Na začátku všeho byla sportovní aplikace. Superlife. Potom jako by si lidé v mediálním domě CNC řekli: „Když nemůžeš – přidej. A když můžeš, přidej víc.“ Nástroj pro měření a sdílení sportovních výkonů se tak zhruba po dvou letech od svého vzniku rozrůstá v projekt zahrnující tisk, internet i sérii akcí, na kterých se lidé milující sport budou setkávat osobně. Do jeho čela pak svoji tvář, nohy, zkušenosti a především srdce postaví bývalý šéfredaktor jednoho z největších českých webů o běhání Rungo.cz Marek Odstrčilík.
Marku, u Superlifu spíš než o přerodu asi musíme mluvit o zrodu. Pro sportovce-čtenáře je to v podstatě novinka. Nezačíná být startovní listina českého mediálního trhu v tomhle směru už trochu přeplněná?
„Takový pocit určitě nemám. Z jednoho prostého důvodu. Do téhle chvíle tady byl jeden docela velký favorit a za ním bylo sice hodně soupeřů, ale poměrně daleko. Jenže teď můžeme říct, že borec, o kterém mluvíme, zaniká a místo něj přichází jiný. Já doufám v jakési střídání na pozici lídra. Už jen proto, že ho tvoří ti samí lidé, možná teď už dokonce s většími zkušenostmi. A vědí, kam nový projekt vést.“
Abych se tedy podržel sportovní terminologie, favorit závodu převlékl dres.
„Ano. Změnil dres, obměnil sportovní náčiní za lepší, má za sebou větší podpůrný tým a také zázemí. A logicky by tedy rád celý závod rozjel daleko intenzivněji.“
| Marek Odstrčilík |
 |
Jaké může mít takový závodník na startu ambice?
„Na tohle není tak úplně jednoduchá odpověď. I když… Asi takhle: závodník je vlastně projekt složený ze čtyř větví. Web, který je tou hlavní platformou, tištěný časopis, závody pod značkou Superlife a aplikace. A u každé z těch větví jsou do budoucna ambice co nejvyšší, i když u každé to může znamenat něco jiného. U webu nám přirozeně jde o to, aby byl z novinářského pohledu co nejkvalitnější a nezávislý – minimálně co se týká názorové nezávislosti na penězích inzerentů. Taky aby byl osobitý. To je hodně spojené s touhou a potřebou najít nové autory, kteří budou skutečnou tváří projektu. Kvalitní profesionálové se jménem vytvořeným právě na tomhle projektu. Rozhodně chceme, aby byl nejčtenějším webem o běhání v republice. A nejen o běhání, to se samozřejmě týká i amatérské cyklistiky. Z tištěné verze, která zatím vychází čtvrtletně, chceme časem udělat měsíčník. Magazín s charakterem starého dobrého amerického Plaboye. Sexy a unikátní obsah, který by měl jít v porovnání s webem dost vlastní cestou. I když je pravda, že tady nás čeká velká výzva. Třeba už jen proto, že naše redakce tištěné věci docela dlouho nedělala.“
Je vůbec možné v současném českém prostředí podobnou věc realizovat?
„My se o ni rozhodně pokusíme! Pokud máme za sebou vydavatelský dům, který nám dává důvěru, tak prostě chceme. Už teď si myslím, že máme mezi sebou lidi, kteří mohou uspět a i když se jich podobných a s potřebným potenciálem v Česku momentálně pohybují spíš jednotky, tak se další musí najít. Čas a prostor na to máme. Takže se nevzdáme a to je pro mě důležité.“
Co je pro začátek vlajkovou lodí?
„Určitě web. Na něm chceme stavět a on sám už se staví. V závěsu má tištěnou verzi, protože ta jednoduše má pevný termín a musí vycházet. Ale minimálně na stejné úrovni jsou závody. Máme s nimi pět let zkušeností a to se musí projevit.“
Takže tady běžce čeká stejný model?
„Nečeká je změna v základním principu. Stále si budeme závody dělat vlastníma rukama, od startovních setů, přes medaile až po organizaci a přítomnost na startu. Pro nás je totiž běžecká komunita, se kterou jsme se seznámili a kterou jsme dali dohromady za poslední roky, moc důležitá. A nejen pro nás. Podle mého názoru jsou celkově tyhle komunity důležitým stavebním kamenem hoby sportu.“
Nejde takové tvrzení trošku proti předchozí myšlence? Dřívější závody byly oblíbené a v podstatě na hranici svojí kapacity. Jak jde dohromady slovo růst a zachování principu?
„I ve spojení s růstem totiž musíme mluvit o průběžném procesu. V tuhle chvíli máme svoji sérii menších závodů, řekněme pěti po celé republice, které umíme a chceme dělat. Ano, je pravda, že na víc teď nemáme kapacity. Ale časem bychom k nim rádi přidali třeba alespoň jeden další závod, který bude rozsahem úplně někde jinde, třeba pro tisíc závodníků. Aby to i pro ně byla zase jiná zkušenost. Ovšem je pravda, že tam už se musíme bavit o spolupráci s podpůrnou agenturou, aby nás organizačně podpořila. Nicméně, to se nijak nevylučuje s myšlenkou, že to bude normální závod pro normální lidi, který by postrádal našeho ducha, a z každého jeho kilometru by křičela snaha vydělat peníze. Já vnímám běh jako sport, který by měl zůstat zachovaný ve svojí přirozenosti a normálnosti.“
Bavíme se stále o hoby sportu. Jak moc se změnilo jeho prostředí v průběhu let, co píšete a pořádáte závody? Přibližuje se víc tomu profesionálnímu? Změnil se vkus?
