Nechce být druhým Ivanem Hlinkou, každý jsou prý jiný. Přesto se vydává v jeho stopách – hokejová legenda Robert Reichel ve středu oficiálně ukončil hráčskou kariéru a stal se trenérem Litvínova. „Nikde jinde bych kouče nedělal. Nikdy,“ řekl 38letý olympijský šampion a trojnásobný mistr světa při rozhovoru s novináři.
Jak jste dospěl k rozhodnutí skončit?
„Během sezony jsem se tím nezaobíral, došel jsem k tomu až po jejím konci. Rozhodl jsem se v klidu.“
Jste už tolik unavený hokejem?
„Hokejem jsem se bavil dost dlouho, profesionálně od šestnácti let. Bylo ho hodně. Jestli jsem byl unavený? Trénováním ani hraním ne, byl jsem unavený psychicky. Možná ani výkony v poslední sezoně už nebyly takové... Pro mě byl největší problém psychicky se připravit na zápas. To byl důvod, proč končím.“
Jak to myslíte?
„Jedete ráno na zápas a už víte, že je před vámi několikahodinová štreka autobusem. Dorazíte na místo a je vám jasné, že za dvě hodiny už hrajete. Znovu a znovu si procházíte stejnými úkony, brzo vás to omrzí, má to vliv i na váš výkon. Těžko se to vysvětluje někomu, kdo nehrál hokej tak dlouho jako já. Už jsem to zkrátka nebyl já.“
Byla to rutina jako když člověk každé ráno chodí do fabriky?
„To zase ne. Mně nevadí hraní hokeje, jen příprava na utkání. Jak se hodil puk, bylo to super. Mně vadí ty věci před tím: trmácet se po silnici na druhou stranu republiky, pít hodně vody, abyste neměl křeče, cpát se banány. Znovu a znovu, pořád dokola. Když to děláte tolik let, hlava řekne dost.“
Oddechne si vaše tělo, že nebude podstupovat tu dřinu?
„Nebudu v takovém zápřahu. Ale určitě budu trénovat dál. Hodně běhám, to mi zůstane. Tělo si budu dál udržovat. Určitě neztloustnu, to se nebojím.“
Jaký z vás teď bude trenér?
„Určitě nebudu takový, jaký jsem byl hráč. Asi trošku jiný. Čas ukáže, jestli budu úspěšný nebo ne. Třeba mě za dva měsíce vyhodí. Vím, že se musím hodně učit. Ale mám z čeho brát.“
Za jak dlouho vám bude hraní scházet?
„Já věřím, že mi scházet nebude. Zůstanu u hokeje, jen ho budu prožívat jinak. Pokud u něj coby trenér vydržím tak dlouho jako hráč, budu spokojenej. Hokej budu mít rád do konce života.“
„Určitě víte, že z těch kamarádů se do Litvínova zpátky vrátili dva. Martin Ručinský skončil ve Spartě. Sen se nám uskutečnit nepovedl. Ale život běží dál. Sice jsme v téhle partě nevyhráli titul, máme ale jiné pěkné vzpomínky, třeba Nagano nebo různá mistrovství světa.“
Koneckonců proč byste s Litvínovem nemohl vyhrát titul jako trenér, ne?
„Soutěž je vyrovnaná. Vyhrát může kdokoliv. Budu tomu chtít pomoci. Jestli se to podaří, to je jiná věc.“
Jste litvínovskou ikonou. Není škoda, že se s fanoušky nerozloučíte nějakou exhibicí?
„Něco ještě chystáme, jisté akce jsou v jednání. Máme s Jirkou Šlégrem v hlavách rozlučkový zápas. Chtěli bychom pozvat různé hokejisty, se kterými jsme v kariéře hráli. Nejen odsud, třeba i z NHL. Ale má to spoustu háčků, bůh ví, kolik jich v daném termínu bude opravdu moci. Kolik jich bude chtít. Víc k tomu zatím říct nemohu. Snad jen to, že by se to mělo hrát 30. července.“
Nemáte chuť se teď více zapojit do českého hokeje, pomoci mu v nějaké roli vybřednout z krize?
„Měl jsem setkání s šéfem českého hokeje Tomášem Králem, bavili jsme se o reprezentaci. Spolupráci se vůbec nebráním. Stejně se teď ale čeká na to, jak se 26. dubna vyvrbí situace s novým realizačním týmem nároďáku. Od toho se všechno bude odvíjet.“
Exlitvínovský kapitán Robert Reichel • Foto ČTK
Dostal jste od Krále nějakou konkrétní nabídku?
„Ano. Ale tím, že jsem se mezitím stal trenérem Litvínova, je to passé. V současné situaci to nelze skloubit.“
Roberte, právě jste ukončil něco mimořádně úspěšného. Opravdu na vás nepadá nostalgie?
„Ne. Já si moc dobře uvědomuji, v jaké situaci jsem se ocitnul. Jsem moc rád za to, co jsem v hokeji dokázal. Ale byla to jen jedna půlka mého života. Teď věřím, že je přede mnou druhá, stejně úspěšná.
Takže teď už jen vyhrát olympiádu i coby kouč?
(úsměv) To patří k přáním, která by měla zůstat nevyslovena.
