Bitva bratrů! Kovařčíkovi proti sobě: Když tam vlítl, říkám, že jsem v pr…
Dělí je rok a půl, přesto vešli ve známost jako hokejová dvojčata. Bratři Ondřej a Michal Kovařčíkovi procházeli profesionální kariérou společně, často v jednom útoku. To se teď mění. Ondřej v 29 letech uslyšel na vábení Českých Budějovic, Michala zlanařil finský Kärpät. A hned v přípravě se sourozenci utkali proti sobě! Čtvrteční duel na ledě Motoru opanoval mladší člen rozděleného dua. „Byl jsem na něj opatrný. Ale budu platit,“ smál se Michal.
O první střet známých českých bratrů nešlo. Utkali se už v srpnu 2016, kdy Ondřej naskočil v modelovém utkání za Frýdek-Místek, zatímco Michal navlékl dres třineckých Ocelářů. Oba kluby nicméně fungovaly na partnerské bázi, navíc sourozenci měli všechny velké úspěchy teprve před sebou. Teď chtěli mermomocí porazit toho druhého. „Dokonce jsem vypisoval odměnu do kabiny, abychom vyhráli,“ prozradil Ondřej.
Jaký byl pocit, stanout skoro hned po vzájemném odloučení proti bratrovi?
Ondřej: „Zajímavý, najednou ho vidíte na druhé straně. Jak zápas začal, snažil jsem se bráchu moc nevnímat, aby mě nějak nerozhodil. Párkrát jsme se na ledě sice potkali, ale naštěstí jsme se nikdy nesrazili, takže všechno v pohodě.“
Michal: „Hraju přece jen na centru, Ondra na křídle, takže jsme se zas tak často vedle sebe nesetkali, ale jak říkal brácha, to nemůžete vnímat. Každopádně zajímavé to je.“
O co jste se stihli vsadit?
Michal: „Hecovačky moc nebyly, akorát jsme den před zápasem byli na večeři a říkal jsem, že je porazíme. Jsem rád, že jsme to splnili.“
Ondřej: „Přitom já jsem vypisoval odměnu do kabiny, abychom vyhráli. Bohužel to nevyšlo, škoda.“
Michal: „No, bohužel… Platím já!“ (smějí se)
Sice jste zmínili, že jste se na ledě spíše míjeli, ale hned první střídání měl Ondra delší, zatímco Michal takticky naskočil ze střídačky.
Ondřej: „Brácha tam vlítl čerstvý, a já jsem si říkal, že jsem v pr…“
Michal: „To jsem se smál, protože hned v prvním střídání jsme je trošku zavařili. Ale Ondra pak nohy stejně rozjezdil.“
Ondřej: „Naštěstí první střídání, takže to ještě bylo v klidu.“
Jak reagovala domácí střídačka, když viděla Michala při brzké strkanici s budějovickým obráncem?
Ondřej: „Hned jsem jim říkal, že jenom tak štěká, ale nekouše. Spíš taková sranda.“
Co naopak Michalova reakce na to, když ve druhé třetině Ondra schytal tvrdý úder ze slepého úhlu?
Michal: „Abych řekl pravdu, nejprve jsem zákrok moc neviděl, až potom na kostce. Byl to faul, trošku nepříjemný z boku. Ale brácha se oklepal, šel hned na přesku (přesilovku), takže byl dobrý.“
Ondřej: „Na přesku jsem sice šel, ale byl jsem zavařený a ještě trochu otřesený, takže jsem radši hned střídal. Dohráli mě tam lehce později, soupeř byl větší než já, ale naštěstí jsem o něm věděl.“
Pak jste mohl schytat taky hit u mantinelu právě od bráchy. Rozmyslel jste si ho, Michale?
Michal: „Byl jsem na něj opatrný. Ale já jsem šel hlavně na puk, nejsem rád, když se nějak extra dohrává, protože mi to bere síly. Radši jdu do soubojů hokejkou a snažím se získat kotouč.“
Co vás vlastně profesně rozdělilo?
Ondřej: „Nic velkého za tím nebylo, Michal dostal nabídku z Kärpätu a já z Budějovic, rozhodli jsme se podle našeho nejlepšího uvážení. Bohužel se to vyvrbilo takhle, ale svět nekončí. Bylo jasné, že nebudeme hrát pořád spolu.“
Michal: „Nabídky jsme společně probírali a tak nějak jsme si je i navzájem schválili. Je to tak, jak to je.“
Ondřej: „Já jsem byl i otevřený tomu zůstat v zahraničí, ale nabídka z Motoru mě oslovila, ty z venku nebyly tolik zajímavé. Líbí se mi město, navíc jsem se vrátil do české kabiny, kde jsem si potvrdil, jak moc mi chyběly všechny ty srandičky, na které jsem se těšil.“
Kontakt spolu stále udržujete na denní bázi?
Ondřej: „Určitě si píšeme, jak to u druhého vypadá, co tréninky a podobně. Pořád jsme v kontaktu.“
Michal: „Já myslím, že to zvládneme.“
Ondřej: „Rok si od sebe určitě odpočineme a pak uvidíme, co bude dál. Taky jsme už spolu byli dlouho, třeba nám to pomůže.“
Ještě krátce k národnímu týmu. Před mistrovstvím světa jste oba bojovali o Rulíkovu nominaci, nakonec s reprezentací odjel jen Michal, ale navzdory poctivému tréninku neodehrál ani sekundu. Cítíte se přesto jako mistr světa?
Michal: „Každému říkám, že mistr světa nejsem. Oficiálně opravdu ne, ale ani se za něj nepovažuju. Byl jsem mimo sestavu.“
Ondro, asi vás musí mrzet, že jste turnaj neabsolvovali bok po boku.
Ondřej: „Určitě mě to trošku mrzelo, ale život jde dál, tím se člověk nemůže zabývat. Klukům to šlo víc než dobře, takže nemůžu být ani zapšklý, že bych snad v týmu nebyl neprávem. Nebral jsem to tak. V mužstvu jsem znal všechny, jsou to super kluci, nešlo jim zlato nepřát.“
