Na kole má najeto zhruba půl milionu kilometrů, mezi profesionály začal třináctou sezonu. A v rozhovoru pro páteční Sport Magazín vysvětluje Roman Kreuziger, proč je v cyklistickém pelotonu málokdy nuda, kdy mu bylo nejhůř nebo proč zásadně hlasuje pro používání vysílaček. „Už mám určitý cit a vím, co si můžu dovolit,“ říká 31letý člen australské stáje Mitchelton-Scott.
Kde se nejvíc uplatní zkušenosti?
„V předvídavosti. Zažil jsem spoustu scénářů při závodě, takže už vidím, co by se mohlo odehrát. Dokážu vycítit, kdy mám být v popředí, protože něco hrozí. Může se jet rovinatá etapa. Lidi u televizních obrazovek si řeknou, že to je nuda. Ale v pelotonu se děje tolik věcí. Nevíte, jestli bude foukat vítr, nebo nebude, a tak se třeba všichni tlačí dopředu a vznikají pády.“
A vy ne.
„Člověk už za ty roky ví, kdy může sedět vzadu a říct si: Ok, klidně hrajeme vabank, protože se nic neděje. Je to i o té důvěře. V čím lepší kondici jste, tím víc si věříte v rozhodováních.“
Podle čeho se orientujete v pelotonu? Podle citu, nebo informací, které nepřetržitě dostáváte vysílačkami do ucha?
„Spousta lidí je proti vysílačkám. Já jsem zásadně pro ně. Z jednoho jediného důvodu. Není to kvůli tomu, že bychom dostávali spoustu informací týkajících se taktiky, je to hlavně kvůli naší bezpečnosti. Kolikrát během závodu musí po silnici projet nějaká sanitka nebo hasiči. Takže jsme na to předem upozorněni a stáhneme se ke straně.“
Ve sluchátku slyšíte: Bacha, hasiči?
„Jo. Nebo slyšíme: Před vámi spadla motorka a rozlil se olej. Když to víte, můžete zajet ke straně a objet to. Sníží se riziko, že byste se po tom sklouznul.“
Kreuziger o Saganovi: Každý by si přál mít alespoň část talentu a formy, jakou disponuje
Video se připravuje ...
Taktiku si hlídáte sami?
„Sportovní ředitelé ráno nastaví nějakou strategii, ale vědí, že na trati je spousta proměnných, které nelze ráno předpovědět. A tak aktuální rozhodnutí na trati nechávají na nás a respektují je. Za poslední roky se cyklistika hodně změnila i v tom, že spousta týmů jezdí organizovaně, pořád pohromadě. Když vidíte, že je větrná etapa, nebo že by mohlo někde foukat, a vnímáte, že se nějaký tým začne organizovaně pohybovat vepředu, tak je to signál, že musíte zavolat ostatní a posunout se dopředu. Takže i když to někdy vypadá, že se jede v poklidu, člověk musí být neustále ve střehu a sledovat, co se děje.“
Při pohledu na strmé sjezdy se divák často neubrání za cyklisty pocitům strachu. Vy nemáte obavy, když se řítíte obrovskou rychlostí dolů?
„Já si myslím, že se každý z nás cítí cestou dolů líp než nahoru.“ (směje se)
Nikdy jste se nebál?
„Ne. Člověk na kole sedí denně. Když najede třicet, pětatřicet tisíc kilometrů ročně a má za sebou třináctou sezonu profesionálů, plus spoustu let předtím, tak má přes skoro půl milionu kilometrů na kole. Díky tomu má určitý cit a ví, co si může dovolit. Vidí, jaká je silnice. Jestli skáče, je rovinatá, jsou tam kamínky. Prší, neprší. Podle toho si člověk i řekne, jaký chce mít tlak v pneumatikách, aby měl od kola odezvu, jakou potřebuje. Tohle už je automatické. Ale jestliže závodník vyjede kopec, je úplně hotovej, pak dá první dvě zatáčky a projede je špatně, protože není úplně koncentrovaný na sjezd, musí si dát pozor a srovnat to. Ovšem jestliže vyjede nahoru a je svěží, může jet i extrémně rychle dolů.“
A co obavy, abyste o někoho nebrnkl?
„Jsme pořád jenom lidi. Stát se to může. Riziko povolání.“
Kompletní rozhovor najdete v pátečním Sport Magazínu
Co všechno nabízí tradiční páteční příloha deníku Sport
Rozhovor: Roman Kreuziger
Reportáž: Litvínovské nervy před hokejovou baráží
Uniklo z facebooku: Milan Škoda
Můj první gól: Antonín Barák st.
Vysoká hra Zdeňka Haníka: Trenérské rošády
Víceetapový závod v Česku? Nedokážu si to představit, říká KreuzigRK-zavod cesk
Video se připravuje ...
Kreuziger o své přípravě: Základem je správně zvolené stravování
Video se připravuje ...
Související články
