Prožívá druhou kariéru, ale nemusela kvůli tomu zmizet ze závodních tratí. Helena Karásková Erbenová byla v běžkařské stopě za velké éry Kateřiny Neumannové a sbírala úspěchy ve štafetách. Švagrová legendárního Lukáše Bauera se po konci v reprezentaci ale přeorientovala na triatlon a jede dál, i když jí před pár týdny bylo čtyřicet.
Když se Helena Karásková Erbenová loučila s kariérou elitní běžkyně na lyžích, měla za sebou umístění do dvacítky ve Světovém poháru i na mistrovství světa. Ve štafetě přispěla ke čtvrtému místu na OH 2002 v Salt Lake City, k pátému místu na MS 2007 v Sapporu a v La Clusaz 2006 se s ní dokonce dostala na stupně vítězů v závodě Světového poháru.
„Já jsem skončila kvůli tomu, že se mi narodila dcera. Snahy se vrátit byly, ale po prvním roce výsledky nebyly nic moc,“ vzpomíná Karásková Erbenová. „Další jaro to vyplynulo ze situace. Zkusila jsem triatlon. A když člověk vyhraje nějaké peníze, vidí, že by se tím mohl živit. Posledních osm, devět let se mi dařilo.“
Získa celkem 5 titulů mistryně světa ve 4 různých disciplínách:
|
Ve Světovém poháru v běžeckém lyžování kdysi začínala pod lyžařsky slavným jménem Balatková. Její maminka Helena získala pod mateřským jménem Šikolová bronzovou medaili na OH 1972 v Sapporu. Její sestrou je další bývalá reprezentantka Kateřina, která se provdala za dlouholetého tahouna národního týmu Lukáše Bauera.
A na běžkách je Helena Erbenová Karásková pořád pekelně rychlá. Dokázala to na nedávné Jizerské 50, na níž skončila mezi ženami na jedenáctém místě, jako jediná z elitních závodnic přitom nejela na holých lyžích vhodných pro soupař, nýbrž na namazaném páru.
„Byla jsem trošku zklamaná, věřila jsem, že by to mohlo být do desítky. Byla jsem jediná z první patnáctky, kdo si namazal, a první delší sjezdík mi dal najevo, že takhle to nepůjde,“ usmívá se. „Na běžkařskou kariéru strašně ráda vzpomínám. Já bych se docela ráda postavila i na start Českého poháru, ale člověk by musel být v oddíle. Už to nejde a už ani v tomhle věku nemám rychlost.“
Zkušenosti z běžeckého lyžování jí pomáhají i ve světě triatlonů. Ať už jako tréninkový prostředek nebo jako přímá součást závodu.
Závodnice, která je v současnosti provdaná za bikera Vladislava Karáska, se zaměřila především na terénní triatlony Xterra a na zimní triatlony. V roce 2012 vyhrála v obou disciplínách mistrovství Evropy, v roce 2013 vyhrála v terénním triatlonu Světový pohár. A dařilo se jí i na světových šampionátech Xterra na Havaji. V roce 2011 při své premiéře získala bronzovou medaili a od té doby startovala už sedmkrát.
„V loňské sezoně jsem poprvé, co jsem u triatlonu, závod na Havaji vynechala. Sedmkrát jsem jela na to samé místo, úplně se mi nechtělo jet úplně ten samý závod,“ říká Karásková Erbenová. „Ve stejný termín bylo mistrovství Evropy v cross triatlonu na Ibize. Ale nakonec jsem byla nemocná. A když jsem viděla záběry a fotky z Havaje, začalo se mi stýskat. Když člověk jednou něco vynechá, bude se na to daleko víc těšit.“
Velké úspěchy sbírala i v zimním triatlonu, v němž se závodí ve třech disciplínách v ideálním případě na sněhu (běh, jízda na horském kole a lyžování bruslařskou technikou).
O minulém víkendu musela Karásková Erbenová kvůli zánětu kosti vzdát účast na evropském šampionátu v zimním triatlonu v Rumunsku. V dějišti šampionátu se rozhodovalo o zajímavé budoucnosti disciplíny. Na místo dorazila komise organizačního výboru zimní olympiády 2022 v Pekingu.
„Na začátku zimní sezony se v Pekingu pořádal závod, chtějí dotlačit zimní triatlon jako ukázkový sport na zimní olympijské hry,“ líčí Karásková Erbenová. „Mně se to líbí, trošku mě mrzí, že s tím nepřišli před osmi lety. Určitě je to hezký sport. Během závodu se děje spousta věcí a pro diváky to může být hodně zajímavé.“
Sezona pro všestrannou sportovkyni teprve začíná. V dubnu ji čeká mistrovství světa v cross triatlonu (místo silničního kola se závodí na horském kole v terénu). Dalšími vrcholy budou starty na ME Xterra v Prachaticích a také světový šampionát v disciplíne swim run.
Jedná se o závod na 65 kilometrů běhu a 10 kilometrů plavání. Obě disciplíny se ale neustále střídají. Specialitou je, že závodníci plavou v botech s plaveckými packami a můžou používat také plavecké desky, tzv. piškoty.
„Plavání se bohužel technikou dá srovnat s lyžováním. Když se jí člověk nenaučí zvládnout jako malý, musí být zázrak, aby se to naučil ve třiceti. Já jsem se to za osm, devět let nenaučila,“ usmívá se Karásková Erbenová. „Když plavete s packami, které mi odpustí spoustu chyb, je to pro mě daleko větší zážitek.“
