Jako na noblesní osobnost a vynikajícího kouče vzpomíná Miloslav Hořava na zesnulou trenérskou kapacitu Luďka Bukače. Třiaosmdesátiletý trenér dvojnásobných mistrů světa 1985 a 1996 zemřel v sobotu ráno na komplikace spojené se zápalem plic.
Miloslav Hořava, sám uznávaný trenérský šéf, poznal Bukačův styl práce detailně na pražském šampionátu v roce 1985, kde československý výběr získal světový titul. Tehdy mladý třiadvacetiletý obránce zažil, co nikdy předtím a ani pár let potom.
Bukač byl pro Hořavu mužem na svém místě. „Pro mě to byl ukázkový příklad trenéra nároďáku. Vzdělaný člověk, uměl mluvit, hovořil anglicky, německy. Noblesní chlap a odborník na svém místě. Vždycky jsem si představoval, že reprezentaci by měl vést někdo takový jako on, s vlastnostmi, které jsem zmínil.“
Hořava je i po letech rád, že se mezi československou hokejovou elitou uchytil zrovna ve chvíli, kdy k národnímu mužstvu přišel Luděk Bukač. „Hodně se trénovalo, hrozně se mi líbilo, jaké novinky do toho procesu přinesl. Byl to jeden z nejlepších trenérů, jaký mě kdy vedl,“ netají.
Po jedenácti letech od zlaté Prahy přišel zlatý vídeňský valčík. U toho už 35letý Hořava nebyl, ale další Bukačův primát s řadou tehdy mladých a začínajících reprezentantů velmi ocenil. „Je to tak, další velký úspěch, pod kterým byl podepsaný. Jak říkám, pro mě byl pan Bukač vzorová představa trenéra národního týmu.“
Miloslav Hořava si na renomovaném odborníkovi s velkým mezinárodním přesahem rovněž cenil, že se nebál do dění v českém hokeji tepat. „To je třeba zmínit. Zároveň mě trochu mrzí, že jeho názory neměly ještě větší a silnější dopad, ale chápu i to, že chtěl vést normální soukromý život. Ale hrozně se mi líbilo, jak se do toho uměl opřít, měl velmi zdravé názory,“ zdůrazňuje.
Na zesnulou trenérskou legendu má Hořava i ryze soukromou vzpomínku. „Jednou, někdy před deseti lety jsem pana Bukače požádal, zda by se se mnou sešel. Nesmírně mě potěšilo a mile překvapilo, s jakou ochotou mi vyšel vstříc. Připomněl mi, že jsem pro něj hrál a že to bere jako povinnost potkat se a popovídat si o hokeji. Byla z toho asi hodina a půl a já se moc věcí dozvěděl,“ nezapomene Miloslav Hořava.
