Všichni vidí tituly, ale pro mě je nejvíc Saves Help, říká Hrubec. Získal i Gudase
Na klubové scéně hromadí jeden titul za druhým, v poslední sezoně Šimon Hrubec (33) vyhrál s Curychem oceňovanou National League, navrch i Ligu mistrů. Sám by si přitom zasloužil i trofej za dobročinné skutky. Projekt českého hokejového brankáře Saves Help vynesl potřebným už 4 miliony korun, navíc charitu rozšiřuje o hráče v poli, kteří budou přispívat stokorunou za zblokovanou střelu. Odteď tedy i Braves Help. „Pro mě je to víc než tituly,“ hlásí upřímně.
Mezi nové ambasadory v Praze Šimon Hrubec oficiálně vítal třinecké bouráky Richarda Nedomlela a Bohumila Janka, vedle nich sparťana Michala Kempného, tváří projektu je i Radko Gudas. Právě od nich očekávejte v novém ročníku ještě větší vášeň pro blokování ran. Pokud to tedy vůbec jde. „Dnešním dnem budou statistici vědět, že když jim nenapíšou čárku, okrádají děti o finanční pomoc,“ usmívá se mág švýcarské NL.
Nelákalo by vás čelit střelám a zároveň podporovat svůj projekt na půdě NHL?
„Na to jsem už starej, tam už ten rychlík projel, nevidím ani zadní světla.“ (usmívá se)
Kdy byla největší šance na smlouvu?
„Myslím si, že po Gagarinovi (2021). Tam něco mohlo být, ale nikdy nic konkrétného, nad čímž bych aspoň pouvažoval. V kariéře se mi ale pokaždé vyplatilo zariskovat, ať už přechodem z Budějovic do Třince, nebo odtud do Kunlunu a z Číny pak do Omsku. NHL mě mrzí v tom smyslu, že jsem nedostal ani šanci o ni zabojovat.“
Zato vás asi netíží splín, když se vám tak daří ve Švýcarsku, ne?
„Za to jsem nesmírně vděčný. Jak člověk stárne a vyhrává, začíná si toho všeho víc vážit. Až mě to usazuje na zem.“
V jakém smyslu?
„Jsem pokornější, víc si úspěchů vážím. Nechci se chovat špatně a frajeřit, aby se mi to náhodou nevrátilo.“
Vaše poslední sezona nemohla být úspěšnější…
„Nemohla. Když už jsme na mistrovství světa vypadli, psal jsem Jesperovi Frödénovi a i klukům ze švýcarského nároďáku, aby to dotáhli na sezonní triple. Vyhrát Ligu mistrů, švýcarskou ligu a navrch mistrovství světa? Myslím, že takových hráčů na světě moc nenajdete.“
Švýcarům dvakrát po sobě utekl titul ve finále šampionátu, máte svůj osobní pohled, proč?
„Třeba se jim to pohádkově povede za rok doma, stejně jako se nám to povedlo loni v Praze. Ale švýcarsky neumím a jejich noviny nečtu, tak ani nevím, jestli na ten důvod přišli.“ (usmívá se)
Ve Švýcarsku na hejtry nenarazíte
Jak těžké bylo pro vás s Curychem obhájit ligový triumf?
„Já se po loňském titulu hodně uklidnil, získal jsem pocit, že mám jakoby splněno. Titul mi chyběl. Ale pak jsem se hodně upnul k Lize mistrů. A když se nám povedlo vyhrát ji, došlo mi, že se žádnému švýcarskému týmu nepovedlo vyhrát v jedné sezoně Champions League s domácí ligou. Tak jdeme do toho! Dokud v sobě má člověk oheň, touhu a dokáže nakazit ostatní tou mistrovskou mentalitou, měl by si klást nejvyšší cíle. Proč za tím nejít zas a znovu? Jakmile přestanete o něco bojovat, nemá smysl hrát.“
Loni Ženeva, letos ovládl Champions League Curych. Je NL nejlepší soutěží Evropy?
„Neumím porovnat, do toho se nechci pouštět. Českou extraligu jsem nehrál šest let, přicházejí do ní výborní hráči, díky nimž se hrozně moc zlepšuje. Jenže když se podíváte, jací hráči chodí do švýcarské ligy, v jaké kondici nyní je, dá se asi vyvozovat, že NL je pořád lepší a lepší. Pro cizince je nesmírně těžké se sem dostat. Musíte si to fakt zasloužit, protože Švýcaři berou pořád nejvíc své hráče. Až když něco předvedete, pak vás teprve začnou vnímat vážně. Musíte si jejich respekt zasloužit, což se mi docela líbí.“
Čím se motivujete dál? Ze své pozice v NL můžete jen obhajovat, nic nového už nevyhrajete.
