Bednář: Hradci jsem věřil, ničeho nelituju
Už několikrát během léta si říkal: Ne, radši půjdu jinam. Vytrval až do poslední chvíle. Jaroslav Bednář projektu „HC Lev do KHL“ věřil. Ale vše krachlo, teď je i on bez práce. „Ale ničeho nelituju. Snad brzy podepíšu někde jinde,“ říká elitní útočník.
Měl být největší hvězdou nově se rodícího klubu. I o je však jenom „obětí“ plánu, jenž ztroskotal. „Naštvaný ale nejsem, spíš zklamaný,“ říká Jaroslav Bednář v rozhovoru pro Sport. Do telefonu promluvil cestou z Popradu zpátky do Prahy.
Co se vám honí hlavou?
„Hlavně zklamání po té asi třídenní pohodičce, která v Popradu v týmu vládla. Byl jsem fakt natěšený, ale... Nedá se nic dělat, takový je prostě někdy hokejový život.“
Opravdu nelitujete, že jste do celého projektu vůbec šel?
„Vůbec ne. Proč? Všichni jsme věřili, že to dobře dopadne. Ale bohužel. Byl to dobrý nápad, jednalo se o promyšlený projekt. Já jsem o to stál hlavně kvůli svým nejbližším, protože čekáme rodinu, takže jsem chtěl být co nejblíže domovu. Proto jsem pořád uvažoval o Hradci.“
Jste naštvaný na lidi z HC Lev? Naslibovali vám, že všechno dobře dopadne. A teď tohle.
„Abych pravdu řekl, přesně ani nevím, co je příčinou, že to nedopadlo. Jestli se jedná o nějakou nedbalost majitelů nebo lidí, kteří se to celé snažili rozběhnout. Nebo šprajc ze strany slovenského svazu. Fakt nevím. Naštvaný nejsem, jenom mě skutečně mrzí, že se v Popradu hrát nebude. Protože se mi tam opravdu moc líbilo. (odmlčí se) No nic, život jde dál. Teď se prostě budu poohlížet po jiných nabídkách.“
Už máte něco vyhlédnutého?
„Musím říct, že hned ve středu večer bezprostředně potom, co se rozkřiklo, že KHL hrát nebudeme, jsem dostal přes textovky asi pět konkrétních nabídek od různých klubů. Takže nemám obavy, nějakou práci určitě seženu. Nervózní z toho nejsem.“
Platí, že byste nejraději působil v cizině? Nejlépe stále v KHL?
„Teď se budu dívat hlavně na to, abych vzal co nejschůdnější variantu pro rodinu. Stojím si za svým, momentálně je pro mě prioritou přítelkyně a prcek, který se narodí. Kdybych se díval jenom na peníze, už dávno bych podepsal někde v Rusku daleko od Moskvy. Což je pro mě nesmysl, protože po porodu by za mnou nemohli létat.“
Probleskla zpráva, že byste mohl jít do Pardubic. Je to reálné?
„S nikým jsem nejednal. Ale je pravda, že právě tenhle klub je jedním z těch, který figuroval v textovkách, jak jsem o nich mluvil.“
Je to pro vás přijatelné? Nebo byste v extralize chtěl hrát jenom za Slavii, v níž jste působil naposledy?
„Jelikož ve Slavii už není pro mě místo, kádr mají hotový, tak v tom případě bych musel hrát někde jinde... Ale jestli to bude v Pardubicích, nebo úplně jinde? To se ještě uvidí, taky se musím poradit se svým agentem.“
Kdy se chcete rozhodnout?
„Kdo ví, třeba už v nejbližších hodinách něco podepíšu.“
Vraťme se ještě k Popradu. Tam jste trénovali víceméně v utajení, žurnalisté k vám nemohli, neprobíhaly žádné rozhovory. Jak jste to vnímal?
„My jsme to brali s nadhledem. Vládlo absolutní embargo, nesměli jsme podávat novinářům žádné informace, ani po telefonu. Pro nás to bylo úplně něco nového, takže jsme se tomu spíše zasmáli.“
Můžete popsat atmosféru bezprostředně poté, co jste se dozvěděli, že projekt krachnul?
„Začnu tím, co nám majitelé Lva ukázali někdy v neděli, kdy jsme se všichni sešli. Byla to listina, na níž stálo, že klub KHL přijímá. Což pro nás byl signál, že projekt má váhu, nervozita z nás spadla. Začalo se v pondělí chodit na led, a dva dny na to, vlastně uprostřed tréninku, kdy jsme čekali v kabině na úpravu ledu, přišel Ota Janecký (sportovní manažer) a řekl nám, ať se svlékneme, že vše padá a za chvíli je setkání s majiteli.“
Někteří lidé si budou říkat – vidíte, to máte za to, že jste tomu tak slepě věřili...
„Jasně, o tom nepochybuju. Lidé jsou nevěřící, budou si to povídat.“
