Spoluhráč z Pittsburghu o Jágrovi: Nejšťastnější byl, když skočil na led
V moderní éře představuje ojedinělý úkaz. Larry Murphy (60) vyhrál Stanley Cup dvakrát po sobě se dvěma kluby. V Pittsburghu a pak s Detroitem. Do Penguins přišel v prosinci 1990. Vyztužil obranu týmu, jehož nejničivější zbraní byl ostře nabitý útok s Mariem Lemieuxem v čele. Tehdy tam začínal i zázračný mladíček Jaromír Jágr. „Při pohledu na něj vás hned napadlo, že bude úžasný hokejista,“ vzpomíná bývalý slavný zadák v rozhovoru pro iSport Premium.
Za svoje umění se nikdy nedočkal některé z individuálních cen, ale ve své době patřil k výkvětu obránců NHL. Jako šikovný, tvořivý bek podporoval Larry Murphy zezadu palebnou sílu pittsburghské přední linie. U Penguins strávil pět sezon, takže zachytil Jágrovy začátky a vzlet na hokejové nebe. Odcházel v roce 1995, kdy český útočník získal první z pěti Art Ross Trophy za produktivitu. Dlouho se s ním ještě střetával jako soupeř, později pitval jeho výkony coby televizní analytik a expert.
Jaromíru Jágrovi je padesát let a stále hraje. Co tomu vůbec říkáte?
„Padesát a pořád jede, co? Hlavně myslím, že to ukazuje, jak hokej pořád miluje a jak mu byl oddaný. Patřil jsem ke starším hráčům, když přišel do NHL. Byl jsem u jeho začátků, sledoval, jak z něj roste skvělý hokejista. Ale že toho tolik dokázal a že vytrval takhle dlouho, to byl souběh mnoha věcí. Měl talent, měl charakter a taky štěstí. Vyhýbala se mu zranění, jež by mohla ohrozit jeho kariéru. Ale nejvíc tam byla láska k hokeji. Ta ho hnala dopředu a drží ho v chodu vlastně ještě teď. Jinak by to zabalil. Když si spočítáte, kolik zápasů sehrál nejen v NHL, ale v celém profesionálním hokeji, v Rusku, v české lize, tak se mu nikdo nevyrovná.“
Do Pittsburghu jste přišel během jeho první sezony, zažil jste Jágra jako nováčka a pak s ním hrál ještě další čtyři roky. Jaký vám tehdy připadal?
„Už tenkrát bylo vidět, že z něj vyroste velký hokejista. Bylo mu osmnáct, devatenáct let a už v tomhle věku měl jedinečnou schopnost zaujmout, vzít to na sebe, oblafnout soupeře a rozhodnout zápas. Střílel klíčové góly v důležitých momentech, ve vyrovnaných zápasech. Najednou vystřihl nějakou výstavní věc a fouknul to tam. Při pohledu na ty jeho kousky vás hned napadlo, že se tady něco rodí, že bude úžasný hráč. Nakonec se z něj stal jeden z nejlepších hokejistů všech dob.“
Přišel z jiného světa, jiné kultury, z postkomunistického Československa. I hokej v NHL byl jiný. Musel toho vstřebat hodně najednou, viďte?
„Zvykal si na zcela jiný životní styl, na jiný hokej. Byl daleko od domova, stýskalo se mu. Na ledě jste na Jagsovi viděli, že má obrovský dar, což prokazoval v každém zápase, každou sezonu. Ale na začátku
