Hvězdami mistrovského týmu Vítkovic z roku 1981 byli František Černík, Miroslav Fryčer nebo Ladislav Svozil. Ale byl to Miloš Říha, kdo dvěma góly v posledním utkání sezony 1980/81 v Gottwaldově korunoval vítkovické zlato. Nesmazatelně se zapsal mezi legendy klubu.
„Naše lajna (Černík-Svozil-Fryčer) měla asi nejvíc bodů, ale když jsme třeba po dvou třetinách prohrávali, tak jsme věděli, že se prosadí právě Milošův útok nebo lajna od Miloše Holaně,“ vzpomíná Ladislav Svozil, který byl v úvodu mistrovské sezony kapitánem Vítkovic. „Miloš byl ohromný centr. Většinou hrál s Radkem Kuřidýmem a Zbyňou Neuvirthem a dokázal tuhle lajnu dělat velmi silnou. Fungovalo jim to.“
Zprávu o úmrtí bývalého parťáka prožíval Svozil těžce. „Šok a překvapení. Všichni jsme věděli, že nějaké zdravotní problémy má, ale nikdo netušil, že to může být až takového charakteru, aby to dopadlo takhle,“ hledal slova vítkovický trenér. „Nemůžu to vstřebat, mám z toho husí kůži. Zemřel nám obrovský kamarád, sportovec a motivátor.“ Tím byl podle Svozila Říha především. Motivátor. „Když někdo celý život trénuje, říká se mu odborník. A odborníci jsou prakticky všichni. Ale on byl vůdčí osobnost, jeho motivační složka byla ohromná. Na to bude každý, kdo ho znal, ještě dlouho vzpomínat.“
Oba sice pochází z Hané, Svozil z Prostějova a Říha z Přerova, ale v jednom týmu se potkali až v roce 1980. Ve Vítkovicích. „Přišel z vojny v Jihlavě do mužstva, které se tvořilo a dosáhlo na titul. Když jsme byli pohromadě, tak jsme dělali medaile,“ říká Svozil.
Přiznává, že v začátcích bylo kolem Říhy trochu dusno. Vzpomínal na to i Miroslav Fryčer v knize Můj divoký hokejový život. „Nějak jsme se domákli, kolik dostal za přestup a dotklo se to naší ješitnosti,“ popisoval Fryčer. „Snad měsíc jsme se s ním nebavili. Až v hospodě jsme si všechno vyříkali a od té doby jsme opravdu velcí kamarádi.“
Svozil s úsměvem upřesňuje, že ani tak nešlo o nevraživost mezi hráči. „Spíš to byla taková pichlavá otázka na funkcionáře. My s Frigem přišli dřív, bylo nám sedmnáct, osmnáct. Bývala praxe, že se za přestupy dávaly peníze a my dostali takzvaně velké h. A když přišel Miloš, tak někdo roztrousil, že on nějaké peníze dostal. Chvilku trvalo, než to ostatní vstřebali. A my byli s Frigem určitě mezi nimi...“
Podle Svozila měl Miloš Říha velký podíl na mistrovském titulu. „Ohromný střední útočník s přehledem ve hře,“ popisuje spoluhráče, který v sezoně 1980/81 ve 43 zápasech nasbíral 42 bodů (9+33). „To mu zůstalo i v trenéřině, tenhle nadhled. K tomu měl skvělou právě i motivační složku. Byl hecíř. Dokázal zařvat, zabojovat, ohromně si věřil.“
Bouřlivák prý byl Říha už jako hráč. I když to nemohl tolik dávat najevo. „Doba byla taková, že nikdo moc vyskakovat nemohl,“ líčí Svozil. „Kdo vyskakoval, dostal za uši a režim ho semlel. Museli jsme emoce a výlevy hodně hlídat, protože každý chtěl hrát.“
Historku o tom, jak Říha nabízel Fryčerovi vlastní pas těsně před útěkem do zámoří, zná Svozil jen z vyprávění. Marodil doma se zlomenou nohou, na turnaji ve Švýcarsku nebyl. „Ale dovedu si to představit, Miloš byl svým způsobem ranař.“
To mu podle Svozila zůstalo i během úspěšné trenérské kariéry. „Pamatuji velmi emotivní zápasy proti němu v Pardubicích nebo později ve Slovanu. Soupeřili jsme hodně, řvali jsme na sebe. Na střídačce jsme byli nepřátelé, ale pak přišla hecovačka a zase jsme byli kamarádi. To k tomu patří. Na Miloše budeme všichni vzpomínat jen v dobrém.“
