Vincour: Chtěl jsem končit v tichosti. Je vděčný, že zažil Jágra v týmu
Jeho tvář vévodila plakátům k hokejové benefici v Brně, neboť šlo o oficiální rozlučku Tomáše Vincoura s profesionální kariérou. On sám však sympaticky a nejednou zdůraznil, že o něj vůbec nešlo. Mnohem víc o dobrou věc, díky níž se vytěžil už nyní milion korun, a další peníze přibudou. A o to, že se na jednom místě sešly ikony Komety a celého českého fotbalu. „Musím ocenit kluky fotbalisty z druhého týmu, hráli skvěle,“ smekl 33letý útočník před uměním Poborského, Baroše, Kollera, Šmicera a spol. Vincour vedle působení v Kometě hrával i NHL za Dallas a Colorado, zkusil si KHL.
Mohl jste si vůbec přát lepší rozlučku?
„Nemohl a jsem za ni moc vděčný. Obyčejně nedávám emoce najevo, ale máme je v sobě, uvnitř. Musím všem fanouškům, celé komeťácké rodině a klukům z Realu Top Praha, co přijeli na zápas, strašně moc poděkovat. Za to, že u toho setkání byli. Hráli jsme pro dobrou věc a i kluci fotbalisti odvedli skvělou práci.“
Promítla se vám v nějakém okamžiku benefice vaše kariéra?
„Nepromítla, žiju okamžikem. Ale dojatý jsem byl. Strašně moc si vážím, že sem dorazili kluci jako Martin Erat, Marcel Haščák, Marek Čiliak, Michal Dragoun a další. Ti kluci mají svoje sezony, svoji práci, přesto přijeli. Nesmírně si cením, že jeden den strávili se mnou. Platí to i pro ostatní, celou mou rodinu, Libora Zábranského a další. Díky patří i Ritchiemu z kotle, za kterým chodím do hospody. Už tomu nešéfuje, ale udělal si čas a vyrazil v pátek na hokej. Vím, že láska mezi mnou a kotlem nebyla vždy optimální, byla tam i jistá nenávist, ale já jsem Brňák a vždycky jsem se pro tenhle klub, pro Brno, pro kluky v šatně a trenéry snažil odvést to nejlepší.“
Ukazuje tohle všechno na sílu komunity Komety a její respekt?
„Věřím, že přátelské vazby přetrvávají, něco jsem za sebou zanechal. V životě jsem si vytvořil spoustu pevných přátelství a s kluky, co tu byli, jsem toho prožil nejvíc. Pevně doufám, že svoji účast nebrali jako povinnost.
Za jakých okolností vznikl nápad uspořádat akci?
„Jedno ráno za mnou přišel Libor, zda nechci uspořádat rozlučku s kariérou. S tím, že bychom celou akci pojali benefičně a vybrali prostředky pro dobrou věc. Já se přitom chtěl rozloučit v tichosti, nejsem žádný showman, abych to dával najevo. Tahle akce ale nebyla o mně, byla o klucích, co přijeli a o klucích z Realu Top Praha. Vytěžila se nádherná suma pro nadaci Modrá pomáhá, ještě se budou prodávat dresy, takže vším, že peněz z toho bude ještě víc.“
U hokeje však zůstáváte v poměrně exponované roli sportovního manažera Komety…
„Takový je život, pokračuju. Jsem tu každý den, už asi ale nezažiju něco takového jako v pátek. Kluci mě na ledě hledali víc než obvykle… (usmívá se) Hlavní bylo nezranit se navzájem. Znovu musím ocenit kluky fotbalisty z druhého týmu, hráli skvěle.“
Brusle pověsíte definitivně na hřebík, anebo si to občas někde ťuknete?
„Asi začnu hrát za Adamov, kde mám vyřízenou registraci. Ale v prvé řadě chci věnovat svůj čas rodině, která mi toho obětovala strašně moc. Všechno se roky točilo kolem mě, rodina se mnou lítala z místa na místo, nyní považuji za nutné jí to vrátit. Pokud zbude čas, půjdu si s kluky rád zahrát. Můj čas však už uplynul.“
Nějaké nové hobby není na obzoru?
„Mým největším koníčkem je má nová práce. Do práce chodím rád, starosti k ní patří. Skončím tady a jedu za manželkou a za dětmi, které mají své koníčky. Ve výsledku dělám taxikáře.“
V Dallasu jste si zahrál po boku Jaromíra Jágra, on už tenkrát byl 40letým veteránem. A zatímco vy končíte ve 33 letech, on ve dvaapadesáti valí dál…
„Já končím a on začíná… (usmívá se) Jarda je opravdu neuvěřitelný a speciální hráč. Klobouk dolů před ním. Jsem vděčný, že jsem s ním mohl hrát v jednom týmu, že jsem ho mohl vůbec zažít a bavit se s ním o hokeji. Ne každému se tohle poštěstí. Pevně doufám, že mu zdraví bude držet a že bude hrát co nejdéle. Věk nezastavíte, ale má můj veliký respekt za to, co dokázal a co pořád dokazuje.“
