Tenisté Roger Federer, Rafael Nadal či cyklista Chris Froome. To jsou jen některé ze sportovních hvězd, které nad hlavu zdvihly vítěznou trofej od české firmy Lasvit. Zakladatelem sklářské společnosti je bývalý tenista Leon Jakimič, v jehož rodokmenu byste našli i slavnou rodinu Swarovski. „Naše trofeje nejsou žádné vázy ani poháry, jsou to umělecká díla. Nejvíc mě baví, když je dostanou naši sportovci,“ říká český patriot.
Po vstupu do pražského showroomu společnosti Lasvit přitáhnou vaši pozornost nasvícené police. Na nich se vedle sebe tyčí trofeje, které za posledních osm let obdrželi vítězové Tour de France. „Ta letošní tady zatím ještě chybí. Já ale upřímně nejsem úplně cyklistický fanoušek, raději mám tenis,“ říká zakladatel firmy Leon Jakimič. Jako rodák z Liberce měl vždycky blízko i k zimním sportům. K těm ho vedl především táta Leo, slavný český závodník na skibobech. „V šedesátých letech, kdy ještě neexistoval snowboard, byl skibob jedinou serióznější alternativou lyží. Dnes se tomu už hlavně v Americe říká snowbike,“ vysvětluje syn českého reprezentanta. Nechybělo prý mnoho a tehdejší Československo by možná mělo i dalšího olympijského medailistu.
Některé sportovní akce, na kterých se objevily trofeje Lasvit |
|
Miami Open Tour de France L‘Etape Czech Republic by Tour de France Art Rooney Award Mubadala World Tennis Championship WTA Livesport Prague Open WTA J&T Banka Ostrava Open 2021 |
„Táta na tom vyhrával Světové poháry, byl druhý na mistrovství Evropy a čtvrtý na mistrovství světa. Tehdy existovalo asi 24 svazů skibobistů, jenže aby to mohl být olympijský sport, bylo jich potřeba 25,“ vypráví Leon.
On sám se odmala věnoval sjezdovému lyžování, které kombinoval s tenisem. Ve třinácti letech to u něj ovšem definitivně vyhrála láska k bílému sportu. „Hrál jsem najednou i dvakrát denně, hrozně mě to bavilo,“ vybavuje si.
Když se po gymnáziu jako nadějný tenista rozhodoval, co dál, volba padla na studium v Americe. Na univerzitě v Los Angeles obdržel sportovní stipendium a školní rozvrh mohl snadno skloubit s tréninky.
„Jenže na profitenis to nebylo. V 17 letech jsem se zranil a pokaždé, když jsem začal trénovat opravdu hodně, tak mě začalo něco bolet. Buď jsem neměl dokonalou techniku, nebo tam byl nějaký genetický problém. Prostě jsem pochopil, že tenis nebude úplně ta cesta.“
Stejní předci jak rodina Swarovski
Po vysoké škole se tedy rozhodl pro práci ve sklářství. Ostatně, byla to po tenise druhá nejlogičtější volba. Vždyť v rodině měl tento obor tradici už pět generací. „V našem rodokmenu byste našli třeba i jméno Swarovski, ještě moje prababička se tak jmenovala. Daniel, zakladatel slavné firmy Swarovski, pochází z rodinné větve, která už před mnoha lety odešla do Rakouska. Máme ale stejné předky,“ líčí úspěšný podnikatel.
Na rozdíl od dávných příbuzných, kteří se podíleli přímo na výrobě skla, našel Leon Jakimič coby absolvent losangeleské univerzity uplatnění v oddělení obchodu. „Mí rodiče také neuměli řemeslo. Za socialismu existoval jeden monopolní podnik, který vyvážel veškeré sklářské výrobky z Česka do zahraničí. Máma měla na starosti export nápojového skla do Německa, táta se věnoval vývozu technického skla do celého světa. Po škole jsem se tedy po jejich vzoru dal také na export v jedné sklářské firmě z Jablonce,“ vybavuje si.
Kvůli práci se dokonce po několika letech odstěhoval do Hongkongu. Postupem času si ovšem začal uvědomovat, že o broušené lustry má zájem stále méně zákazníků. V roce 2007 proto přišla touha dělat věci jinak. Po svém.
A tak se zrodil nápad založit Lasvit, firmu, která propojí tradiční řemeslo s inovacemi. Hlavní artikly? Designová svítidla, vázy, nápojové soupravy a hlavně skleněné instalace. „Bylo mi líto, že české sklo není už tak známé, stagnuje a neposouvá se. Řekl jsem si proto, že s tím zkusím něco udělat a založil jsem vlastní sklářskou firmu. Myslím, že když už se člověk musí něčím živit, mělo by to být něco smysluplného, co ho baví. A tohle splňovalo obojí,“ líčí své tehdejší pohnutky.
Ačkoliv rozjet nový byznys bylo po všech směrech náročné, český podnikatel si stále našel čas i na sport. Nadále byl vášnivým rekreačním tenistou a přemýšlel, jak propojit práci se svým dlouholetým koníčkem. A řešení záhy přišlo samo.
