Dvořák (47) s českou partou na Floridě šlechtí talenty: Pětka do nároďáku
Na neoficiálním mistrovství republiky hokejistů v golfu zrovna nezazářil, Radek Dvořák (47) ale vydává energii spíš jiným směrem než na greenech. Na Floridě, kde je doma, s kupou českých parťáků šlechtí hokejové talenty. A po dlouhé době měl radost z českých výkonů na mistrovství světa. „Vynechal jsem jediné utkání, jinak jsem v Americe viděl všechno. Neskutečná paráda,“ hřeje trojnásobného světového šampiona.
V noci na středu se hrála pátá finálová partie Stanley Cupu mezi Floridou a Edmontonem (Oilers vyhráli 5:3 a odvrátili první mečbol), řež mezi týmy, s nimiž Radek Dvořák taky zápolil ve finále. S Oilers v roce 2006, s Panthers deset let předtím. To už je nějaký pátek. Při obou finále stál na špatné straně.
„Když jsme s Floridou prohráli, říkal jsem si, že se nic neděje, že vyhrajeme příště,“ měl jasno tehdy 19letý expres na bruslích. Už to nevyšlo. Ale i tak, porce 1 260 duelů ve slavné lize je obdivuhodná.
Vypadáte pořád dobře a ve formě, ale koukám, že už i vy nosíte dioptrické brýle...
„Jo, od dvaačtyřiceti. Ty bláho, jednoho dne jsem se vzbudil a normálně jsem neviděl. Fakt během jednoho dne. Tak jsem si šel koupit do obchoďáku brýle a bylo.“
Jinak ale stáří necítíte, ne? Figuru máte skoro jako před dvaceti roky. Klobouk dolů.
„Upřímně, cítím se čím dál líp. Zatím jsem v pohodě. Jasně, záda mě pobolívají, ale ta mě bolela celou kariéru. Jinak se cítím dobře. Do velké míry je to dané tím, že se pohybuju mezi mladými lidmi. Na Floridě jsem každý den na zimáku, tohle místo mi dodává hodně energie. To nemusím nikomu vysvětlovat, kdo hokej hrával. Pro nás je to vzpruha.“
Jaká je to práce zvelebovat děti a mládež na Floridě?
„Věnujeme se tomu kupu let, dělám v klubu a navíc pomáhám Vokymu (Tomášovi Vokounovi) s brankářskými tréninky. A Voky mi na oplátku pomáhá s mými tréninky. Snažíme se vyplnit čas tím, co jsme uměli a pořád snad umíme. Bez hokeje nemůžeme být. Víte, jak to je, taky vypadnete z baráku a zkrátka děláte něco, co má smysl. A baví nás to. Pokud vidíme výsledky své práce, o to je to lepší. Vždycky chcete vidět progres, jinak to postrádá smysl. Kluky máme pod sebou zhruba čtyři až pět let, během té doby jim toho musíme hodně předat. Určitě něco jiného, než jsme předváděli na ledě my, dnešní hokej je úplně jinde. Tomu odpovídají úplně jiné formy tréninku.“
O kolik kategorií se na Floridě staráte?
„O osm kategorií, já mám jednu. Je to tam trochu jiné než u nás, v Americe rozdělují kluby od jednoho po tři áčka, přičemž třetí je nejsilnější. My máme dvouáčkové a jednoáčkové týmy. Děcka od šesti let do osmnácti. Pokud na to ale kluk opravdu má, v patnácti musí odejít. Kvůli konkurenci, která na Floridě zkrátka není. Šikovněj hráč s potenciálem musí nahoru na sever, do New Yorku, do Bostonu, do Minnesoty. Tam, kde hokej žerou. Musí odejít, jinak se s talentem na Floridě zabije.“
Florida se stala domovem řady bývalých českých hráčů, kolik vás tam žije a dělá do hokeje?
„Ty bláho, abych je všechny vyjmenoval… Vedle nás s Vokym ještě Martin Havlát, Jirka Fleischmann, Mára Židlický, nedávno se z Jersey přistěhoval Petr Sýkora. Když se sejdeme, úplně v pohodě uděláme jednu pětku do nároďáku…“ (směje se)
Letošní finále Stanley Cupu musíte prožívat víc než obvykle, nebo ne? Vlastně jste hrál v týmech všech semifinalistů, vedle Edmontonu a Floridy i za Rangers a Dallas.
„Hele, neprožívám to tolik, protože jsem na prázdninách v Česku a v noci nevstávám. Ale pro Floridu je to obrovská věc. Podruhé v řadě jsou Panthers ve finále, přičemž aspoň v mých očích dominují NHL poslední čtyři roky. Všechny čtyři pětky hrají výborně, výteční jsou obránci, nemluvě o gólmanovi. Stavba kádru si vzala čas, ale poslední roky z toho začínají profitovat.“
Navíc hrají tvrdě, přitom chytře.
