „Na druhou stranu je to pro mě úplně něco jiného, dokonce i hokejku držím na druhou stranu. Snad jen při přesunu gólmana vím, kde by mohlo být místo,“ hledá možnosti, jak těžit ze svých brankářských zkušeností.
Hrachovina naskočil do utkání již den po návratu z Dánska, další tři starty si připsal během uplynulého víkendu. Svojí zálibou v inline hokeji se připravuje o už tak krátkou letní pauzu, svého rozhodnutí ale nelituje. „Pro mě je to svým způsobem relax.“
Přiznává, že účast na světovém šampionátu vzbudila pozornost spoluhráčů, spíš než na věci kolem hokeje se vyptávají, jak probíhalo komentování duelu Slovensko – Bělorusko s Robertem Zárubou.
„Osobně budu nejvíc vzpomínat na tu partu, která byla super. Strašně jsem si to s nimi užil, samozřejmě jsem moc rád, že jsem tam vůbec mohl být, to se nepoštěstí každý rok,“ vypráví s vděčností. „Ty tři týdny jsou samozřejmě těžké, protože člověk nemůže pořádně trénovat na ledě, protože musí být furt někde v posilovně, ale bylo to pěkné.“
Dvojnásobný šampion finské ligy s Tapparou má před sebou novou výzvu, od příští sezony bude chytat v KHL za kazašský Barys Astana. Hrachovina přiznává, že se na nové angažmá těší, přesun do asijské země však bude velkým krokem do neznáma.
„Nechávám tomu volný průběh. Upřímně ani nevím, kdo nás trénuje, takže tam dojedu a nějak se to vyvrbí,“ neláme si hlavu třiadvacetiletý gólman.
