Květoslav Šimek
5. ledna 2011 • 13:25

Štěpánek slaví Spengler Cup: Nejsem žádný pijan

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

ROZHOVOR - Vánoce, příchod Nového roku i triumf v prestižním Spengler Cupu. Všechny události oslavil brankář Jakub Štěpánek spolu se svými spoluhráči z ruského Petrohradu na jeden zátah. „Ale jen decentně, druhý den ráno jsme dorazili na letiště všichni včas,“ usmívá se čtyřiadvacetiletý gólman.



Prestižní Spenglerův pohár byl pro Jakuba Štěpánka prvním ostrým testem, zda po odchodu Jevgenije Nabokova ustojí pozici brankáře číslo jedna v hvězdném Petrohradu. A přestože do švýcarského Davosu dorazil po vyčerpávající reprezentační misi, kde na Channel One Cupu odchytal všechny tři zápasy, zvládl turnaj na výtečnou.


Petrohrad i díky jeho jistým zákrokům vyhrál 84. ročník Spenglerova poháru.
„Jsem moc rád, že jsme to zvládli,“ pochvaloval si. „V Evropě je Spengler Cup asi nejslavnější turnaj, je to cenné vítězství. A já jsem rád o to víc, že jsem mohl chytat v rozhodujících okamžicích.“

Jaká byla oslava triumfu?
„Hráli jsme finále na Silvestra a Rusové mají tento večer spojený i se Štědrým dnem. Navíc jsme ve Švýcarsku byli i s přítelkyněmi a rodinami, takže jsme po finále měli týmovou večeři a pak to každý oslavil ještě s rodinou a svými nejbližšími. Nic velkého.“

Nic velkého? Slyšel jsem, že vodky proteklo hodně…

„Jo? (usmívá se) Nevím, je to možné, ale my jsme s Čájou (Petrem Čajánkem) odešli ještě před půlnocí. Udělali jsme si pak vlastní oslavu, takovou maličkou. Tak nevím. Ale faktem je, že ráno jsme na letiště odjížděli celkem brzo a přišli všichni. Takže to asi nikdo úplně nepřehnal. Nikoho jsme ve Švýcarsku nezapomněli, jako kdysi Yoricka Treilleho ještě s Vítkovicemi. Ten nějak nestihnul letadlo, když jsme se ze Švýcarska vraceli z přípravného turnaje.“

Jakub Štěpánek Jakub ŠtěpánekFoto Reuters


Zmínil jste, že oslava byla decentní. Jako vsetínský rodák a Valach byste ale nejspíš ani na ruské oslavě ostudu neudělal, ne?

„Já nejsem zrovna nějaký pijan. S některými trénovanými borci bych se rozhodně nemohl rovnat. (směje se) Ale Rusové měli zrovna i Štědrý den, měli tam své rodiny, děti. Jeden ze spoluhráčů se převlékl za Dědu mráze a dával jim dárky. Bylo to spíš takové rodinné.“

Kdo byl za Dědu mráze?
„Konstantin Panov. Měl slušivý červený obleček, bílé vousy, klasika. Děcka z něj měly radost. Já od něj ale žádný dárek nedostal…“

Jak vás poslouchám, turnaj jste si vysloveně užili?
„Určitě jsme si to užili. Třeba já byl na Spengler Cupu poprvé a bylo to neuvěřitelné. Nádherné prostředí, krásná příroda a velice kvalitní hokej. Velký zážitek. Už se nedivím klukům, že tak rádi odcházejí do Švýcarska. Přímo v Davosu je to opravdu moc pěkné prostředí, velice působivé.“

Po reprezentačním turnaji Euro Hockey Tour, kde jste odchytal všechny tři zápasy, se trenér Václav Sýkora bál, že kvůli únavě nebudete použitelný. Jak to tedy s vaší únavou bylo?
„Těsně před Spengler Cupem jsem ještě chytal zápas proti Spartaku Moskva (5:1). Spartak byl na turnaji taky, takže jsme zápas v rámci KHL odehráli v Davosu. Největší problém byla nadmořská výška. Kluci už tam týden trénovali, byli zvyklí. Ale my tři, co jsme přijeli z repre, jsme s tím měli problém. Na tréninku jsme nafasovali sporttestery a srdce nám bilo jak o závod. Doktoři nás vysloveně vyhnali z ledu. Byl jsem celý zahlcený, zadýchaný. Ale stejně jsem chtěl proti Spartaku chytat. I proto jsem pak byl moc rád, že jsme zápas zvládli. Tyhle tři body byly možná důležitější, než celý turnaj. Zvládli jsme to a mohli hrát s čistou hlavou.“

Říkáte, že vám zpočátku bilo srdce jako o závod. Nedávno zkolaboval brankář Pavelec, před ním měl srdeční problémy Prusek. Nebál jste se, že to s vámi taky sekne?

„Ne, to určitě ne. Doktoři říkali, že to je v takové nadmořské výšce normální. Musel jsem se s tím prostě vypořádat. Ale ušlo to, chytalo se mi v pohodě. Únava byla, ale zvládli jsme první zápas a pak už to šlo dobře. Jen se Spartou jsem se trošku vytrápil. V první třetině moc nestříleli a přesto mi dali jeden gól. To nemám rád. Tlačili jsme a prohrávali. Ale postupně jsem se rozchytal a otočili jsme zápas na 4:1. Zvládli jsme i finále s Kanadou, takže jsme splnili misi.“

Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud