V prostředí českého hokeje nenajdete snad nikoho, kdo by si nepustil nahrávku „fénování“ brněnských dorostenců jejich trenérem Martinem Stloukalem. Případ osobitého proslovu před nástupem léta přesáhl zdi hokejových arén, do živé debaty se pustila česká společnost. „Naprosto neakceptovatelné,“ vyjádřil se po více než dvou měsících i Filip Pešán, šéftrenér Českého hokeje.
Dva měsíce podmínečného zákazu výkonu profese s odkladem do konce roku. A k tomu desetitisícová pokuta za maření práce disciplinární komise. Takový je verdikt hokejového ústředí. K celé kauze se v odpovědích pro iSport.cz prvně postavila i nejvyšší trenérská šarže v zemi.
Dobře známý Stloukalův projev, v němž prší vulgarity či neortodoxní rady ohledně výživy, je pro Pešána daleko za čarou. „Pro mě naprosto neakceptovatelný projev, který nemá absolutně co do činění s filozofií, kterou razím. Myslím si, že jde o velké šlápnutí vedle a velké pochybení jak samotného trenéra, tak i klubu. Ten se měl postavit svým názorem k celé situaci jinak,“ soudí svazový šéftrenér, jemuž vadí, že vedení Techniky Brno Stloukalův výlev odmítlo jakkoli postihovat. Krom avizované ústní domluvy.
Být po Pešánovi, vládci dorostenecké střídačky dočasně zakáže činnost. Natvrdo. „Můj názor je takový, že se trenéru Stloukalovi měla činnost pozastavit. A byl bych rád i za trest pro klub,“ má jasno.
Stloukalův svérázný slovník, v němž se objevily i rasistické náznaky, přitom hokejovou i fanouškovskou obec rozdělil. Nešlo nevidět, že velký tábor příznivců se postavil za kouče, jenž se s fyzicky nepřipravenými teenagery nemazlil. „Správné zaujetí. Tvrdost na místě,“ glosovali to mnozí s odkazem na potřebu být na hráče přísnější, než je v dnešní hyperkorektní době zvykem.
„Ty okolní věci se z trenérova projevu těžko dají vymazat,“ namítá Pešán. „Prvky zapálení tam jednoznačně jsou, ale nemyslím si, že je to v prostředí českého hokeje výjimkou. V současné době máme v českém hokeji penzum zapálených a přitom slušně se chovajících trenérů, kteří si umí získat hráče na svou stranu jinou formou než motivací strachem,“ pokračuje.
Stloukalův ostrý slovník mu vadí a nenachází ani náznak pardonu. „Nejsem si jistý, zda je nutné používat takové výrazy pro sjednání respekt u týmu a jeho nabuzení. Nerozporuju, že trenérovi šlo o jeho tým, asi to tak je a bude. Ale zvolil strašnou formu,“ trvá Filip Pešán na svém.
Jedním z doprovodných jevů případu Stloukal se stalo téma udělování trenérských licencí, kvalita, odbornost a schopnost začlenění jejích držitelů do reality a celkový stav řemesla jako takového.
V prostředí českého hokeje se živě diskutovalo i to, že ke klíčovým postům se dostávají bývalé a nezpochybnitelné persony, které však nevlastní nejvyšší možný svazový štempl.
Poslední případ? Jaroslav Špaček či Martin Straka a jejich povolání k národnímu týmu. „Další velké téma, které v posledních měsících řeším,“ reaguje Pešán. „Otázka udělování licencí je věčná diskuse, na svazu přemýšlíme, jaké trenérské základy by měli mít bývalí výborní hráči. Nechceme je brzdit, na druhou stranu po nich musíme chtít, aby se k určitým základům dostali. Evidujeme spoustu návratů bývalých vynikajících hráčů do systému, k tomu produkujeme spoustu mladých vystudovaných koučů. V českém hokeji máme dobrý mišmaš trenérů různého typu,“ domnívá se 42letý manažer.
Postoj svazu vyhlíží následovně: není problém bývalé excelentní profesionály stavět k dospělým, u výchovy mládeže je tomu ovšem jinak. „Pokud má dotyčný ambice trénovat na profesionální scéně, řešením může být tzv. profi licence A, aby bývalí špičkoví hráči mohli trénovat profesionální tým. Pokud ovšem mají působit u mládeže, jednoznačně musí mít jisté trenérské znalosti, tam bych jim neprominul nic,“ plánuje Pešán.
Vlnu rozdílných ohlasů vzbudilo i nasazení (staro)nových šéfů střídaček mládežnických reprezentací, které nese podpis Filipa Pešána.
Na jedné straně je tu respekt k volbě trenérů od náčelníka a jeho právo dosazovat si experty, jimž důvěřuje, na druhé jistý despekt z poskytnutí prostoru mužům, kteří na svých dřívějších štacích prožili zklamání, vystřízlivění a neúspěch v jednom. Pešánův výběr dráždil, ne že ne.
Ukázkovým příkladem jest figura Jakuba Petra. K ambicióznímu kouči se váže poslední národní sukces s výběrem do 18 let (stříbro na MS 2014), zároveň loňský vyhazov z extraligových Vítkovic po sérii nenaplněných očekávání. Pešán měl k Petrovi vždy blízko a nedělalo mu problém svěřit mu osmnáctku znovu. Rovnou v průběhu minulé sezony, což obnášelo odvolání Karla Berana. Jenže odstřelený Beran posléze od Pešána dostal do péče reprezentační šestnáctku. A prostor u týmu do 20 let pak obdržel i Petrův vítkovický asistent Pavel Trnka. To v hnutí vzbudilo rozruch.
„Kdybych si vybíral kolegy trenéry k mládežnickým nároďákům, vybral bych si okamžitě Jakuba Petra a Pavla Trnku. V tu dobu ovšem byli vázáni ve Vítkovicích. Jakmile došlo k jejich uvolnění, okamžitě jsem je oslovil s nabídkou práce u juniorských týmů. V podstatě jsem byl rád, že se situace v ostravském klubu takto vyvrbila. Jinak bych je nezískal,“ odpovídá Pešán.
A co od reprezentace vyhozený a následně znovu povolaný Karel Beran? „Karel dlouhodobě dobře pracuje s věkově nižšími kategoriemi. V rámci pokusu o jeho posunutí k osmnáctce nedošlo k optimálnímu nastavení atmosféry v týmu,“ vysvětluje svůj pohled. „To nic nemění na tom, že ho považuju za špičkového trenéra. Jen jsem využil jeho výborných zkušeností a použil ho v kategorii, kde jsem přesvědčený, že bude výborně pracovat,“ hájí Filip Pešán další svůj krok.
Vrcholné akce jednotlivých kategorií v nové sezoně ukážou správnost Pešánovy volby. Pokud se tedy vůbec kvůli koronavirovým obavám uskuteční.
