V 90 letech odešel hokejový mistr. Ladislav Olejník patřil k šestici vyvolených, kteří jako hráči byli u všech jedenácti ligových titulů, které tým Rudé hvězdy a později ZKL Brno získal v letech 1955- 58 a 1960-66. K tomu přidal jedno stříbro a dvakrát bronz. Dlouholetý obránce Komety patřil ve své době k nejlepším hokejistům Československa, byť v reprezentaci nastoupil jen čtyřikrát. V nejvyšší soutěži si připsal 332 startů a v nich 110 bodů (46+64).
Z šestice jedenáctinásobných mistrů z Komety už žijí pouze František Mašlaň a Rudolf Scheuer. Dříve zemřeli Vlastimil Bubník, Bronislav Danda a František Vaněk. Olejníkovi neřekli jinak než Bosambo.
Jak k přezdívce přišel? „Běžel jakýsi film, kde povstání na lodi velel černoch stejného jména. A Láďa se mu svými rysy podobal,“ vysvětluje spoluhráč Jaromír Meixner.
Jeho přiznačným rysem bylo, že strašně nerad prohrával. „Rusové v naší éře každého porazili, zmlátili, nadali nám do fašistů. Hráli jsme s Dynamem Moskva a věčný skeptik Broňa Danda před zápasem říká: ‚Na to se vykašlu. Proč sem jezdíme, když nás zase zmlátí a ještě nám dají pytel gólů?‘ A Láďa Olejník vylétl a říká: „Ho...o! Jsou to lidi jako my, pojďme, jsme tu od toho, abychom vyhráli nebo remizovali!‘“ povídá další legenda Komety.
Před sovětskou okupací v roce 1968 se vystěhoval do Německa, kde měla kořeny rodina jeho manželky. Jako trenér si tam získal velký obdiv. V roce 1970 dovedl Bad Tölz ke druhému místu v někdejší Bundeslize, o čtyři roky později skončil třetí s mužstvem Bad Nauheimu, což bylo jeho nejlepší umístění v historii. Působil taky v Mannheimu, u německé dvacítky, s Rosenheim byl čtyřikrát vicemistrem. Ve Frankfurtu se pod ním stal Jiří Lála v sezoně 1990/91 nejproduktivnějším hráčem soutěže, ve stejné době nejlepším střelcem soutěže.
Ve stejné době převzal s Erichem Kühnhacklem německou reprezentaci. Na mistrovství světa v Turku 1991 s ním obsadil poslední osmé místo a po šampionátu rezignoval. Jako trenér pokračoval ve Freiburgu, Ratingenu a končil v roce 2005 u mládeže v Bad Nauheimu.
Za své dlouholeté působení v Německu byl zařazen do tamní hokejové Síně slávy. „Strašně mě překvapil, jaký byl trenér. Úspěšný a naprosto nekompromisní. Jako na ledě dřel, nerad prohrával, takový byl i trenér. S nikým se nepáral. Vybudoval si tam skvělou pověst,“ dodává Meixner.
