Mrázová: Mnozí si myslí, že loňský bronz byla náhoda. Na USA se těšíme
Světový šampionát v ledním hokeji žen spěje ke svému konci. V turnajovém pavouku zůstaly čtyři poslední celky, které si to rozdají o medaile. Podobně jako v roce 2022 se znovu o cenný kov porve i česká reprezentace. Ve čtvrtfinále si svěřenkyně nové kanadské trenérky Carly MacLeodové poradily s Finskem a v semifinále čeká favorit z USA, se kterým už Češky padly v základní skupině 2:6. „Nebude to jednoduché, ale porazit je není nemožné. Na semifinále jsme nažhavené,“ říká opora útočných řad a hráčka Connecticutu Kateřina Mrázová.
Zvládly jste čtvrtfinále, ale s Finskem je to vždy v posledních letech obrovská bitva o detailech. Bylo to tak i tentokrát?
„S Finkama je to vždycky vyrovnané. Dokázaly jsme, že do té výkonnostní skupiny A patříme. I když Finky by tam podle mě měly být taky, ale systémově se to letos sešlo takhle. Zápasy s nimi jsou vyhrocené a vždy se na ně těšíme.“
Váš útok se proti Finkám prosadil nejvíc. Sama jste na turnaji dala dva góly, ale celkem se o 12 branek českého týmu na MS postaralo 10 různých střelkyň. Je to náhoda?
„Určitě to není náhoda, že se prosazuje více holek. Je to samozřejmě podstatné, že se nedaří jedné nebo dvěma střelkyním. To je naše doména, že sílu máme rozprostřenou ve všech lajnách.“
V semifinále teď na vás číhá jeden ze dvou favoritů. Jdete na USA. Dá se na ně vůbec něco vymyslet?
„Už jsme proti nim hrály ve skupině, takže víme, co můžeme čekat. Chceme hrát s pukem, což je podle mě naše veliká přednost. Pochopitelně to nebude jednoduché, ale porazit je není nemožné.“
Je asi výhodou, že zápas s nimi máte pod kůží. Říkáte, že je potřeba hrát na puku, ale to samo o sobě asi úplně nepostačí, ony Američanky o hře na kotouči taky něco vědí.
„Američanky jsou favoritky, to je naprosto jednoznačné. Osobně si myslím, že bude strašně důležité, jestli dokážeme ustát ten prvotní tlak nějakých třeba prvních deset minut. Pak by se hra mohla vyrovnávat, čím déle je budeme držet na uzdě, tím budou nervóznější. A jinak je to výhoda, že jsme s nimi hrály, protože těch zápasů proti Kanadě nebo USA zase nemáme odehráno tolik. Každé takové utkání vás posune a na semifinále jsme nažhavené.“
Na posledním MS Češky získaly bronz, letos jste také v semifinále. Můžeme se bavit o tom, že je český ženský hokej momentálně za Kanadou a USA třetí nejlepší na světě?
„Neskromně si myslím, že to tak je. Momentálně asi jsme třetí nejlepší tým, i když nechci, aby to znělo jakkoliv namyšleně. Bronz z loňského MS pořád spousta lidí považuje za náhodu a neberou nás úplně vážně, takže bychom taky rády ukázaly, že to náhoda nebyla. Sice je fakt, že obhajoba něčeho je vždy těžší, ale opravdu si myslím, že do top 3 na světě patříme.“
Jak to myslíte, že vás spousta lidí nebere vážně? Máte na mysli soupeřky z Kanady a USA?
„Upřímně si říkám, že jsou pryč ty doby, kdy Kanada a USA dávaly na počkání všem deset gólů. Výkonnostně se ženský hokej vyrovnává a Česko je v pozici, že proti nám nechtějí soupeřky moc hrát. Tím, jak se snažíme hrát s pukem a taky jsme zapracovaly na fyzickém hokeji, tak myslím, že ani ty top favorizované týmy na nás nejdou s tím, že Češky roznesou na kopytech. Respekt jsme si už získaly a Američanky se mají v semifinále na co těšit.“
Jak jste to tedy myslela, že vás někteří neberou vážně? Myslíte zámořská média?
„Přesně tak, i když se na to úplně nezaměřuju. Řekla bych, že ostatním týmům jako Švédsko nebo Finsko se dostává více pozornosti, ale věřím, že to zase překlopíme výsledky. Jak už jsem řekla, hromada lidí si tady myslí, že nějaký český bronz z loňska je náhoda a mrzí mě to, protože podle mě dokazujeme stylem hry, že za tu Kanadu a USA momentálně patříme my.“
Po bronzu z loňského MS a konci trenéra Tomáše Paciny převzala národní tým Kanaďanka Carla MacLeodová. V čem nastala změna?
„Nejprve bych chtěla říct, že už Tomáš Pacina vlastně rozjel ten boom ženského hokeje a neskutečně mu pomohl v České republice. Co se týče Carly, tak pro mě osobně je její přístup úžasný. To, jak se chová, jaký má zájem o jednotlivkyně, to není úplně zvykem a ona v dobrém smyslu slova trenérství posouvá na úplně jiný level. Trenéři se většinou starají jen o hokej, Carlu zajímá po lidské stránce každá hráčka, takže pak i ty holky v ní získávají důvěru, což pomáhá v dobrém rozpoložení týmu.
Vypsala trenérka nějaké speciální odměny, pokud porazíte na MS Kanadu?
„Zatím jsem o tom teda neslyšela! Ne, takové odměny tady nefrčí.“
Jádro českého týmu tvoří hráčky ze švédské či finské ligy. Řada hráček včetně vás působí v zámořské PHF, což je taková obdoba mužské NHL. To jde asi ruku v ruce, ne? Čím více hráček v Americe, tím lepší reprezentace.
„Spousta holek hraje v Americe i na školách. Pro nás Češky je zahraničí v podstatě povinností, pokud se chceme posouvat dál, ať už je to Amerika, Skandinávie, nedávno ještě Rusko. Česká liga prostě potřebnou úroveň nemá.“
Vy sama jste teď zase po delší době v Connecticutu, takže znovu hrajete PHF. Předtím jste řadu let působila ve švédském Brynäs. Je Amerika jiný hokejový svět i po finanční stránce?
„Ženský hokej se pořád rozvíjí, sama ho beru pořád jako takový mladý sport. Dneska už si v Americe hokejem vydělám slušné peníze a není k tomu potřeba další práce, i když já teda ještě k tomu trénovala děti. Nevím, jestli je to pravda, možná budu kecat, ale pro PHF se mi zdá, že je nejvyšší budget na tým napříč sporty mezi ženami. Takže budget na rok mají kluby v PHF vyšší než třeba basketbalistky nebo fotbalistky. Vývoj člověk nezastaví, ale pochopitelně se to s výdělky chlapů srovnávat nedá.“
Ženský hokej se ale těší větší popularitě i v Česku. Vnímáte to?
„Určitě ten mediální zájem je větší už od olympiády, kde jsme tedy nepředvedly úplně ty nejlepší výkony, na které jsme měly, ale i tak to pro nás byla obrovská zkušenost, pak MS a historická medaile. Je to moc fajn. Rodiče začali více dávat malé holčičky na hokej, což rozhodně pomůže i do budoucna.“
