Česko je zemí vodáků a Martin Fuksa patří k nejlepším z nich. „U nás ale lidi na vodě často pijou a baví se, zatímco já klečím v lodi, která není stabilní a bůh ví, kolik hobíků by se na ní udrželo,“ usmívá se 22letý mistr světa v rychlostní kanoistice a nový patron Superlife, jenž se letos může stát jednou z hvězd olympiády v Riu. Vedle toho chce všem zájemcům ukázat život profesionála.
Dá se jednoduše řict, díky čemu jste v kanoistice uspěl?
„Určitě bylo hlavní, že mě můj sport baví, dělal jsem pro něj všechno a šel jsem za tím, abych byl co nejlepší. Důležitý je cíl a motivace. Vím, že letos mě čeká olympiáda, tak si v hlavě stanovím cíl, kterého chci dosáhnout, a jdu za ním. Věřím, že to tak má i spousta amatérů. Nejdřív si třeba chodí jen tak večer zaběhat, postupem času to chtějí ukázat a porovnat se s ostatními, takže vyhledávají amatérské závody.“
Jdete si i vy někdy zasportovat jen tak?
„Určitě jo, mám samozřejmě tréninkový plán, který mi píší trenéři, což jsou taťka s dědou, ale není vůbec problém se s nimi domluvit na změnách. Když jsem unavený, jdu místo tréninku dělat něco jiného. Projet se na kole, projít se do přírody a něco vyfotit. Už sportuju dlouho, takže vím, kdy a co si můžu dovolit. Když je po sezoně, dělám si v uvozovkách, co chci, ale i to je spojené s pohybem, oblíbil jsem si surfování, což je strašně těžké a chci se to naučit. Po letošní sezoně se do toho opřu.“
Patroni Superlife propojují vrcholový a amatérský sport. Jakým způsobem to chcete dělat vy?
„Rád si s lidmi v rámci aplikace Superlife zasoutěžím a poměřím s nimi svoje síly v disciplínách, kde nevynikám. Třeba v běhu a jízdě na kole bude řada hobíků mnohem lepší jen já, ale chci tím ukázat, že je dobré být všestranný a nezaměřovat se jen na jednu věc. Lidi by měli vyzkoušet od všeho něco, třeba je to pak chytne. Tohle je můj směr.“
Máte rád rozmanitost?
„Pro mě jako profíka je vhodný i nějaký ten běh a cyklistika, protože i tím rozvíjím výkonnost. Když se to dobře sladí, tak tyhle další aktivity pomáhají celkové kondici na kanoi, v zimě hrozně rád využívám i běžky, ty mě baví. Myslím, že většina lidí chce umět víc věcí, sportovec by měl mít širší základ.“
Pomáhá i vám všestrannost?
„U mě je to dané tím, že se snažím být co nejlepší, takže pro to dělám všechno a s tím souvisí i celá řada doplňkových sportů. Prioritou je jezdění na vodě, ale kdybych měl dělat jen to, zblázním se, takže jsem hodně i v posilovně a sem tam si jdu zaběhat nebo na kolo.“
Dalším z cílů Superlife je ukazovat nejen výkony sportovců, ale i jejich přípravu. Je těžké přiblížit lidem, jak váš trénink vypadá?
„Ti, kteří někdy sportovali výkonnostně, si to asi umí představit. Ráno jdu trénovat, pak mám pauzu na oběd s odpočinkem a po ní odpolední fázi, která trvá skoro do večera. My vrcholoví sportovci neznáme svátky ani víkendy, jdeme si za svým cílem a baví nás to. V něčem je to podobné jako práce, i když já to vůbec jako práci neberu. Užívám si to a dávám tomu všechno, protože vím, že se sport nedá dělat na úrovni do šedesáti let.“
Žije sportovec v olympijském roce jinak než obvykle?
„To ne, protože správný sportovec tomu dává vždycky maximum, na druhou stranu je dobré to extra nehrotit. Myslet od rána do večera na olympiádu, to není můj styl. Snažím se umět vypnout, dělat to pro sebe, být za to vděčný.“
Doporučil byste tohle myšlení i amatérům?
„Každý jsme jiný, takže někomu pomáhá, že se soustředí pořád jen na jeden cíl. Nechal bych i v tomhle ohledu rozmanitost. O tom koneckonců sportování je. Já se třeba narodil do sportovní rodiny, kde se hýbou všichni, mám to hrozně rád a neumím si bez toho představit život. Vždycky, když jdu sportovat a něco pro sebe udělám, tak je mi hrozně dobře, dá mě to do pohody. Baví mě to a užívám se to.“
Snažíte se to přenést na ostatní i tím, že jste hodně aktivní na sociálních sítích?
„Určitě chci tímhle zpopularizovat kanoistiku, aby měla vyšší úroveň a větší sledovanost. Chci ukázat lidem to, co stojí za mými výsledky. Že si jdu za svým cílem. Kdo sportuje aktivně, sleduje to, protože ho zajímá sport, ale pasivní fanoušci vidí jen výkon a pro ty jsou moje aktivity na sociálních sítích ještě důležitější. Když něco sdílím, lidé vidí celou mojí cestu, tu dřinu, že to není jen vyhraný závod. Je to totiž stejné jako v jejich životě. Nikdo přece také hned neměl úspěch a svojí vysněnou práci.“
