Výborný: Někdy musím v kabině zařvat
Věří, že tentokrát to klapne. Že Sparta zabere a urve s partou zkušených harcovníků extraligový titul. Kapitán David Výborný moc dobře ví, že pro řadu jeho spoluhráčů bude letošní ročník poslední hokejovou bitvou. „Chtělo by to úspěch. Pak třeba někteří kluci skončí, ale s ostatními bychom na něj mohli navázat,“ doufá pětinásobný mistr světa.
Rozhovory nemá v lásce, svou oddanost klubu radši dokazuje činy na ledě a v kabině. Přesto se 35letý sparťanský kapitán David Výborný při povídání v hotelu sousedícím s holešovickou arénou rozpovídal. Bylo vidět, jak je před novou sezonou v pohodě, v klidu. Před rokem to bylo všechno jinak.
To jste si nesedli s koučem Pavlem Hynkem, je letos v kabině lepší atmosféra?
„Minimálně nemáme zakázané noviny. (usměje se) Vážně, myslím, že ovzduší se rozhodně o moc zlepšilo. Je vidět, že trenéři Miloš Holaň a David Volek byli výborní hokejisté, rozumí nám. Ne, že bychom si mohli dělat, co chceme. To vůbec. Ale je tam znát vzájemné pochopení.“
Dokážou se lépe vžít do vašich pocitů?
„Jsou to lidé, se kterými se dá mluvit. To je pro hokejistu obrovsky důležité, všechno je o komunikaci uvnitř týmu. Když nefunguje, tak je to špatně. A vloni to neklapalo.“
Vy sám jste kapitánem a zároveň zastáváte roli sportovního manažera. Jak se vám chodí do kabiny ve dvou rolích?
„Letos se to právě změnilo. Ani jednou jsem nebyl na žádném jednání vedení, neúčastnil jsem se žádných schůzek. Takhle je to určitě lepší, není příjemné slyšet na vedení nějaké informace a pak jít mezi kluky a dělat jako že nic.“
Anebo naopak.
„Anebo naopak.“ (směje se)
Takže svou kancelář nemáte?
„Ne, opravdu není proč. (usmívá se) Já jsem se do Sparty vracel s touhle vizí, že se po kariéře zapojím do nějaké manažerské pozice. Věřím, že v tomhle mám stále otevřené dveře a až přijde čas, do kanceláře usednu. Ale teď se chci ještě soustředit na hokej, odvádět svoji práci hráče.“
Jako takový jste akceptoval třicetiprocentní snížení platu. Přijal jste to s novými zkušenostmi lépe, než by tomu bylo v mladším věku?
„Člověk to vnímá jinak, než když jsem začínal. To je jasné a logické. Ale ještě k té pozici ve vedení. Vždycky bude záležet na inteligenci lidí, jestli si s ní poradí. Ono se v kabině o bývalých hokejistech v pozicích manažerů v žertu povídá, že snad ani nikdy nehráli. Ale je to složité. Ty těžké věci se vždycky budou říkat blbě. V takové situaci jsem naštěstí zatím nebyl.“
A jako kapitán nepříjemné věci říkat nemusíte?
„Jo, to zase jo. Jsou kluci, kteří jsou schopní zápas odfláknout, to si k tomu pak musíme něco povědět. Jasně, občas člověk oko přimhouří. Jenže když není dobrá nálada, prohrává se, tak si starší hráči v kabině musí sjednat respekt. A třeba i někoho seřvat.“
Baví vás vést ty mladíky k dalšímu vývoji, pomáhat jim s budoucí kariérou?
„Jasně, čas od času na ně musíme být tvrdší. Je to pro dobro jejich i týmu. Letos máme v kabině i ty noviny povolený (pousměje se v narážce na vládu Pavla Hynka), takže se jim občas věnují na úkor nějakého protahování, regenerace. Nesmí se stávat, aby si deset minut před tréninkem listovali v časopisech. Čím blíž bude liga, tím víc budeme nároční.“
Jsou hodně jiní než vy v jejich věku?