„Myslím, že ano. Lidé víc přemýšlejí o tom, jakou kvalitu si koupí a co si koupí. Čtenáři už méně potřebují vysvětlovat, že když to s během myslí vážně, neměli by si kupovat například úplně nejlevnější boty. Proměna prostředí je třeba vidět na běžeckých hodinkách. Možná je to jen můj pocit, ale přijde mi, že v porovnání s dřívějškem mnohem méně běžců vyráží s telefonem připlácnutým na ruce a se spuštěnou aplikací. Jsou ochotní investovat a záleží jim na kvalitě a na tom, co se jim hodí.“
Promítá se změna i na obsahu, co pro ně píšete?
„Jak se to vezme. Je potřeba mít v hlavě, že lidé s během stále začínají. Vždycky je někdo, kdo přichází nový. I oni potřebují pomoct. Takže stále píšeme články, jak se rozběhnout, jak si vybrat první boty a podobně. Ale je pravda, že od dob, kdy jsme začínali dělat Rungo, takových textů ubylo. Mezi lidmi už je totiž větší povědomí, že je rozdíl koupit si levnou a dražší bundu. Už pro ně není překvapením, že za tu první méně utratí, ale budou se v ní s největší pravděpodobností potit jako čuně, kdežto ta druhá sice stojí víc, ale taky odvede víc práce. My se pak díky tomu, že základy už znají, můžeme při tvorbě obsahu víc soustředit na samotnou podstatu běhu nebo sportu. Víc motivovat. Ať už na nějakém mém osobním příkladu nebo kohokoliv kolem mě. Že není důvod se vzdávat. Že vždycky je důvod bojovat.“
Celý předchozí projekt vlastně vznikl na myšlence motivace. Tvůj životní příběh sportovce, kterému lékaři kvůli nemocnému srdci chtěli vystavit doživotní stop a který se nevzdal, byl hnacím motorem celé komunity. Má ještě dost síly na novou výzvu?
„Z téhle myšlenky určitě budu vycházet vždycky. Protože u ní se všechno nastartovalo. Ale život pokračuje a má nějaký vývoj. Jedna věc končí, druhá začíná. Jenže v jiném prostředí s jinými ambicemi, máme jiné podmínky. Těžko se toho základního motivu mohu zbavit, protože jsem to pořád já, kdo pokračuje. I lidé kolem mě, stále stejní autoři a životní parťáci. Těžko předěláme naše myšlení nebo životní postoje. Všichni to bereme tak, že kráčíme dál.“
Může vás nějak jiné prostředí přetvarovat?
„Zatím spíš my tvarujeme prostředí. Dám příklad. Zmiňovaná aplikace Superlife měla jako svoje heslo původně „Přijmi výzvu“. Jenže na nás všechny tohle bylo dost ultimátní. Po diskusi s vedením jsme slogan změnili na současný „Život není jen maraton“. Ve spojení s úderným názvem Superlife mi přijde, že jsme dostali výsledek, který daleko víc vyjadřuje náš postoj. Že se nesmíme brát příliš vážně. Ano, posouvejme svoje hranice, ale hlavně si to užívejme.“
Dobře, ale cyklistika má výrazně místo ve vašem životě a konec konců, ježdění na kole odhalilo srdeční nemoc, která všechno odstartovala. Jak moc připojení cyklistiky do obsahu vychází z vás a jak moc to byl požadavek trhu?
„My jsme hlavně tohle rozšíření měli v hlavách už dávno. Tady se jenom protnula naše myšlenka s přáním nového vedení a dostala tak jednodušší možnost vzejít v život. Na kole v Česku jezdí obrovská skupina lidí. V čtenosti jsme dřív zřejmě dosáhli stropu v oblasti běžců a měli jsme potřebu se vyvíjet. Logickým posunem tedy bylo se tematicky rozkročit. A já mám kola fakt rád. Takže když přijmeme myšlenku, že web, který se chystáme dělat, by měl být odrazem našich životů a toho, co nás baví, je připojení cyklistiky logické. Život není jen maraton. Může být i cyklistický maraton. Poznat svět lze i ze sedla kola.“
Běh, kolo… co bude dál?
„Cokoliv. Sezónní sporty, běžky, bruslení na kanálech v Holandsku, jakákoliv věc, co nás baví a chceme o ní lidem říct.“
Takže vidíme definitivní přerod běžeckého serveru ve sportovní platformu?
