Tlustý o životě po hokeji: Kvůli Kladnu jsem v televizi dostal za uši
Kvůli přetrhaným svalům v zápěstí před dvěma lety ukončil kariéru, po devíti sezonách v NHL se ještě marně pokoušel o comeback ve finském Oulu. Jiří Tlustý se však ze sportovního prostředí nevypařil. V minulé sezoně začal komentovat pro O2 TV extraligové zápasy a živí se rovněž podnikáním s výživovými produkty. „Hokejem se bavím dál, i když z jiného pohledu,“ tvrdí 31letý odchovanec Kladna.
Na obrazovce byl vidět vlastně pořád, občas se vzhledem k zaměření svého byznysu mihne Jiří Tlustý taky na akcích, jakou bylo třeba nedávné otevření Everyday Fitness na ruzyňském letišti v Praze. Bývalý útočník Toronta, Caroliny, Winnipegu a New Jersey, jehož v mladém věku zastupoval jako agent slavný bek Bobby Orr, si dnes chodí zahrát jen s partou převážně vysloužilých legend, která však jmény připomíná takové české hokejové Kdo je kdo.
Nesvrbí vás přece jen ještě někdy ruce? Nemáte sto chutí to ještě zkusit?
„Samozřejmě ano, ale jelikož si chodím zahrát jen do Letňan a mám i tam někdy docela problémy, mám to v hlavě už tak dané, že to jinak nejde. Jsem s tím vyrovnaný, i když to je smutné. Paradoxně mi vůbec nevadí střelba, která mě zdobila, zato spíš souboje. Hokej se zrychlil, je jich víc, než jich bylo, když jsem ještě hrával. A ta ruka mě bolí hlavně v soubojích, kdy musím vzít hokejku do jedné ruky. To pak je největší problém.“
Jak jste na tom dva roky po posledním ostrém zápase s kondicí?
„Teď asi hůř, protože při fotbálku jsem si přivodil další úraz, měl jsem natržené vazy v kotníku a tři týdny nesmím nic dělat. Ale jinak se rád chodím udržovat a cvičení je u mě skoro na denním pořádku, sportovní vyžití taky. To zranění mě omezovalo, kondice se trochu zhoršila. Ono to vždycky jde dolů rychle, zatímco nahoru to jde pomalu.“ (usměje se)
Nicméně u hokeje jste zůstal coby komentátor. Bavíte se jím dál?
„Ano, i když z jiného pohledu. Mám možnost vidět hodně kamarádů, s nimiž jsem hrál, vyrůstal nebo jsme se potkali v reprezentacích. Teď je můžu sledovat, jak si vedou, a hodnotit je. To je taky fajn, stalo se to součástí mého života.“
Dá se říct, že kvůli komentování sledujete hokej víc, než když jste ho ještě hrál?
„Pokud jde o extraligu, tam mám o něco větší přehled. Ale do příští sezony jsem si stanovil za cíl se trošku zlepšit. V té minulé jsem se oklepával, zkusil si to, pak mě to i bavilo. Fakt jsem se do toho zakousnul, jen jsem byl lajdák v přípravě. To musím zlepšit a dát tomu příště víc. Věřím, že mě to pak bude zase ještě víc bavit a taky toho dokážu víc prodat do kamery.“
Vaším oborem je extraliga, ale co jste říkal v poslední sezoně senzačnímu výsledku Carolina Hurricanes, v nichž jste nechal taky kus života, strávil jste tam téměř šest let?
„Carolina je moje srdeční záležitost, stejně jako Kladno. Hrozně jsem fandil, nejen klukům, protože tam ve vedení pracuje hodně lidí, co tam byli už za mě. Například trenér Rod Brind´Amour mi hrál ve své poslední sezoně centra. Moc rád jsem se na ně díval a přál jim. I když je ve finále konference vyřadil Boston, kde ale zase hraje výborný kamarád Pasta.“
Takže vás to tolik nemrzelo…
„Na jednu stranu lehce ano, na druhou stranu jsem věděl, že Boston má větší šanci to celé vyhrát a přivézt Stanley Cup do České republiky. To byla náplast, že Canes vypadli právě s nimi. Ovšem i tak jsem klukům gratuloval ke skvělé sezoně. Fanoušci čekali na úspěch hrozně dlouho a ohromně to prožívali. Celé Raleigh bylo na nohou, vládla tam skvělá atmosféra a to hnalo mužstvo dopředu.“
V Česku jsem spokojený jen s Kladnem
Boston má za sebou páté finále proti St. Louis. Myslíte, že to dotáhne?