„Možná si někteří myslí, že jsou lepší, než odpovídá skutečnosti. My v nich musíme najít to dobré, protože je tady spousta talentovaných kluků. Jsou dobří, ale musí si to ještě srovnat v hlavách a pak z nich něco bude. Za příklad můžou mít třeba Radka Smoleňáka. Ten se teď vrátil ze zámoří, dře na sobě a je to vidět.“
Sparta má na soupisce spoustu hvězd. Kromě vás třeba Ručinského, Broše, Kratěnu, Tona, Vykoukala… Ale z celé té plejády jste v přípravných utkáních pravidelně nastupoval jen vy s Brošem. Ostatní pauzírovali kvůli zraněním. Štvalo vás to?
„Býval bych chtěl hrát méně, místo osmi utkání šest, tohle nebylo úplně ideální. Jenže my v European Trophy bojovali o postup do poslední chvíle, těžko nás trenéři mohli šetřit. Nedalo se nic dělat, když ostatní kluci nebyli k dispozici.“
Není to trochu varování do budoucna? Nebojíte se, že zdraví zkušených hráčů vás může v sezoně hodně limitovat?
„Nevím, je to možný. Starší hokejista je vždycky náchylnější k nějakým zraněním. Hlavně, aby se dali do pořádku na start ligy.“
Vy osobně jste v pořádku?
„Člověka v mých letech už pořád něco bolí. (usmívá se) Něco vážnějšího, co by třeba vyžadovalo operaci, se mi však zatím naštěstí vyhýbá. Je to jen o tom, že jednou se ráno vstává lépe, jednou hůř. Jsou dny, kdy jdu na trénink a suprově mě to baví. A jsou také dny, kdy je to prostě práce. Na druhou stranu – myšlenky na konec kariéry jsem přes léto ještě neměl. Mám chuť hrát dál.“
Kde nacházíte stále novou motivaci? Vždyť kromě zisku dalšího titulu už hráč jako vy nemůže dokázat nic, co by se mu už nepodařilo v minulosti...
„Já si chci hlavně užívat každý zápas, každé střídání. Opravdu to tak mám, jdu utkání od utkání. Zase fráze, ale platí. Pak je tu play off, úplně nová soutěž. Před dvěma sezonami nám chyběl kousíček a byli jsme ve finále. Karlovy Vary přes nás přešly i díky štěstí. Teď to bylo naopak, prohráli jsme sedmý zápas s Vítkovicemi zaslouženě. Byly o kousek lepší. Chtěl bych, aby to vyšlo do třetice.“
Vnímáte to i jako poslední šanci jedné sparťanské party?
„Poslední šance… Jak pro koho, každý asi vydržíme jinak dlouho. Částečně to pravda je. Těžko si dokážu představit, že by třeba Růča (Martin Ručinský) s Jirkou Vykoukalem ještě natahovali své kariéry o další roky, je jim čtyřicet. Nás pětatřicátníků tam pár taky je, takže by bylo dobré něco udělat. A pak třeba ještě rok dva vydržet pohromadě a navázat nějakou šňůru úspěchů.“
A znovu postavit Spartu nad ostatní kluby, že? Jste hlavní tváří týmu na ledě i v kabině. Jen se občas zdá, že na veřejnosti byste se této role klidně vzdal.
„Jsem takový celou dobu, co hraju hokej. Nikdy asi nebudu milovat rozhovory a podobné akce, prostě jsem takový. Nicméně beru na vědomí, že jsem něco dokázal v reprezentaci, nastupoval v NHL, takže je logické, abych byl tváří mužstva. Nemůžeme to chtít po pětadvacetiletém klukovi, kterého zrovna vytáhli z Berouna. Tak to i vnímám. Ty rozhovory prostě musím dělat.“ (směje se)