„Spíš v platformu postavenou na třech základních věcech, které aktivní lidi v Česku nejvíc baví. Běh, kola a turistika. Ale znovu musím opakovat, že všechno, o čem budeme psát, je odrazem lidí v redakci a jejich životů. Chceme lidem ukazovat co nás baví a co nás naplňuje. Ukazovat jim přitom, co nás na tom baví nebo co nás na tom štve. Jak by se to dělat mělo a jak ne.“
Titul Superlife vlastně už vycházel v tištěné verzi. Jako jakýsi bonus zmiňované aplikace, společně s deníkem Sport - pro sportovní čtenáře a fanoušky tradiční značkou. Je tohle spojení v budoucnu výhodou nebo rizikem druhé koleje?
„Pravda je, že Superlife nebude rubrikou deníku Sport, ale i tak já osobně to spojení vnímám pozitivně. Pro nás mohou být lidé z profesionálního světa sportu totiž dobrou cestou k informacím, radám, erudovaným názorům a dalším věcem, které magazín s hoby tematikou mohou jenom obohatit. To je jedna stránka, která se týká hlavně webu. Když se ale zaměřím na tištěnou verzi, mým snem je dostat se do situace, kdy si lidé budou v jeden konkrétní den kupovat pravidelný deník Sport proto, že k němu vychází fantastický magazín. Svoji pravidelnou dávku sportovních informací s bonusem zajímavého čtiva, které jim rozšíří obzory, pobaví je a nějak obohatí. Taková je vize. Která se povede.“
Tohle bude vyžadovat velkou míru profesionalizace. Má tady ještě svoje místo čtenářský obsah? Texty přímo od běžců?
„Na webu s nimi rozhodně počítáme.
Takže výrazné navýšení obsahu…
„Určitě. Ale postupně. Začneme s tím, co dělat umíme a děláme dobře. Náš start byl tak trošku nečekaný a hodně intenzivní, takže se nejdřív pokusíme být silní v kramflecích a potom budeme růst. Je skvělé, že vybíháme společně celá redakce. Dres převlékáme všichni. Jsme na sebe zvyklí, šlapeme jako hodinky. Už z dřívějška víme, co od jednotlivých redaktorů čekat, protože jsme si je za poslední roky pěkně vycvičili.
Existuje nějaká časová osa, na kterou se můžeme upnout?
„Prvního ledna je oficiální začátek projektu. To už bude vyladěný web. První tištěné číslo pod naší taktovkou je vlastně tohle, ale v zásadě první skutečný tisk je naplánovaný na březen. V březnu bude také první běžecký závod. Pak Ostrava, Brno, znovu Praha a na podzim Říčany. Na přelomu května a června bychom rádi chtěli taky spustit první cyklistický závod. Ale upřímně, tady je otazník, protože nechceme spouštět něco nedostatečně připravené. Hlavní podmínkou tedy bude čas.
Když už zmiňujeme závody na kolech, to je o dost jiná disciplína než ty běžecké. Myslím teď pro organizátory. Nebudou tady chybět zkušenosti?
„Jsou vždycky dvě možnosti, jak člověk může něco udělat. Buď přizvat někoho, kdo zkušenoti má nebo do všeho skočit a prošlapat si trnitou cestu sám. Poznat věci odspodu. Já ještě úplně nevím, kterou z cest zvolíme, ale něco mi říká, že to bude ta druhá. S dohledem nějakého supervizora, samozřejmě. Když si totiž závody uděláme podobným způsobem, je to znovu možnost, jak je můžeme dělat s viděním věcí naším pohledem. O to osobnější a osobitější akce potom vznikne. Máme zase výzvu. Koukám, že u mě teď docela časté slovo. Výzva.“
Je. A taky vývoj. Mluvili jsme o změně sportovního prostředí a také o změně obsahu. Jak moc se v průběhu let, které tvorbě obsahu o sportovním prostředí věnoval, změnil jejich tvůrce? Jak moc se profesně změnil Marek Odstrčilík?
„Tohle je vždycky těžká otázka, na kterou bych měl asi reagovat, že by na ni měli odpovídat jiní lidé. Ale dobře, taky výzva. Jsem… no, stále si myslím, že mám ve všem pravdu. Respektive ve věcech, kterým věřím a jsem ochotný za ně bojovat do krve. Ztratil jsem některé představy a ideály a došel jsem k závěru, že nejradši věci odmakám vlastníma rukama, pokud je chci mít udělané podle svých představ. Z osobní roviny už mi třeba tělo neběhá tak jako dřív a běh už pro mě není absolutní prioritou. Přicházím na chuť pestrosti. Hledám uspokojení ze života a jeho krásu ve víc věcech kolem sebe. Tohle je samozřejmě znát i na mojí práci.“
A co to znamená pro budoucnost? Co to znamená pro Superlife?
„Absenci sterotypu, novou vlnu energie, která se logicky musí projevit na startu nového projektu. Něco stavíme a budujeme. To je pro mě vážně příjemný pocit. A když práce baví, co může být lepšího?“
Máte ve spojení s novým projektem do budoucna nějaké tajné přání?
„Co na to mám říct, když je tajné?“
Dobře, tak tajné mezi vámi, mnou a čtenáři. Máte?
„Máme.“
