FOTOGALERIE - Hodně českých fanoušků to nemohlo pochopit. „Proč nechytá?“ zazněla otázka před nejednou televizí během sledování mistrovství světa. Karlovarský Lukáš Mensator, hvězda jarního play off, tam skončil jako třetí gólman.
S hokejem už zažil veselejší okamžiky než vysedávání na tribuně. „Jsem rád, že už jsem doma,“ přiznává v rozhovoru pro Sport.
Čtyřiadvacetiletý brankář si teď užívá volno, které dostal od klubových trenérů. A zapomíná na roztrpčení posledních týdnů.
Ještě ve vás zůstává zklamání z toho, že jste si ve Švýcarsku nezachytal?
„Už ne. Spíš mi přijde, že to pořád zajímá lidi. Stává se i, že mě zastaví a ptají se mě na to. Vím, že se o tom hodně napsalo. I na internetu, na různých diskusních fórech. Ale já osobně už jsem to zakončil. Už se k tomu nechci vracet a zbytečně se tím zaobírat. Soustředím se na to, abychom měli ve Varech úspěšnou příští sezonu.“
Přesto se dotazům na mistrovství světa stále nevyhnete. Baví vás na ně pořád odpovídat?
(vydechne) „Je fakt, že to je pořád dokola. Pořád totiž říkám to samý. Ale na druhou stranu mě těší ten zájem. Značí to, že lidem nejsem ukradenej. Dá se říct, že veřejnost se za mě postavila.“
Je to pro vás zadostiučinění?
„To rozhodně.“
Určitě se ale dalo na vaší účasti na mistrovství najít i něco pozitivního, co říkáte?
„Jasně. Podíval jsem se, jak to tam chodí, poznal jsem hráče, které jsem doteď znal jen podle jmen. Teď už jim nemusím říkat dobrý den, když je někde potkám. To jsou všechno pozitivní věci. Já jsem to taky rozhodně neviděl všechno černě. Snažím se totiž hledat na všem pozitiva. Říkám si, že všechno špatný je pro něco dobrý.“
Prý taky z toho, že nebudete chytat, byla v první chvíli víc špatná manželka…
„Jo, to je pravda. (usměje se) Dost jsme si volali. Postupem času už jsme to ale vzali jako fakt… I když pozor, já to říkal od začátku. Jakmile jsem se dostal do nominace i pak v kempu, tvrdil jsem, že se může stát, že budu jen jako trojka. Byl jsem na to připravený. Nakonec to tak opravdu bylo, nedá se nic dělat. Trenér se rozhodl jinak a mně nezbývá než to přijmout. Jsem rád, že jsem vůbec s nároďákem mohl být. Pořád opakuju, že i to je pro mě čest. Jen to, že jsem na mistrovství mohl být.“
Přiznejte, během samotného šampionátu jste to ale tak s nadhledem nebral.
„Jistě. Protože tam nebylo co dělat. Teď už jsem doma a přece jen můžu dělat jiný věci. Tam jsem se ale bohužel čtrnáct dní jen poflakoval po městě a koukal na hokej. Právě to nicnedělání mě nejvíc mrzelo.“
Zvlášť když máte doma dvouměsíčního syna...
„Samozřejmě. Ale zase: V žádném případě nechci, aby to vyznělo tak, že to bylo špatně. Že bych byl radši doma. Zkrátka se nedá nic dělat a role trojky padla na mě. Akorát mě mrzí, že jsem se na mistrovství podíval poprvé až teď, ve čtyřiadvaceti letech. Vždyť už pomalu budu patřit mezi starší gólmany. Je škoda, že jako trojka nejedou třeba osmnáctiletí kluci.“
Příští sezonu alespoň budete o zkušenost bohatší, ne?
„Tak daleko nekoukám. Budu se snažit odvést maximum pro Karlovy Vary, od toho se stejně bude všechno odvíjet. Když přijde pozvánka, vždycky rád na nároďák pojedu. Ale už to pro mě není to nejdůležitější na světě.“
Doteď bylo?
(přemýšlí) „Určitě každý hráč chce reprezentovat. A reprezentovat dobře. Jenže v mém případě to bohužel zatím není ono. Buď mýma chybama, nebo tím, že jsem nedostal až tolik prostoru v brance, jak bych si představoval. Mohlo to prostě být daleko lepší. Sám si uvědomuju, že to zatím z mojí strany v nároďáku není to pravý ořechový.“
O to víc vás teď může hnát, že budete chtít dokázat, že na reprezentaci máte, ne?
„Jistě. Já bych se o to moc rád popral, o tom žádná. Byl bych moc rád, kdyby se mi v budoucnu v nároďáku povedly nějaké zápasy. Abych se ukázal. Ale zase, bude se to odvíjet od toho, jak budu chytat ve Varech. Když budeme hrát dobře jako tým a já budu v určité pohodě, pak by to mohlo klapnout. Je to ale prostě jen něco navíc, když se to povede.“
Dobrá. Zmínili jsme také vašeho syna. Dostával jste během mistrovství jeho fotky, jak jste s manželkou plánovali?
„Jistě. Sledoval jsem ho po internetu i na ememeskách. Manželka posílala skoro každý den něco. Je fajn, že v dnešní době to takhle jde.“
Stejně, nepřekvapil vás, když jste dorazil domů?
„Jo, to určitě. Za těch čtrnáct dnů zase vyrostl. Roste jako z vody.“
Už vás dohání ve výšce?
„Hlavně vlasů už má víc než já. (směje se) Daří se mu dobře, to je hlavní.“
Po návratu z mistrovství jste dostal od trenérů dvoutýdenní volno. To abyste si malého užil?
„Taky. Ale hlavně jde o odpočinek. I když jsem si ve Švýcarsku tím poflakováním fyzicky odpočinul, bylo potřeba orazit si i psychicky. Jít ze sezony rovnou do další, to není úplně vončo. Alespoň krátkou pauzu jsem potřeboval. To ale neznamená, že se válím doma. Takový nejsem. Každej den se snažím něco dělat. Cokoliv. Skočit na kolo nebo si zahrát tenis, pingpong...“
A váš oblíbený golf.
„Samozřejmě. Teď třeba (včera v poledne) si právě jdeme zahrát s Vencou Skuhravým.“
|
"PŘÍPAD" MENSATOR |
