Jízda po kostkách? Daří se mi, ale nemusím to, říká Štybar před Paříž-Roubaix
PŘÍMO Z FRANCIE | Když se řekne Paříž-Roubaix, všem znalým poměrů okamžitě naskočí dlažební kostky. A platí to i pro samotné cyklisty, kteří přes někdy hodně drsné kostkové úseky musí projíždět. Letos mají na trati klasiky přezdívané právě kvůli nim Peklo severu takových pasáží 29. A pojede přes ně i český závodník Zdeněk Štybar. Má před sebou už sedmou účast, dvakrát dojel na velodrom v Roubaix druhý.
Šest startů, z toho pět umístění v první desítce. Zdeňku Štybarovi z týmu Daceuninck-Quick Step se prostě na Monumentu Paříž-Roubaix daří. Co se mu ale tady ještě nepovedlo, je vyhrát. Formu má v této sezoně skvělou, jen ji minulý týden zbrzdily žaludeční potíže, kvůli kterým neměl dostatek sil na jízdu Kolem Flander. „Sám jsem zvědavý, co tělo během závodu řekne. Budu věřit v to, že zítra to bude dobré,“ podotkl Štybar.
Jak se tedy po předchozích potížích cítíte?
„Doufám, že zdraví drží. Od úterka jsem objel normální dobré tréninky, nic mě nijak nelimitovalo, ale otázka je, jak to bude vypadat po 250 kilometrech.“
Jaký jste absolvoval nejdelší trénink?
„Ve středu asi 170 kilometrů, ze začátku se mi moc dobře nejelo, ale ke konci to bylo lepší, celkem v pohodě.“
Dá se říci, že cyklista vašeho typu je posedlý kostkami?
„Vůbec ne, já je nesnáším. (smích) Na tom není nic hezkého jezdit po kostkách. Ale dosáhl jsem tam jedněch z nejlepších výsledků kariéry, mělo by mi to sedět a měl bych toho využít. Ale není to tak, že bych si jízdu po nich vyloženě užíval. Kostky jsem nikdy nemusel.“
Ani tréninky na kostkách nevyhledáváte?
„Ne, vůbec. Protože i pro to tělo je to celkem zatěžující. Není třeba na to extra trénovat. I při tréninku, kdy si to jedeme projet, to není ani tak, abychom si projeli kostky, ale spíš abychom věděli, jak do nich najedeme.“
Co pak úsek zvaný Arenberg?
„Přes to se skoro nedá jet.“
Něco jako minové pole?
„Tak. Pamatuju si, jak to bylo před mým prvním Roubaix. Nikdy jsem na tom neseděl, dali mi Roubaix kolo (speciál pro tento závod) a řekli: Jdeme si to projet. Jediné, co jsem znal z videí, jak se na kostky najíždí a které úseky jsou důležité. Při rozjíždění jsem říkal: Tak tohle není závod pro mě. Kluci jeli a mně letělo hlavou: Ty jo, tady jsem poslední. Hned jsem odpadal. Ale pak při závodě mi to sedlo a každý rok jsem tam byl vepředu.“
Hned při prvním Roubaix jste měl kolizi s divákem, jinak byste byl málem na pódiu. Říkal jste si tehdy: Čím to je, že mi to na tom jde víc než ostatním?
„Já to nikdy nepochopil, doopravdy nevím. Vždycky před Roubaix se mě na to spousta lidí ptá, proč ho zajíždím líp než Flandry. Když jsem přestupoval, bral jsem Roubaix ne jako doplněk, ale jako něco, co prostě k jarním klasikám patří. Ale nikdy jsem nečekal, že to bude má nejúspěšnější klasika.“
Peter Sagan vždy snil hlavně o vítězství na Roubaix…
„A já si řekl: Roubaix, kostky, rovina, měl jsem 72 kilo, o kilo míň než dnes. A ti nejlepší jako Tom Boonen jsou spíš k 80 kilům. Říkal jsem si, že na to budu moc lehký… Ani jsem nedoufal, že by mi mohlo Roubaix tak jít.“
Pomohl vám cyklokrosový cit?
„Nevím. Doopravdy netuším. Možná jo, možná si najdu nejlepší cestu a ušetřím při závodě víc sil než ostatní.“
Při povídání na začátku roku jste závod Paříž-Roubaix nazval „hnojákem“, pamatujete?
„Jo. Tak ono tam po cestě leží dost hnoje, bahna.“ (smích)
Letos ale nejspíš zase bude na závod sucho.
„Vypadá to. Mělo by sprchnout v sobotu, ale asi bude sucho.“
A chtěl byste jet mokré Roubaix?
