Prošli jsme si obdivovaný i nenáviděný Arenberg. Tohle je klíčový úsek Paříž-Roubaix
PŘÍMO Z ARENBERGU | Není to příjemné ani na procházku. Musíte se neustále dívat, kam šlapete, různé tvary různě léty a přírodními vlivy opracovaných dlažebních kostek cítíte i přes podrážky bot. Taková celkem slušná masáž chodidel, dalo by se říci. Vítejte na Arenbergu, kostkovém úseku číslo 19, který je jedním z klíčových momentů celé klasiky Paříž - Roubaix.
Žádná kostka není stejná, každá je originál, stejně tak jako mezery mezi nimi. A že by se jednalo o nějakou rovinku? Na to zapomeňte. Samotný úsek je nejprve mírně z kopce a poté zase mírně do kopce. A rovné to tady není ani co do šířky. V některých místech je uprostřed mírný kopeček. Takže i chodec musí dávat pozor, aby nezakopnul.
A teď si představte, že cyklisté tyto pasáže absolvují na silničních kolech, byť speciálech pro tento závod. Těch otřesů, co za celou dobu musí vstřebat. „Přes to se skoro nedá jet,“ zhodnotil 2,3 kilometru dlouhou pasáž Zdeněk Štybar. Pro něj je právě „Peklo severu“, jak se třetímu Monumentu sezony přezdívá, podnikem, kde dosahuje nejlepších výsledků.
Právě proto, že se jedná o hodně důležitý úsek celého závodu, bylo si ho včera několik týmů, včetně Štybarova Deceuninck-Quick Stepu, otestovat. Ani před příjezdem profi cyklistů ale úsek nezel prázdnotou. Naopak. Paříž-Roubaix je prostě cyklistická legenda a je zážitkem i pro hobby či mladé cyklisty si jej projet. K vidění zde byly i různé bicykly. Někteří měli odpružené speciály, jiní kola s odpruženou přední vidlicí, ale zahlédnout bylo možné i starší modely hodně podobné někdejším českým „favoritkám“. A nechybělo samozřejmě ani památeční foto před branou, kterou se na úsek vjíždí, případně vyjíždí. Takový zážitek je prostě třeba zdokumentovat.
Hodně napilno měli i organizátoři závodu. Celá trať totiž bývá ohrazena zábranami. Jednak aby se fanoušci nepletli pod kola cyklistům, ale také proto, aby si závodníci nezjednodušovali situaci a prostě to nevzali vedle kostek po cestičce. Tak jako to udělali třeba někteří právě při tréninku.
„Ani já jsem nejel všude po kostkách,“ přiznal Štybar, ovšem v jeho případě šlo o jiný úsek z včerejší prohlídky části trati. „Myslím, že není třeba tělo zatěžovat víc, než je nezbytně nutné,“ vysvětlil. Na Arenbergu však jeli všichni i v tréninku zostra, a tak to při jejich průjezdu vždy pěkně zasvištělo.
Ze skupinky závodníků Quick-Stepu dojel Štybar jako poslední. „Jeli jsme spíš volněji,“ vysvětlil. „Většinou si projíždíme spíš finále tohoto závodu. Teď jsme si projeli víc začátek, ty první úseky, které jsou taky důležité. Jsou tam menší změny na trati, to bylo dobré vidět. Otestovali jsme ještě materiál, v sobotu poslední volný den a můžeme jít na to,“ usmíval se muž, který zde dvakrát skončil druhý.
Že dojel až na chvostu, to prý nebylo dané tím, že by se ještě cítil špatně. „Řešil jsem něco s kolem. Jinak to bylo naštěstí dobré. První hodinu jsem byl takový trošku zlenivělý, ale tu poslední už to bylo lepší, tak se budu těšit na neděli.“
