London Lions: příběh klubu rváčů, v Brně schytal i slzný plyn | iSport.cz
Pavel Bárta
27. února 2021 • 11:00

Když se snilo o evropské NHL... Klub rváčů v Brně schytal i slzný pln

Autor: Pavel Bárta
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
RENTGEN před derby: Slavia těží z presinku, Sparta řádí při standardkách
Baník - Opava: Zajíc přece jen gólovým střelcem! Krásně si udělal prostor, 1:0
VŠECHNA VIDEA ZDE

Strašlivý zápas. Tak vzpomínal na duel s London Lions v Brně obránce Oldřich Machač. „Dřevorubci, jen si obuli brusle. Kromě umělých zubů vyndali v šatně taky mozek,“ líčil trojnásobný mistr světa. Při zápase s tehdejším ZKL se strhla hromadná řež. Pro tým složený hlavně z kanadských chasníků v 70. letech nic neobvyklého. Ale jinak byl tenhle farmářský tým Detroit Red Wings jedinečný. Sídlil ve Velké Británii a vyrážel na dlouhé tripy po Evropě.



Vyprodali halu na pražském Výstavišti, na sedm zápasů hraných v tehdejším Československu přišlo přes padesát tisíc diváků. London Lions byli v únoru 1974 prvními vyslanci zámořského profi hokeje od utkání s výběrem NHL po slavné Sérii století o dva roky dříve. „Zápas jsme brali jako zpestření, nepovažovali ho za nijak důležitý. Ale přece jen to pro nás byli profíci, zatímco my, jak říkal František Pospíšil, jsme byli profesionálové s amatérskými podmínkami,“ vrací se s úsměvem Bohuslav Ebermann.

Plzeňský expres hrál v útoku Vincentem Lukáčem a Richardem Fardou, který pak v létě s Václavem Nedomanským emigroval přes Švýcarsko do Kanady. Na sklonku léta nastoupil taky v duelu s výběrem WHA, dva roky poté se zúčastnil prvního Canada Cupu. V sezoně 1977/78 Ebermann posílil Kladno na turné proti klubům NHL.

Zářivé švédské korunky

V týmu měli tři zářivé švédské korunky. Za Lions chytal Leif Holmqvist, dlouholetá opora Tre kronor. Další třicátník Ulf Sterner v roce 1965 naskočil čtyřikrát za New York Rangers a stal se prvním hráčem NHL, který vyrostl v Evropě. Tord Lundström pronikl do ligy právě přes Londýn. Zůstalo u jedenácti utkání za Detroit. Jinak tým tvořili Kanaďané a Američané.

Do NHL z nich aspoň nakoukla zhruba polovina. Gólman Bill McKenzie dělal dvojku v Kansas City Scouts a u jejich nástupců Colorado Rockies. Nelson Pyatt sehrál téměř tři stovky utkání za Detroit, Washington a Colorado. Nejvíc toho zvládl maličký Dennis Polonich: 390 zápasů převážně za Detroit, rok dělal kapitána Wings. Dvacet utkání taky vynechal poté, co jej holí brutálně zasáhl do obličeje Wilf Paiement. Případ se dostal až k soudu.

„Paiement proti nám hrál mistrovství světa 1977,“ vzpomíná Ebermann. „Ale tam bylo nazdárků víc, třeba obránce Vadnais. Říkali jsme mu Vadnej. V Lions takových taky pár bylo.“

V roce 1981 dostal nabídku odejít právě do Detroitu. „Moje bývalá žena nechtěla, udělal jsem velkou chybu. Hrál tam Vašek Nedomanský, volal snad desetkrát denně, že mi tam udělá místo,“ dodává.

Kdo hrál za Lions

Brankáři: Leif Holmqvist, Bill McKenzie, Tom McQuiston, Terry Richardson
Obránci: Ray Bibeau, Mike Korney, Tom Mellor, Rick Newell, Charlie Shaw, Ron Simpson, Murray Wing
Útočníci: Earl Anderson, Terry Clancy, Mike Jakubo, Dennis Johnson, Tord Lundström, Rick McCann, Duffy McCarthy, Brian McCutcheon, Dennis Polonich, Nelson Pyatt, Ulf Sterner, Brian Watts
Kouč a GM: Doug Barkley
Pozn.: Tučně vytištění hráči později nastoupili v NHL nebo konkurenční WHA, kurzívou jsou hráči, kteří v těchto soutěžích působili už dřív.