„Nastavení mé mysli je takové, že jdu pokaždé vyhrát titul. Pokud se to splní, řeknu si: OK, za tím jsem šel, tak to má být. A další rok znovu to samé. K tomu, abyste vyhrál titul, potřebujete skvělé spoluhráče, vynikající tým a štěstí v tom, že vás puky trefí ani nevíte, jak. Obráceně to ovšem funguje taky. Děláte pořád všechno stejně a jednou vám tam ten puk stejně projde. Řeším pak s trenérem gólmanů, co jsem měl udělat jinak a on mi říká: Nedělej nic jinak, chytej pořád stejně, tohle byl holt ten puk, který zrovna prošel…“
Co tlak na výkon a úspěch ve Švýcarsku od lidí z vedení?
„Švýcaři jsou v tomhle jiní než Češi. V dobrém slova smyslu. Oni berou hokej fakt jako sport, chápou, že můžeš prohrát, mít špatný den. Neúspěch se vnímá skutečně sportovně. Za celé čtyři roky se mi nestalo, že by mi někdo po zápase napsal na telefon něco hnusnýho.“
Zatímco dřív?
„No jasně, klasika…“
Takže domů se vám nebude chtít vracet…
„Nevím. Ale líbí se mi, že se na to u nás upozorňuje. Na kyberšikanu i na hejtry, jak se říká v angličtině a teď nevím, jak bych to řekl česky.“
To už je v podstatě i český výraz.
„Jo, hejtři. Ve Švýcarsku na nic takového nenarazíte. Možná si občas zanadávají, ale nevidí důvod, proč by vám to psali nebo rovnou vyhrožovali.“
Reprezentace? Pomalu se to zavřelo
Chodíte se spoluhráči z Curychu občas ven večer, anebo si každý jede to svoje?
„Zavedl jsem jim víkendové tripy. Po mé první sezoně jsme seděli na jednom hotelu na baru, byli jsme docela unavení, ale byl teprve čtvrtek a víkend před námi. Přičemž konec sezony se samozřejmě musí pořádně ukončit. Jen tak jsem nadhodil, jestli kluci nechtějí vyrazit do Prahy. ´Ale jak?´ ptali se. Povídám jim, ať vydrží a dají mi hodinu. Na skupinu všichni napsali, že by jeli, najednou nás bylo pětadvacet. Zavolal jsem Jardovi Kamešovi do Třince, protože ten zařídí úplně všechno. Během dvou hodin jsme měli zařízený hotel a letadlo pro celý švýcarský tým… (směje se) Prahu jsme si náramně užili, od té doby máme prima rituál, který tmelí tým. Letěli jsme na Mallorcu, do Barcelony, letos je zase něco připraveného. Máme tři varianty.“
Jak to na těch akcích chodí?
„No, tak základ je samozřejmě sehnat hotel s posilovnou, s dobrým regeneračním wellnessem, že ano…“ (usmívá se)
Tady jste třeba zašli na Pražský hrad?
„Tak cestou do hospody kolem něj můžete projít… (směje se) Nebo když jsme v Barceloně, není od věci zvednout hlavy, když jdete okolo Sagrada Família. Ale že by nás tam stálo 25 lidí ve frontě na lístky, to vám nebudu lhát.“
Když zase zvážníme, nakolik si ceníte toho, že Saves Help skvěle prorazil a chytil tolik hráčů?
„Víte, všichni vidí těch pět titulů, ale pro mě je největší výhrou, co se nám povedlo se Saves Help. Je to něco, za čím se jednou budu ohlížet jako za největším úspěchem, který se mi a mým spolupracovníkům povedl během kariéry. Je to něco, co přesahuje úplně všechno. Každý rok někdo vyhraje titul, tady se nám podařilo spojit hokejisty za jednou myšlenkou a tou je pomáhat těm, co pomoc potřebují. V rámci Saves Help jsme pořídili kolem 4 milionů korun, v případě Braves Help asi 435 tisíc za minulou sezonu a to jsme to drželi pod pokličkou, oficiálně to otevřeli až nyní.“
Jak jste došli k závěru, že zrovna blokováním střel budou hokejoví kolegové přispívat?
„Jelikož jsem brankář a moc dobře vím, jak důležitý je pro mou činnost blok spoluhráče, dávalo mi to největší smysl. Větší než třeba góly. Ty oslavuje každý, ale skákání do střel je černá práce, kterou málokdo vidí a ocení, týmu však ohromně pomáhá. Američani a Kanaďani dávají blokování střel ohromnou váhu. Budu taky rád, pokud díky Braves Help dosáhneme i zlepšení na poli sledování statistik. Aby bylo víc precizní v evidování bloků nebo zákroků. Dnešním dnem budou statistici vědět, že když nenapíšou čárku, okrádají děti o finanční pomoc.“ (usmívá se)
Příští rok se mistrovství světa koná ve Švýcarsku, ani byste nemusel nikam cestovat, co vy na to?
„Musel, vždyť naši hrají ve Fribourgu. Žena se mě už ptala, jestli seženeme lístky.“
V posledních sezonách se na vás nedostává. Máte v sobě uzavřenou tuhle kapitolu?
„Asi to tak vyplynulo a pomalu se to zavřelo.“
