Jan Suchý uveden do Síně slávy

Stal se tak jubilejním dvacátým Čechem v Síni slávy IIHF, z toho šestnáctým v hráčské kategorii.Vedle Suchého převzali symbolickou plaketu z rukou prezidenta IIHF Reného Fasela slavný ruský obránce Alexej Kasatonov, slovinský útočník Rudi Hiti, v kategorii zakladatelů Američan Walter L. Bush junior a v kategorii rozhodčích Laszlo Schell z Maďarska.

Cenu za přínos mezinárodnímu hokeji obdržel Harald Griebel z Německa."Je pro mě velká čest, že jsem se dostal mezi hvězdy světového hokeje, protože ta Síň Slávy asi opravdu o něčem svědčí. Jsem rád, že jsem se tam dostal, i když si myslím, že už dost pozdě na ta moje léta a moje umění," řekl novinářům Suchý, který od Fasela dostal i český reprezentační dres s číslem 17 a svou jmenovkou.

Rodák z Havlíčkova Brodu byl oceněn podruhé v krátké době. V listopadu byl zařazen do nově zřízené Síně slávy českého hokeje. I prezident IIHF Fasel ve své úvodní řeči poukázal na ofenzivní kvality Suchého, který například jako jediný dokázal v československé nebo české extralize vyhrát jako obránce kanadské bodování.

Jako první v Evropě začal blokovat střely soupeřů tělem a mnozí mu říkali evropský Bobby Orr, což dnes připomněl i Fasel."Podle mě je to nesrovnatelné. Já jsem nikdy nehrál v NHL, Bobby Orr zase v Evropě. Těžko může někdo hodnotit, jestli jsem byl já lepší, nebo on lepší. Řekl bych, že jsme byli stejní," uvedl Suchý, který patřil v 60. a 70. letech k nejlepším bekům na světě.

Tehdejší Československo reprezentoval ve 160 zápasech, nastoupil na osmi mistrovstvích světa, přičemž v roce 1968 se hrálo v rámci olympijských her v Grenoblu, kde získalo Československo stříbro.

Nejlepší obránce světových šampionátů v letech 1969 a 1971 přičítá svou chuť do útočení své hokejové inteligenci. "Viděl jsem díry, které tam jsou, nebo respektive ty skuliny a mezery, kudy se dá útočit a najet před branku.

Vyzkoušel jsem to a vycházelo to. Do té doby se něco podobného nehrálo. Nejvíce mě ale mrzí, že se to nehraje teď. Ani náš národní mančaft tak nehraje. Deset dvacet mezer by v každém zápase bylo, jak to pozoruji. Moc toho ale nevyužíváme," podotkl Suchý.

Držitel sedmi mistrovských titulů v dresu jihlavské Dukly odehrál v domácí nejvyšší soutěži 562 utkání a vstřelil 162 gólů. Dalších 44 branek si připsal v reprezentaci. Na konci kariéry působil ve WAT Stadlau Vídeň, ESV Kaufbeuren, EV Landsberg a UECC Mödling Vídeň.

V letech 1984 až 1994 trénoval Havlíčkův Brod.Jeho hráčská kariéra je spojená s číslem 17. "Ani nevím, proč jsem si ji vzal. Měl jsem ji v Brodě, když jsem hrál za dorost. Pak v áčku, zbyla na mě i v Jihlavě a pak mi zůstala. Jen v nároďáku jsem hrál jednu chvíli s dvojkou, protože sedmnáctku měl (brankář) Vlado Dzurilla, který se jí pak v rámci dobrých vztahů vzdal," vzpomínal Suchý.

Suchý je jedním ze silné generace hráčů, kteří nikdy nezískali titul mistra světa. Kvůli autonehodě, kterou způsobil pod vlivem alkoholu, totiž přišel o start na MS v roce 1972, kde jeho spoluhráči získali zlaté medaile.

Přestože se ještě zúčastnil soustředění před pražským turnajem, musel ho opustit a později byl odsouzen na 18 měsíců. Z vězení byl propuštěn po uplynutí poloviny trestu."Vzorem mládeži bych se moc nedával. Nikdy jsem nebyl stoprocentní, co se týče životosprávy nebo života. I když jsem dělal, co jsem dělal, tak jsem vždy na ledě hrál dobře," dodal Suchý, který se nikdy, ani před zápasem, nevzdal piva a cigaret.