To už však byli London Lions dávno v prachu. Název zdědili po týmu z 20. let, který později už pod názvem Wembley Lions vyhrál první britský titul. Duchovním otcem projektu byl Bruce Norris, majitel Red Wings. Farmy Detroitu rozdělil, jeden tým hrál AHL, další přesunul do Londýna, kde měl hrát chystanou Evropskou hokejovou ligu.

V plánech se počítalo i s týmem z Prahy. Toronto Maple Leafs by zasadili svůj záložní tým do Stockholmu, Montreal Canadiens do finského Tampere. Jenže to byla doba ostrého tažení proti profesionalismu, podporovaného zejména Sovětským svazem, kde se za amatéry jen vydávali. Problémem byla taky případná nedostupnost evropských hráčů pro mistrovství světa během play off. Sílily obavy zejména Švédů z dalšího vykrádání soupisek. Tamní asociace chtěla nové lize zablokovat stadiony.

Velkolepá myšlenka opět zhasla, nicméně Norris to rozjel i bez pravidelné soutěže. Doug Barkley předtím krátce vedl Detroit a později ještě jednou. Místo práce v AHL dostal džob generálního manažera a kouče londýnského týmu. Norrise doprovázel coby asistent GM jeho právník John Ziegler, pozdější prezident NHL. Silnou podporu našli Lions u šéfa IIHF Bunnyho Ahearna. Byli zaregistrováni jako amatéři u britského svazu, takže je podle tehdejších regulí směli vypustit proti soupeřům ze Skandinávie a kontinentální Evropy.

Potlesk vestoje

Domácí zápasy hráli v aréně Empire Pool ve Wembley, v níž už při letní olympiádě 1948 probíhaly plavecké závody. Led byl zhotoven na dřevěném podloží, jež překrývalo původní bazén. Neměli rolbu, zřízenci v bílých pláštích žehlili led jako za starých času vodou rozlévanou ze sudu. „Hned jste si představili, jak ve dvacátých letech vypadala torontská Maple Leaf Gardens,“ vyprávěl Al Coates, kustod, co to nakonec dotáhl až na generálního manažera Anaheimu.

Prvním soupeřem Lions se tam 19. října 1973 stal výběr Rakouska. V listopadu vyjel ve Wembley dvakrát na led taky výběr Prahy, za který nastoupili i reprezentanti Milan Nový, František Černík či Milan Chalupa. Kapitánem byl kladenský Václav Sýkora, v brance košický Pavol Svitana. Fanoušci ve Wembley na konci zápasů ocenili soupeře potleskem vestoje, sestřih vysílala BBC.

London Lions si zahráli i proti finským olympionikům
London Lions si zahráli i proti finským olympionikům

V domovské aréně Lions od začátku prosince do března hnízdili krasobruslaři. Lions strávili tři ze šesti měsíců na cestách, 41 zápasů v řadě sehráli v jiných zemích. „Bylo to jak kočovný cirkus. Smáli jsme se, že to je nejdelší trip v hokejové historii. Podívali jsme se i za Želenou oponu, což pro nás tenkrát bylo něco jako černá díra,“ povídal útočník Brian McCutcheon pro The Athletic.

„Detroit měl tehdy pod smlouvou osmdesát hráčů. Svobodné nebo mladé páry poslal do Londýna. Bylo mi devatenáct, byl jsem mladý, svobodný a putování po Evropě jsem miloval. Nebyli jsme jako (basketbaloví) Harlem Globetrotters, ale docela se nám dařilo. A k tomu jsme si vydělali na tu dobu slušné peníze,“ líčil jindy Polonich.

Kdo už měl rodinu, tomu Lions přibrali na palubu manželky a děti. Dlouhé jízdy autobusem s návěsem a zážitky jak vystřižené z později kultovního filmu „Slap Shot”. Tak vypadaly dlouhé výlety londýnských Lvů.

