Martin Hašek
Premium
1. dubna 2020 • 20:32

Erbanová o éře po rychlobruslení i hokeji: Život sportovce není soukromý!

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Vzala si dvě tašky a jela do světa. Holka z Krkonoš se uvázala dobrovolně k drsné samotářské misi uprostřed nizozemských sýrových rovin. Plazila se po čtyřech po cestě, kde bylo víc slz než smíchu. Sama to tak řekla. S půlkilovým olympijským bronzem z Pchjongčchangu za odměnu pak Karolína Erbanová ukončila svou rychlobruslařskou kariéru. „Dalo mi to prostor pro nalezení sebe samé,“ říká s odstupem v nové realitě.



Kdysi s hokejem začínala a stará láska se v ní znovu rozdmýchala. Umění bruslit teď Karolína Erbanová uplatňuje jako mládežnická trenérka ve vrchlabském klubu. V týmu jičínských Manek přispěla vskutku kanonýrskou porcí 53 gólů k postupu do 1. ligy, druhé nejvyšší soutěže. A v hlavě má i myšlenky na velký návrat na olympiádu. „To by byl pěkný příběh,“ usmívá se.

Připomeňte, jak jste se k hokeji po konci v rychlobruslení dostala…
„Hokej se ke mně dostal. Ne, že bych chtěla aktivně hrát, ale byla jsem oslovena, jestli by mě zajímalo pracovat s hokejisty na technice bruslení. Takhle jsem se dostala na led. Potom jsem bohužel měla zranění kolene, to hokej celkově oddálilo. Ale jak to bylo možné, tak jsem se velmi rychle ocitla v hokejové výstroji. A můj návrat k hokeji už se nedal oddalovat. Já jsem to tak dlouho neviděla, ale asi to byl dost přirozený návrat.“ (úsměv)

Co vás přivedlo do ženského týmu Manki Jičín?
„Tím, jak jsem se dostala k hokejovým bruslím, tak jsem musela vědět, co brusle dělají, jak můžu zkušenosti přenést na hokejové brusle. Musela jsem se taky doučit spoustu pohybů. K tomu jsem navlékla rukavice, vzala hokejku, přišla do kontaktu s pukem a už to nešlo zastavit. Přišla výstroj a potom logicky hledání nejbližšího ženského týmu v mém okolí. Takže Jičín. A už jsem jela…“

A najednou dáváte za sezonu gólů jako Ovečkin…
„Já jsem nečekala, že si tak celkově zvyknu na hokejový pohyb. Úroveň mého bruslení je jinde než práce s pukem. Nejvíc bojuju s tím, že bruslím třeba na osmičku, kdežto v ovládání kotouče jsem na dvojce. Snažím se s tím vyrovnávat. Bez puku mi nedělá problém přešlapovat doprava, ale rozjet se z místa, první tři rychlé kroky, bogna, vratná zatáčka s pukem, to je něco jiného… Jak dojde k držení kotouče s hokejkou na zemi, je to trošku problematické.“

Jak střílíte?
„Dnešní hokej v chlapském podání je rychlá střela zápěstím, materiál to umožňuje. Já jsem začala pilovat střelbu tahem, jako útočník ji použiju víc než střelbu golfákem. Snažím se i zkoušet střelbu zápěstím, ale je to pro mě nová věc. Když dvanáct let jenom máváte rukama, je potom jiná disciplína trefit ve velké rychlosti malé okénko v bráně.“

Kde v útoku je vaše místo?
„Křídlo: pravé nebo levé, jak to vyjde. Zkouším si to. Buď najíždím na svou oblíbenou rychlobruslařskou rychruslařskou stranu doleva, ale zase mám přihrávku na bekhend. Nebo je to naopak.“

Bývalá rychlobruslařka Karolína Erbanová se vrhla na dráhu hokejistky
Bývalá rychlobruslařka Karolína Erbanová se vrhla na dráhu hokejistky

Jak jste se vžila do role učitelky bruslení ve Vrchlabí?
„Na téhle práci mě asi nejvíc baví, že je mi to hodně blízké, dvanáct let jsem bruslením žila. Nacítit nový pohyb v rámci bruslení je pro mě jednoduché. Ale rychlobruslení je o jízdě vpřed a zatáčce doleva, v hokeji je to daleko složitější. Tím, že mám dost pevnou základnu, mi přechod na kanady nedělal žádné problémy. Ani jízda pozadu, změna směru… Je to výzva, že se můžu sama vzdělávat a zlepšovat v hokejovém bruslení. Spojit to s tím, co vím z rychlobruslení a potom to přenášet dál.“

Jak se vám spolupracuje s dětmi?
„Chvíli trvalo, než jsme si na sebe navzájem zvykli. Já mám hlavu hodně nastavenou profesionálně. S tím, že by se někomu nechtělo trénovat, jsem se ještě nesetkala. Na úrovni, na které jsem se pohybovala, neexistuje, že přijde týmová kolegyně na trénink a řekne, že něco dělat nebude, protože ji to nebaví. Což u dětí samozřejmě nastává. (úsměv) První týdny to bylo zvykání z obou stran.“

Dlouhodobě se říká, že čeští hokejisté neumějí tak bruslit jako třeba Finové. Co s tím?
„Já nevím, jestli bych se opovážila to hodnotit takhle globálně. Můj první kontakt s hokejovým bruslením je na úrovni jednoho klubu ve Vrchlabí – a ještě s dětmi, na které nejsem zvyklá. Nějaké zaostávání ale, pravda, bude. Z mého pohledu je to hlavně o tom, že

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud