Umějí Češi běhat? Všichni si myslí, že ano. Ovšem realita vypadá jinak. „Když jdu Stromovkou a pozoruji rekreační běžce, vidím, že chyb je tam stále docela dost. Ta nejčastější? Dokrok na patu s nataženou nohou před těžištěm,“ říká Radim Kůta, atletický trenér, absolvent pražské Fakulty tělesné výchovy a trenér moderních pětibojařů Dukly Praha.
Zároveň je také spoluautorem projektu Běžecká inteligence, který podává pomocnou ruku všem běžeckým nadšencům, ale i jejich trenérům při nácviku správné techniky běhu.
Jak byste popsal Běžeckou inteligenci?
„Běžecká inteligence je takový trenér do kapsy. Pro lepší představu jsou to tréninková videa, tipy, rady, jak se v běhu technicky zlepšit. Není to dřina ve formě naběhaných kilometrů. Je to dřina na hlavu, protože se na jednotlivá cvičení musíte soustředit a musíte se permanentně snažit vnímat pohyb. Těch cvičení je v osmi různých sekcích sedmasedmdesát.“
Proč bych si je měl osvojit? Co mi to přinese?
„Odbornými studiemi je dokázáno, že zlepšení běžecké techniky šetří lidem energii při běhu. Mezi běžci je hodně zakořeněný nešvar, že když se chcete zlepšit, musíte navýšit zátěž. Tedy naběhat víc kilometrů. Už tu sice najdeme názory, že by to mohlo jít jinak, ale pořád převažuje zaměření na vysoko objemový trénink. My chceme tohle myšlení změnit, a tak jsme přišli s Běžeckou inteligencí. Aby se rekreační běžci, ale i trenéři, kteří nemají čas se vzdělávat, měli kam obrátit. Když si běžci osvojí správnou techniku, při běhu se míň nadřou a budou z něj mít větší radost. A taky dokážou běhat lepší časy.“
Opravdu?
„Teď jsme měli jednoho klienta ze Slovenska, který poctivě cvičil Běžeckou inteligenci. Dělal asi tři měsíce cvičení ze dvou sekcí. Potom nám psal na Facebook, že si šel jen tak pro radost zaběhnout půlmaratón. Aniž by předtím nabíhal velké kilometry, jako tomu bylo, když na ně šel v minulosti. Nic od sebe neočekával. Výsledek? Běžel jen o 30 s sekund pomaleji, než měl osobák. A dodával: To jsem vůbec nečekal!“
Vás to nepřekvapilo?
„Ne, bylo to logické. Technika je základová deska, od které se všechno v běhu odvíjí. A u lidí, kteří se jí do té doby nevěnovali, je šance, že se v ní výrazně zlepší a s tím jsou i spojené lepší výkony.“
Chápeme to už dostatečně v Česku?
„Zlepšuje se to. Ale bavil jsem se s trenérem, který byl ve Švédsku, a tam jsou dál. Boom běžecké techniky a běžeckých škol je tam daleko větší. On sám pobýval ve Stockholmu a říkal, že lidi ve švédské metropoli běhají technicky lépe, než u nás. Když se vrátím do pražské Stromovky, tak u našich běžců vidím chtíč, ale i základní chyby.“
A tak jste se rozhodli s tím něco dělat.
„Chtěli jsme dostat k širší veřejnosti naše vědomosti a postupy. Aby to bylo uchopitelné pro co možná nejvíce běžců. Proto jsme naši Běžeckou inteligenci rozdělili do osmi sekcí. Od nejjednodušší po nejsložitější. Jednotlivé sekce, i jednotlivá cvičení v nich, na sebe navazují. Každý si může startovací linii zvolit podle svých schopností. Podle toho, co zvládne a co už ne. Chceme také, aby všichni věděli, proč se dané cvičení dělá a na co vůbec cvičeními cílí. Běžec potřebuje dostat jasné a jednoduché instrukce.“
Můžete být konkrétnější?
„V prvním cvičení třeba kroužíte jenom rukama, v dalším už kroužíte proti sobě. Nakonec se propracujete až k tomu, že kroužíte rukama proti sobě, do toho vám něco jiného dělají nohy, a ještě to děláte se zavřenýma očima. Každopádně všechna cvičení jsou viděna optikou běhu. Při běhu třeba musíte správně točit nohama, my na to máme v Běžecké inteligenci zaměřenou speciálně jednu sekci. Jmenuje se koleso. Cvičí se v ní kolesový pohyb nohou, který je nesmírně důležitý. Hlavně je třeba dbát na trojflexi nohy. Aby se noha prohnula a nebyla propnutá, ale ohnutá. Hodně běžců to nedělá a pak došlapuje na patu.“
V běžeckém prostředí je často slyšet rada – prodluž krok. Co vy na to?
„To je jako když trenér řekne – běž se proběhnout a soustřeď se na techniku, ale víc už nedodá. Tam musí být jasná instrukce a v souladu se všemi souvislostmi. Když chci, aby někdo prodloužil krok, musím zdůraznit i další aspekty, protože v tom nejzákladnějším pojetí z biomechanického hlediska výkon rozhoduje délka a frekvence kroku. Proto, když běžec vědomě prodlouží krok, ale nezvýší frekvenci, může dokračovat na patu. Samozřejmě prodloužit krok a zvýšit frekvenci zase nejde bez určité silové a celkové kondiční připravenosti daného běžce. Obecně lze říci, že zvýšení krokové frekvence má za následek pokles délky kroku a obráceně. Všechno je zkrátka propojené. Hlavně chceme, aby trénink běžce bavil. Proto máme i sekci, kde se cvičí ve dvojicích. Aby si jednotlivci mohli zkusit koordinační drily s parťákem. Aby dělali trošku něco netradičného, než jenom gumovali kilometry. A ještě se u toho zasmáli. Také všem doporučujeme, aby se natáčeli.“
Kvůli zpětné vazbě?
„Ano. Stávalo se nám, že někdo běhal po patách, ale nechtěl si to připustit. Tvrdil, že po patách neběhá. Pak se natočil a zjistil, že fakt běhal po patách. Proto chceme, aby naši klienti vzali natáčení za své. A ještě mají možnost nahrát videa do naší tréninkové skupiny na Facebooku a my, nebo další zkušení běžci, jim můžeme dávat jednoduchou zpětnou vazbu typu – srovnej si hlavu, zbytečně ji zakláníš. Kdo vstoupí do plné Běžecké inteligence, může tenhle servis využít. Učenlivějším lidem to stačí.“
Vy však nabízíte i hlubší analýzy běhu. Je to tak?
„Ano. Jedná se nejen o natočení a rozbor, ale i o na to navázaný trénink. Máme soubor drilů a cvičení, které provádíme v rámci analýzy. Abychom poznali pohybovou zdatnost dotyčného. Potom vznikne analýza, z níž vyvodíme závěry s doporučeními pro trénink. Máme zkušenost, že jeden, dva podněty mnohdy stačí a je to lepší, než když se člověk rozepisuje. Klientům se snažíme dávat co nejlépe uchopitelné informace.“
Za jak dlouho jsou schopni se amatérští běžci v technice zlepšit?
„To je hodně individuální. V běžecké inteligenci sice máme u každé sekce orientační časový horizont, kdy by se dané cvičení mělo zvládnout, pokud ho člověk cvičí pravidelně, tedy minimálně 2x až 3x týdně, ale je to jen orientační. Každý jsme totiž jiný, a co se někdo naučí za dva týdny, druhému trvá měsíc. V červenci jsme třeba dělali analýzu jednomu rekreačnímu běžci a ten už v říjnu běžel půlmaratón v čase, o kterém se mu nesnilo. Ale bylo to podmíněné tím, že hlavně on sám chtěl a dělal poctivě všechno, co jsme mu poradili. Trénoval sekce postupně. Až zvládl první, šel do druhé a nepřeskakoval. Základem úspěchu ovšem bylo, že se sám chtěl zlepšovat.“
Jaké plány máte dál?
„Chtěli bychom projekt běžecké inteligence dál rozšiřovat. Aby v ní bylo obsažené i posilování nebo tvorba tréninkových plánů. Ale všechno má svůj čas. Nechceme kondici stavět od střechy, ale od základu, tedy právě od běžecké techniky. Nabíhávat kilometry na špatně zvládnuté běžecké technice, to je cesta k heslu: Sportem k trvalé invaliditě. A to my nechceme. Proto vznikla Běžecká inteligence.“
