Voráček o komentování, euforii z MS i slibu o prémiích, který nebyl splněn
Byl součástí zlatého MS v Praze určitě víc, než čekal. Jakub Voráček se jako televizní komentátor dostal do obýváků i do hospod. Nadchnul svojí bezprostředností, emocemi. V sobotu se vrátil do O2 areny v jiné roli, znovu válel na ledě. „Hlavně se těším na kabinu. Skoro dva roky jsem nebyl součástí týmu, který se připravuje na zápas. A taky se těším, až si dáme po zápase pivo,“ usmíval se ještě před zápasem proti sestavě, kterou vybíral David Pastrňák.
Došlo vám brzy po mistrovství, jak moc jste pobláznil národ s mikrofonem coby komentátor?
„Mně to pořád nepřijde zase tak dobrý. Když poslouchám věci, co se říkají, kolikrát nechápu. Přijde mi to normální, jsem to já.“
Možná proto se lidem komentář tak líbil?
„Je fakt, že až na nějaký nadační věci jsem se nikde zase tak neukazoval. Takže moji povahu znají spíš jen ti nejbližší. Komentováním jsem se dostal k většímu počtu lidí. Ale ono to bude i tím, že kluci hráli, jak hráli a mistrovství dopadlo nejlépe, jak mohlo.“
Máte s Robertem Zárubou nějakou dohodu, jestli budete pokračovat?
„Chlapi, třicet let jsem si neobouval brusle, abych pak dalších deset hodin denně komentoval zápasy. (usměje se) Tohle jsem měl kousek od baráku, když nešlo být na ledě, mohl jsem se stát součástí mistrovství aspoň takhle. Ale v nejbližší době určitě neplánuju, že bych komentoval hokej.“
Stoupla vaše popularita, když vyrazíte mezi lidi?
„Poznávají mě daleko víc, než když jsem hrál. Což je takový... Až mě to někdy štve, říkám si, sakra, já to přece hrál. (usměje se) Ale s tím nic neudělám. Mistrovství mělo velkou sledovanost, všechno se rozebíralo ze všech stran a třeba lidi, kteří mě neznali jako hokejistu, mě najednou zaregistrovali. S tím se musím naučit žít.“
Pořád platí, že si necháváte jedno procento, že byste se vrátil někdy do ostrého zápasu?
„Když si to dáme podle procent, na 99,9 % jsem skončil. Až jednou bude čas, v klidu si řeknu, že je konec, pak to půjde bum, bum.“
Je pořád vidět, jakou euforii v Česku MS spustilo?
„Myslím, že tady bude hodně dlouho, na tohle se nezapomíná. Přirovnal bych ji k Naganu, neříkám, že je to stejný, ať si někdo věci nevykládá špatně, víme, jak jsou lidi dnes senzitivní. Ale domácí MS se legendární olympiádě přiblížilo. Je na vás hrozně velký tlak, lidi chodili na zápasy, ne jen na český tým. Kluci dokázali vyhrát 1:0 i 7:4, fanoušci viděli, co udělá soudržnost. Když tým šlape a táhne za jeden provaz od trenérů přes hráče až po kustody, tohle to může udělat.“
Kromě euforie má do hokeje natéct i půl miliardy. Co by mohly posunout tyhle prostředky?
„Finance jsou nedílnou součástí každého sportu, takhle je to nastavené. Pořád máte děti a rodiny, které si nemohou dovolit hokej, ty je potřeba podporovat, aby chodili na led, měli se tam jak dostat a měli co na sebe. Půl miliardy k tomuhle pomoci musí. Je potřeba využít všeho, co MS přineslo, peněz i energie. Já tam nehrál a můj malý kluk má rád fotbal, ale hokej ho tak pohltil, že si doma hrál na Kempného, Krejčíka, Červenku. Na tom vidíte, jak obrovský zásah turnaj měl.“
Jste zvědavý, kde peníze z něj nakonec vlastně skončí?
„Doufám, že všechno bude transparentní a bude se vědět, kam každá koruna jde. Myslím, že je nejlepší si zachovat čistotu a upřímnost toku peněz. Snad se všechno bude i v tomhle duchu realizovat.“
Jak v tomhle kontextu vnímáte kauzu, kdy se hráči ohradili, že prémie za zlato se nejdřív neměla dávat náhradníkům a realizační tým dostal menší částku než slíbený milion?
„Smlouvy jsou nějak nastavené, hráči je podepisují. Pak je ale druhá věc, dané slovo. Pokud ho dáte, pak vypadá špatně, když se z něj cukne. Bohužel tady se z něj cuká a dobře to není. Mělo by se všechno stát tak, jak se před turnajem řeklo. Každý správný chlap i každý správný podnik by si měli stát za tím, co řeknou.“
A nepřijde pak úsměvné, že výdělkem jsou miliardy, ale tady se najednou svaz zdráhá pustit v uvozovkách drobné tam, kde se ten výdělek rodil?
„Přijde. Selským rozumem se na to kouká každý normální člověk asi stejně. Něco se řeklo, tak se to má dodržet a není vůbec potřeba rozebírat negativní věci, když tady máme hodně pozitiv. Tohle je zbytečný a vůbec se nic podobného nemuselo stát.“
Po třiceti letech s bruslemi komentovat na delší období nechcete. Zapojit se do vedení hokeje v Česku by vás do budoucna nelákalo?
„Tady si dobře uvědomuju, že podobné pozice jsou děsným žroutem času, který já momentálně nemám. Hlavně bych ale asi nedal dělat s lidmi, se kterými nemůžu všechno řešit napřímo. Nemám rád intriky.“
Nedovedl byste politikařit?
„Vůbec, na tohle nejsem. Ale to není jenom hokej, podobné věci máte všude. Podívejte se, čím si procházel nedávno tenis, fotbal. Bude nějakou dobu trvat, než se všechny podobné věci vymýtí. Snad bude základna sportů jednou na takové úrovni, že si řekneme, jak je všechno transparentní a v pořádku.“
Jen se těžko věří, že byste vydržel stranou od hokeje. Kladnu jste šel taky nejdříve jen pomoct a nakonec vás byla plná střídačka. Jednou vás něco lapí, ne?
„Určitě. Jen je otázkou co. Něco, pro co se nadchnu, se zase objeví.“ (usměje se)