„Věřím jim. Pasta a Krejča jsou kamarádi, s Krejčou jsem hrál ještě v Kladně. Fandím jim. Vím, že St. Louis hodně týmů umlátilo a ubilo tou svojí zarputilostí a stylem, jakým hrají. Ale věřím, že Boston má dost silné mužstvo, nejen herně, nýbrž taky fyzicky vyspělé, že se jim i v tomhle vyrovnají. Mají navíc větší talent a gólový potenciál, to považuju za rozhodující.“
Už jste to nakousl, že vaší další srdeční záležitostí je Kladno. Po šesti letech se vrací mezi elitu. Co tomu říkáte?
„Dělal jsem dokonce asi tři zápasy Kladna v baráži a bylo to skvělé, jen jsem dostával vynadáno od vedoucích v televizi i odjinud, že hokej prožívám jako jednostranný fanoušek, a ne televizní komentátor. Jenže tu kariéru a hokejové začátky nejde vymazat. V České republice jsem spojený jen s Kladnem, takže chuť jim pomoct, dotlačit je do extraligy byla obrovská a zápasy jsem pak prožíval, fandil jim a používal výrazy jako ‚my‘, ‚naše“, a za to dostával trošku za uši.“ (usměje se)
Asi jste vysvětloval, že tu pupeční šňůru nemůžete jen tak přestřihnout, že ano?
„Kladno je srdcovka a moc se těším, až budu moct komentovat jeho utkání nejen v baráži, ale po celou extraligovou sezonu. Vyberu si jich co nejvíc, to mi taky dodá zápal do téhle práce. Doufám, že Kladno postaví tým schopný konkurovat ostatním a budou mít šanci bojovat hned příští sezonu o desítku. Budu držet palce. Z mužstva znám přece jen nejvíc lidí, na Kladně se hodně motám, dost nás tam vyrostlo. Je hrozně příjemné vidět ho zpátky v extralize.“
V Kladně jste nejen začínal, ale taky se během výluky v ročníku 2012/13 odrazil ke svojí nejlepší sezoně v NHL. Tenkrát jste ve 48 zápasech nastřílel 23 gólů, což bylo i přes zkrácený program vaše maximum, dělil jste se navíc o páté místo v lize…
„Ta sezona byla výjimečná, v lajně jsem nastupoval s výtečnými hokejisty (Jágr, Plekanec). Mohl jsem se ukázat před svými rodiči, kamarády a hrát za Kladno, které mě vychovalo. To bylo skvělé, dařilo se nám a přechod do NHL byl taky dobrý, i když začátek mi úplně nevyšel. Ale potom se to rozběhlo, jelo to jak po másle.“
Tehdy jste se na dálku tak trochu přetahovali s Jakubem Voráčkem, že?
„Ano a myslím, že on měl nakonec víc bodů, ale já dal o gól víc. Vzpomínám na to rád.“
U sportu jste zůstal, i pokud jde o vaše podnikání, tedy výživové doplňky. Jak jste se k tomu vůbec dostal?
„Přivedl mě k tomu jeden z mých nejlepších kamarádů. Je ze Slovenska a celé to vymyslel. Když jsem s hokejem končil, nabídl mi, jestli bych do toho šel, on by dělal Slovensko, já Česko. Rozjeli jsme to, máme Octagon a hodně dalších MMA fighterů mimo. Jedná se o doplňky stravy pro fitness, na klouby a tak dále, snažíme se pořád rozšiřovat sortiment i působení. Myslím, že každý si má z čeho vybrat. Jak sportovci, tak lidi, kteří si chtějí udržet váhu nebo kvůli zdraví.“
Baví vás to?
„Podnikání je pro mě novinka, není lehké se v tom zorientovat a dělat ty věci úplně správně. Snažím se to ale tlačit dál, zatím se nám to vede. Líbí se mi, že nezůstáváme stát a chceme se posunout. Teď se nám povedla super věc, máme celou veganskou řadu. Ale přichází další nápady, které nám pomůžou, abychom byli ještě víc schopni konkurovat větším firmám. Jen je těžké se dostat do povědomí, proniknout do různých sítí drogerií a podobně. Spolupracujeme s fitness centry, snažíme se dostat pořád dál a otevírat nové možnosti.“
Dělat něco v hokeji vás nelákalo? Před časem jste se zmínil, že byste mohl být třeba skautem…
„Trénovat se mi nechtělo. Na to je brzy, snad kdybych jednou měl syna, tak by mě to k tomu určitě táhlo, abych s ním trávil co nejvíc času na ledě, něco pomohl, poradil. Ale trénovat mě zatím neláká a jiné nabídky zatím nepřicházejí. Ale jak se říká, ten správný čas jednou přijde, něco, co mě třeba osloví a zaujme natolik, abych se k hokeji vrátil ve větší míře, než jen komentováním. To přinese život a budoucnost.“