„Přesně tak. Hrají tvrdě, týmově. Finále si jednoznačně zaslouží. Kolika týmům se v dnešní NHL povede dvakrát po sobě hrát poslední sérii o pohár? Ale líbí se mi i Oilers. Mladý tým okolo McDavida a Draisaitla. V mých očích se potkala herně podobná mužstva, hodně dovedností a spousta rychlosti. Taky s podobným systémem. Jenže Edmonton si nechal sérii utéct, prohrát tři první zápasy je moc. To už se těžko dohání.“
S Oilers jste v roce 2006 prohráli finále v sedmém duelu s Carolinou. Stále živé vzpomínky?
„Pořád to mám v hlavě. Série o jednom gólu, který to celé rozhodl. Vím, co obnáší dostat se do finále Stanley Cupu. Je to fakt strašně těžký. Snažíte se každý rok, přitom málokdy vám to vyjde a roky hrozně rychle ubíhají.“
Když jste v devatenácti hrál své první finále Stanley Cupu, říkal jste si, že je jedním z mnoha, které zažijete?
„Jasně, tenkrát jsem si říkal, že tak deset finále za kariéru dám… (usmívá se) No jo, mladej vyjevenej kluk. Tehdy jsme toho o NHL moc nevěděli, až Jarda Jágr u nás dostal ligu do pořádného povědomí. Přišel draft, člověk zíral a najednou v první sezoně hrajete o Stanley Cup. Říkám si, to je v pohodě, do finále se člověk dostane raz dva. Nevyjde to letos, vyjde to příště.“
Tenkrát vás suše spláchlo Colorado.
„S nimi to nešlo. Colorado bylo úplně někde jinde, ale úplně.“
Úplně mimo špičku byl dlouho český hokej na velkých akcích, po 14 letech národní mužstvo vyhrálo zlato. Překvapili vás pánové?
„Jasně, ale hlavně bylo krásný se na kluky dívat. Ze všeho nejvíc mi imponovala naše týmovost. Vynechal jsem jediný zápas, jinak jsem viděl všechny. Kluci neskutečně šlapali, naše hra měla všechno, systém a řád. Ať jsme vyhráli 7:3, nebo 1:0. Dokázali vyhrát velkým výsledkem i malým, což na turnaji rozděluje dobré týmy od druhých. Fakt se strašně hezky dívalo na to, jak naši borci hráli jeden za druhýho. Nároďák udělal obrovskou radost nám všem.“
Mimochodem váš kumpán Tomáš Vokoun už zkraje minulé sezony odhadl, že Lukáš Dostál bude nejlepším českým gólmanem sezony. Trefa.
„Jo, bavili jsme o tom i spolu. Vokymu se hodně líbí Dostyho styl a vůbec jeho osobnost. Je fajn, že v NHL máme řadu výborných brankářů. Z Lukáše vyzařovala neskutečná síla a klid, což tým potřebuje vždycky vycítit. Pak si i víc dovolí směrem dopředu. Radim Rulík se svým realizačním týmem udělal obrovský kus práce, podle mě to i mezi trenéry výborně ladilo.“
Vnímal jste na Floridě v minulých letech, že český hokej odpadává ze světové smetánky?
„Vnímáte to. Jen se mě neptejte na důvody, protože v Česku nežiju, do toho se nebudu vůbec pouštět. Kdybych tu žil dva, tři roky, možná bych si nějaký názor udělal, ale takhle to nejde. Faktem je, že máme míň hráčů NHL než kdysi, ale jestli je to novou generací a výchovou? Možná je otázkou, co pro dnešní generaci hokej znamená. Za nás nic nebylo, takže hokej a pohyb byl pro nás vším. Dnešní děcka mají úplně jiné možnosti, v podstatě dostanou všechno, na co si vzpomenou. Zájmů všude okolo je strašně moc. Potřebuješ pořádnou píli, nasazení, odvahu a taky kus štěstí. Což spousta kluků a holek dnes nemá. Je zkrátka nová doba.“
Nejvíce českých startů v NHL | |
| 1733 | Jaromír JÁGR |
| 1395 | Roman HAMRLÍK |
| 1314 | Robert HOLÍK |
| 1260 | Radek DVOŘÁK |
| 1240 | Patrik ELIÁŠ |
| 1108 | Václav PROSPAL |
| 1058 | Jakub VORÁČEK |
| 1057 | Radim VRBATA |
| 1032 | David KREJČÍ |
| 1028 | Petr SVOBODA |
| 1020 | Milan HEJDUK |
| 1017 | Petr SÝKORA |
| 1001 | Tomáš PLEKANEC |
