Pavlišta běhá do práce, z Pražského maratonu má titul i rekord: Pohodička!
Žádné utrpení, jen radost. Pro Víta Pavlištu z toho v cíli pražského maratonu byl český titul a výrazný osobní rekord 2:16:30 hodiny. To o pouhých třicet sekund nestačí na limit IAAF pro podzimní MS v Kataru. Pavlišta přitom běháním jen doplňuje svůj civilní život, v němž se věnuje logistice ve firmě na výrobu hliníkových doplňků do aut.
Nemrzí vás, že limit nevyšel?
„Nemrzí. Je to obrovský osobní rekord a jsem s tím časem spokojený. Na ten čas jsem vůbec nemyslel, hlavně jsem nechtěl běžet sám, proto začal s Jiřím (Homoláčem). Po pětatřicátém kilometru jsem si uvědomil, že by z toho mohl být čas pod dva sedmnáct, snažil jsem se ho držet a povedlo se.“
Trpěl jste na trati?
„Právě že ne. Takhle má vypadat maraton. Jak přijde utrpení, krize, sebelítost, čas padá. Takhle to má vypadat, od začátku do konce pohodička. Běželo se mi opravdu dobře. Je to druhý maraton v životě, který se mi povedl, všechny ostatní byly ke konci pajdání. Pomohl mi Jirka, do půlmaratonu se staral o tempo, pak mu to nefrčelo, snažil jsem se sám, ale pořád mi to běželo.“
Jak je náročné se na maraton připravit ve vaší situaci, kdy máte na běhání čas mimo vaši práci?
„Dost. Letos to byl první závod jara, který mi opravdu vyšel. Doteď to bylo nemastné, neslané, pomohl mi odpočinek posledních čtrnáct dní, kdy jsem nenaběhal skoro nic. Dneska se to povedlo.“
Pro vás asi běžecké soustředění v Keni nepřichází v úvahu, že?
„To ne, ale byli jsme s rodinou dvakrát v zimě na dovolené, jednou čtrnáct dní Turecko, jednou deset dní Maroko. Je to velká vzpruha, změna prostředí, podmínek, že neběhám pořád v libereckém marastu a chvíli se ohřejeme i na slunci, kde se dá běhat i na slunci a v trenkách.“
Takže vaše rodinné dovolené padají na váš trénink?
(úsměv) „V podstatě jo.“
Jak vypadá váš běžný tréninkový program v den, kdy dojíždíte do práce v Hrádku nad Nisou?
„Vstávám v pět třicet, většinou ráno běžím. Do práce to mám třicet kilometrů. Ráno běžím většinou půlku, dojíždím to vlakem. Zpátky podle tréninku, buď běžím zase půlku, delší běh nebo i celou trasu.“
Napadlo vás někdy, na jaké časy byste se mohl dostat, kdybyste se běhání mohl věnovat naplno?
„Jo, napadlo, ale spíš v rámci nějakého snění. Myslím, že to nikdy nezrealizuju. I kdybych zlepšil maraton o tři minuty, tak čas pořád v evropském, natož světovém, měřítku nic neznamená. Živit se tak asi dá. Jirka (Homoláč) se těmito výkony, nebo na půlmaraton mnohem lepšími, živí. Ale je to i o nějaké sebeprezentaci, dělání reklam a to mi úplně vlastní není. Mně je spíš příjemná tahle pozice, kterou mám.“