„Jednou bych si ho chtěl prožít, byl by to zážitek jet ho v dešti, kdyby to bylo celé zabahněné.“
Termín „hnoják“ jste vysvětloval tak, že je to spíš takový pouťák na konci vaší klasikářské sezony. Je to tak i letos, když jste měl při Flandrech potíže?
„Je to tak, že je to vždycky pro mě oslední závod, no tak to nějak dojedeme. Ale možná i díky tomu mi to jde líp než na Flandrech.“
Před závodem Kolem Flander jste měl žaludeční potíže, nemohl jste se před ním pořádně najíst. Teď už to půjde?
„Včera jsem s tím začal. Jde o to, že jím i víc, takže kdybych začal od pondělí, na Roubaix mám o dvě kila víc.“ (smích)
Jak vypadá váš jídelníček před závodem?
„Ráno se dobře najím, vločky, džus, co nejvíc cukrů. Při tréninku, kdy se většinou jedeme jen lehce projet, bych si normálně vzal vodu a nebral si traťovku (drobné jídlo, jako tyčinka a podobně ), takhle si beru ionťák a traťovku. K obědu místo jednoho talíře těstovin dva a k večeři totéž. A ještě něco mezitím.“
A co potom při samotném výkonu?
„Většinou mám takový rituál, že první dvě hodiny jezdím na rýži, potom na traťovky a potom poslední hodinu nebo dvě na gely“
Je to na Roubaix jiné, než na ostatních závodech?
„Ne ne, na těchhle dlouhých závodech je hlavní už ty dny předtím do sebe dobře naládovat cukry, těstoviny, rýži, aby tělo bylo zásobené. A to je to, co jsem nemohl před Flandrami.“
Po dojetí Paříž-Roubaix většina jezdců říká: Nikdy více. Měl jste taky někdy takový pocit?
„Asi ne.“
John Degenkolb (tým Trek Segafredo, vítěz Paříž-Roubaix 2015) říkal, že má problém něco uchopit den poté. Máte to stejně?
„To je pravda. Ty prsty bolí. Ohnout je a uchopit menší věci jako lžičku je problém.“
V čem spočívá kouzlo Roubaix, že se sem vracíte každý rok?
„Protože je to královna klasik (smích). Má takovou zvláštní atmosféru. I když pro mě jako závodníka ji Flandry asi mají lepší, je tam taková nadstavba díky fanouškům. Už proto, že je to párty v Belgii. To byl každý večer hodinový pořad jenom o Flandrech. Rozhovory se závodníky, manažery. Ta kompletní atmosféra. V novinách jenom: Flandry, Flandry, Flandry. A to tomu závodu dodává to extra.“
Jaká bude týmová strategie tentokrát? Na rozdíl od Flander pojedete jen na tři lídry?
„Já myslím, že po tom, co teď předvedl Kasper (Asgreen – na Kolem Flander 2. místo), tak ho nechají, nebo aspoň podle mě by ho měli nechat, v roli, jakou měl Bob Jungels, tedy jeden z lídrů. Myslím, že by měl dokázat to, co Bob.“
Letos je docela dost favoritů, že?
„Už to bylo i na Flandrech, že tam bylo hodně kluků. Je to víc vyrovnané než v dobách Cancellary a Boonena.“
Před Flandrami jste říkal, že si roli favorita užíváte. Platí to pořád?
„Teď mi přijde, že už jsem v zapomnění, že už je to pryč.“
To je možná dobře, ne?
„Já doufám, že mě nenechají tahat od startu (smích). Ale ten týden před Flandrami jsem si užil. Jenom škoda, že jsem někde něco chytil a že mi to překazilo možnost se tam porvat o dobré umístění.“
Asi teď těžko říct, co pro vás bude úspěch, že?
„Abych byl zdravý. Forma nemůže být pryč, tomu věřím. Třeba to nebude jako na Harelbeke, ale když to bude třeba jen o procento horší, pořád mám reálnou šanci tam být vepředu. Spíš půjde hlavně o to, abych se mohl dobře najíst před závodem a abych mohl správně jíst při závodě.“
Liché roky vám tu svědčí…
„Opravdu? Tak doufejme.“
Byla pro vás psychická vzpruha, že jste mohl být před Roubaix doma s rodinou, odreagovat se?
„Pro mě je to vždycky tak, akorát potom chodím trošku dřív spát, protože jsem trošku unavený.“ (smích)
Syn vás tentokrát nechal vyspat?
„Ve středu mě nechali do osmi, ale jinak v šest: Papááá. Už abychom si šli hrát. Já pak vždycky vyjedu ráno kolem deváté na trénink. Ale v pondělí a úterý odpoledne jsem byl s ním.“