Zrovna nováček Polonich se jednou ve Skotsku pustil při mele po vhazování do Sternera. Napřed ho přetáhl hokejkou přes kotník. Švéd si to nenechal líbit, takže shodili rukavice. Kolem se to mlátilo, ale tady se do sebe pustili dva spoluhráči. Jednou ve Švédsku zase kouč Barkley chytil na chodbě pod krkem rozhodčího. Zdálo se mu, že vylučuje jenom jeho tým.

Zásah slzným plynem

Sehráli celkem 72 zápasů, z nich 52 vyhráli. Hráli všude. Ve Švédsku, Finsku, v tehdejším západním Německu, Rakousku, Belgii, Nizozemsku, dvakrát vyrukovali na Dynamo Moskva a jednou ho porazili 2:1. V Československu sehráli Lions sedm utkání. Cestou z Rakouska strávili na hranicích dvanáct hodin, než celníci prohledali všechna zavazadla. Reálný socialismus poznali i v hotelu, kam dorazili se zpožděním a kde už pro ně neměli žádné jídlo. S reprezentačním týmem prohráli 3:6, tři góly inkasovali v poslední třetině. „Asi nejlepší soupeř, na jakého jsme narazili,“ přiznal Coates.

Jednoho ze dvou vítězství dosáhli na závěr v Brně, kde vyčistila střídačky hromadná rvačka. Oldřich Machač se zapojil mezi prvními. „Chlap proti mně měřil asi dva metry. Měl jsem hlavu na jeho prsou. Naštěstí jsem mu podrazil nohy. Ležel jsem na něm, helmu jsem mu narval do obličeje, on sípal. Neměl jsem jinou možnost. Kdyby se postavil na nohy, asi by mě seřezal,“ popisoval.

Během bitky na led vtrhli příslušníci Veřejné bezpečnosti se slzným plynem. „Někoho jsem držel a dostal dávku do obličeje. Oči pálily, nic jsem neviděl, ale byla to spása. Týpek naproti mně vypadal, že ze mě vymlátí duši,“ řekl útočník Duffy McCarthy.

Stadion opouštěli Lions za dohledu policie a vojska. „Většinou nás považovali za kanadský tým, dokonce někdy fandili: Go, Canada, Go! A pak tam byli jiní, kteří by nás nejraději zabili. Agresivní styl Lions nás několikrát dostal do problémů s úřady. Kam jsme přijeli, nechtěli nám dát lístky navíc, že je vyprodáno. Ale plno opravdu bylo,“ připomněl Coates.

Brankář Holmqvist se o Lions rozpovídal před lety v rozhovoru pro švédský Dagens Nyheter: „My hráči jsme museli pomáhat třeba při škrábání ledu. Ale mužstvo jsme měli docela dobré, porazili několik špičkových švédských týmů jako AIK, Färjestad a Frölunda. V Československu naše zápasy přitáhly 55 tisíc diváků a v Anglii stoupl zájem o hokej.“

London Lions neuměli to, co míčoví kouzelníci z Harlem Globetrotters. Nikdo o nich v životě neslyšel. Přesto spousta pamětníků na tenhle úkaz vzpomíná dodnes.

Zápasy v Československu

7. února 1974 Československo - London Lions 6:3 Praha
Góly ČSSR: Nedomanský 2, B. Šťastný 2, V. Martinec, Jiří Holík.
Sestava ČSSR: Holeček – Machač, Pospíšil, Bubla, Kužela, Suchý, Neubauer – Veith, Nedomanský, Jiří Holík – Martinec, J. Novák, B. Šťastný – Lukáč, Farda, Ebermann – E. Novák, Hlinka.
9. února 1974 ČSSR do 20 let - London Lions 1:4 Plzeň
10. února 1974 ČSSR do 20 let - London Lions 5:3 České Budějovice
12. února 1974 ČSSR do 20 let - London Lions 8:2 Milevsko
13. února 1974 ČSSR do 20 let - London Lions 4:1 Tábor
15. února 1974 Jihlava - London Lions 4:2 Liberec
16. února 1974 ZKL Brno - London Lions 0:3 Brno

Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud