Nemůžu se pomazlit s dětmi, lituje Irgl

Rok 2010 nebude mít ve svých vzpomínkách zapsaný zlatým písmem. „Kromě dovolené v létě, kterou jsme si s dětmi krásně užili, tam moc pozitivního není,“ přiznává zkušený reprezentant, stříbrný medailista z Rigy z roku 2006, dnes působící v KHL v týmu Atlantu Mytišči.

Máte pocit, že se proti vám všechno spiklo?
„Tak bych to ani neřekl, ale je pravda, že ten rok nebyl povedený.“

Přičítáte to osudu?
„Asi jo, věřím, že se to otočí a zase budou lepší časy.“

Nejhorší asi je, že po rozvodu už nemůže být tak často se svými šestiletými dvojčaty.
„Je to těžký. Kluci vyrůstají beze mě, žijou jenom s mámou, dlouho je nevidím. (odmlčí se) Jo, je to těžký pro mě... Každý den s nimi mluvím po telefonu, ale samozřejmě to není ono. Nepohraju si s nima, nepomazlím se... Tohle mně dost chybí.“

Předpokládám, že nejtěžší jim bylo vysvětlit, že už s maminkou nežijete. Nebo ne?
„Nevím, jestli už mají rozum na to, aby to takhle vnímali. Zatím jsem v tom až takový problém neviděl i z toho důvodu, že i když jsme byli spolu, hodně jsem cestoval, poslední dva roky jsem byl v Rusku, takže jsme toho času spolu moc netrávili. Kluci na to byli zvyklí, že jsem nebýval doma. Ale teď je to samozřejmě jiné. Prostě jsme se s manželkou rozešli, ale to se někdy stává, život i tohle přináší. Důvody nechci rozebírat, moji blízcí to ví, jaké byly problémy. Každopádně i bývalé ženě vděčím, v hodně věcech mi pomohla.“

Zbyněk Irgl • Pavel Mazáč SPORTTeď máte ruskou přítelkyni. Jak jste se vůbec poznali?
„Byl to možná osud, bydlela v Jaroslavli ve stejném baráku, ale ve vedlejším vchodě. Zezačátku jsme se jenom potkávali a pozdravili se. Až pak to nějak přišlo...“

Spousta českých chlapů říká, že se jim Rusky líbí. Vy jste to taky takhle vždycky vnímal?
„Určitě jo. Mají to v sobě, umí se oblíct, prostě umí prodat to, jak vypadají. Do toho dají veškerou energii, protože pro hodně ruských holek je to jediná šance, jak si najít někoho, kdo má peníze a mít v rámci možností spokojený život.“

Rusky už musíte mluvit jako česky, ne?
„To zase ne... Zlepšuju se, ale chtěl bych se dostat na takovou úroveň, aby ostatní nepoznali, že nejsem Rus. Ale to ještě bude dlouhá cesta. (usměje se) Hlavně nemám ten přízvuk, takže když začnu mluvit, hned každý pozná, že jsem cizinec.“

Už byla přítelkyně s vámi v Česku?
„Jasně že jo. Přes léto tam byla i se svým synem, byli jsme dohromady i s mýma dvouma klukama.“

Jak si rozuměli?
„Skvěle! Užili si spoustu srandy, je super, že všichni spolu vycházejí. Někdy to vypadá, jako kdyby to byli tři bratři. Takže to je skvělý. Už se zase těším, až v létě budeme všichni spolu.“

A jak mezi sebou mluví?
„Česko-rusky. Nebo rukama nohama. Někdy je legrační pozorovat, jak se snaží. Ale děti si všemožně pomůžou, v tom problém není.“

Chcete se jednou usadit v Rusku, nebo v Česku?
„Spíš v Česku. Přítelkyně Irina žila předtím dlouho v Evropě, takže je zvyklá. Za chvíli to budou už dva roky, co jsme spolu, jsem spokojený, kéž by to vydrželo co nejdýl.“

Přítelkyně na podzim měla v Moskvě vážnou autonehodu, při níž se jí naštěstí nic nestalo, ale v autě, které to způsobilo, zemřel člověk...
„To byl otřesný zážitek. Když o tom člověk slyší, řekne si: Jsou to jen plechy... Ale když to vidí na vlastní oči, navíc je v autě jeho blízký, vnímá to úplně jinak. Ještě že v tom autě nebyl malej.“

Vy jste hned v ten den odehrál zápas. Nechtěl jste mít volno?
„Trenéři se mě ptali, jestli chci hrát. Já jsem ří Zbyněk Irgl vypráví, jak jeho a další tři spoluhráče okradl v Moskvě taxikář • Michal Beránek Sportkal, že jo. V tu dobu už jsem samozřejmě věděl, že Irině se nic vážného nestalo.“

Ona zůstala doma, nebo byla během utkání na vyšetření v nemocnici?
„Vrátila se z výslechu, pak byla doma, ale nechtěla tam být sama, proto raději dorazila na utkání. Hráli jsme se Spartakem. Ale od té doby jako by se to zlomilo k horšímu, ve dvanácti zápasech v řadě jsem nezískal ani bod.“

Už potrestali viníky té bouračky?
„Teď někdy bude soud, ale nám je už vlastně jedno, jak to dopadne. Šlo nám hlavně o to, aby vina zůstala na nich tak, jak o tom hned na místě rozhodli policajti. Trošku jsme měli strach, aby se v tom pak neudělaly nějaké zákulisní čachry. Což se naštěstí nestalo.“

Řidič auta, který to způsobil, byl pod vlivem alkoholu. Je to v Rusku běžné?
„Dá se říct, že Rusové tyhle věci moc neřeší... Kontroly se sice od té doby, co nastoupil nový starosta, zpřísnily, ale pořád je to někde jinde než třeba u nás v Česku.“

Vaše auto bylo na odpis?
„Jo. Teď se to ještě řeší s pojišťovnou.“

Od té doby vám to na ledě moc nejde. Není to tím, že myslíte na nehokejové věci?
„To bych neřekl. Nehraju tak špatně, cítím se dobře, ale prostě nesbírám body. A v dnešním hokeji se, bohužel, všichni dívají právě na ně. Sám nevím, co s tím.“

Třeba je to osud – ten chtěl, aby nehoda dopadla pro partnerku dobře. A vrací vám to v hokeji...
„Možná jo, těžko říct. Pochopitelně zdraví je na prvním místě, o tom není třeba polemizovat. Každopádně věřím, že i body přijdou.“

Na konci října se vám stala i příhoda s dobrým koncem, s dalšími spoluhráči vás okradl taxikář, když jste odešli z auta, ale nakonec ho policisté našli. Dáváte si teď větší pozor?
„Jo jo. Je super, že jsme všechno dostali zpátky, ale škoda toho promarněného času na policii.“



Určitě jste si to v kabině museli vyslechnout...
„Samozřejmě, tohle bylo zpestření. Rejpali do nás, jak jsme blbí, jak jsme to mohli dopustit. Jedou čtyři sportovci najednou a ujede jim taxikář s jejich věcma... To asi není normální.“ (směje se)

Už víte, co přesně bude s tím šoférem?
„Je ve vazbě, čeká na soud, jaký trest vyfasuje. My sami jsme hned říkali, jestli by za to nemohl dostat něco mírnějšího, ve finále jsme se ho vlastně zastávali. Ale policie prohlásila, že v žádném případě, že musí před soud.“

Je vidět, že okolo Ruska se točí vše podstatné. V roce 2006 jste dal svůj nejkrásnější gól kariéry ve čtvrtfinále MS právě jim, máte ruskou přítelkyni. Tahle země je vám asi souzená.
„Možná to tak skutečně je, taky mě to napadlo. Kdo by s něčím takovým přitom počítal...“