První trofeje pro Federera s Nadalem
„Pojď nám vyrobit skleněné trofeje pro vítěze,“ zněla tehdejší nabídka. „Potkal jsem zástupce firmy Mubadala, což je velká primárně energetická společnost. Dělali jsme jim nějaké skleněné instalace na míru. A ten člověk mi povídá: ´Pořádáme první ročník tenisové exhibice v Abú Zabí a nemáme nikoho, kdo by nám udělal vítězné trofeje´,“ vypráví.
Zadání znělo jasně. Být inovativní a originální. „Říkali nám, že je to nový turnaj a chtějí to dělat jinak než ostatní. Jestli to nepojmeme jako umělecké dílo… A tak se zrodil náš styl. Naše trofeje nejsou žádné vázy ani poháry, jsou to umělecká díla, která vypráví příběh,“ tvrdí Jakimič.
Historicky první trofeje z dílny Lasvit byly inspirovány vlnami oceánu, který omývá břehy Abú Zabí. Z úvodního ročníku Mubadala World Tennis Championship si je odvezly tenisové legendy - Rafael Nadal a Roger Federer. „Tehdy jsme to trochu přepískli s hmotností. Neměli jsme ještě moc zkušeností, takže nám nedošlo, že to musí taky někdo uzvednout nad hlavu. Naštěstí to vyhrál Rafa, který je dost osvalený,“ směje se Jakimič. „Rafa byl nadšenej a líbal tu trofej, jako to vždycky dělává. Proběhlo to snad všemi médii světa. V té době to pro nás bylo něco neskutečného.“ Nabídky na vytvoření vítězných trofejí začaly postupně přibývat. Mezi ty nejprestižnější patří bezpochyby Tour de France a Miami Open. „Zajímavé je, že v Miami naposledy vyhrál Carlos Alcaraz. Začali jsme Nadalem a teď, po patnácti letech, drží naši trofej muž, o kterém se říká, že je jeho nástupce,“ usmívá se český byznysmen.
Když dostane otázku na trofej, které si cení nejvíc, odpoví trochu překvapivě. Není to žádné dílo vytvořené pro některou ze slavných světových akcí, nýbrž drobné skleněné plastiky pro české olympijské medailisty.
„Na to jsme opravdu hrdí. S olympijským výborem spolupracujeme už asi dvanáct let. Těch trofejí vždycky uděláme padesát, takže jsme docela ambiciózní. Padesát medailí jsme nezískali nikdy ani jako Československo. Musíme být ale nachystaní, kdyby náhodou,“ říká muž, který sám sebe považuje za českého patriota.
„Strašně nás baví, když trofej dostane někdo z našich sportovců. Dělali jsme třeba taky Victoria Open v Hongkongu, který tenkrát ve čtyřhře vyhrály ségry Plíškovy. Byl to krásný pocit,“ tvrdí šéf firmy.
A jakou akci má na seznamu svých tajných přání úplně nejvýš? Odpověď bývalého tenisty asi nikoho nepřekvapí. Slavný Wimbledon.
„Bylo by to krásný, ale je to utopie. Tento turnaj je extrémně tradiční a má už více než sto let pozlacený stříbrný pohár. Navíc bychom si to s největší pravděpodobností ani nemohli dovolit,“ má jasno.
Trofeje na prestižní akce firma totiž dodává zpravidla zdarma. Odměnou za to je uvedení značky při předávání, logo na piedestalu, billboardech a dalších reklamních materiálech. Na těch největších celosvětových podnicích ovšem musí společnosti vedle dodání pohárů za toto privilegium ještě zaplatit.
„Trofeje nejsou o tom, že byste na nich zbohatli. Je to především o propojování s něčím, co vám připadá smysluplné,“ dodává Jakimič.
Ovšem i ve Wimbledonu byste přece jen našli stopu české značky. Pro slavný All England Club dodával Lasvit osvětlení do VIP salonku a chladicí nádoby na šampaňské.
Výroba? Opravdu řehole
Logicky vás napadne, na kolik taková trofej přijde. Ceny se prý liší podle složitosti brusu. O levnou záležitost ale nejde prakticky nikdy. „Jsou to statisíce korun. Vyrobit například takový pohár pro Tour de France trvá i měsíce. To umí jen jeden brusič v republice. Je hodně silný. Trofej musí neustále přidržovat u takového kola, které se točí. Je to opravdu řehole,“ popisuje.
Složitost brusu se odvíjí od motivu. Například ten pro Tour de France navrhuje již tradičně designér Škody Peter Olah. Na některých firma spolupracuje s pořadateli akcí, u jiných má Maxim Velčovský, kreativní ředitel Lasvitu, zcela volnou ruku.
„Například pro medailisty z Ria navrhovala sošku Gabriela Soukalová. Studovala totiž v Jablonci střední výtvarnou školu, takže k tomu měla blízko,“ prozradí Jakimič.
A už někdy nastala situace, že by se trofej těsně před předáváním rozbila? Naštěstí prý zatím ne. Ostatně právě z těchto důvodů se jich vyrábí vždy několik navíc. „Zpravidla jich děláme deset. Jednu si necháme my, jednu pořadatel, jedna je pro vítěze a pár jich děláme i pro případ, že by nastal nějaký malér,“ vysvětluje podnikatel. Skleněná ocenění na místo pak nejčastěji putují v dřevěných krabicích. „Já si občas dělám legraci, že exportujeme český vzduch. Musíme to totiž strašně dobře zabalit, takže největší část bedny zaberou vždy výplně,“ usmívá se.
Vítězné trofeje, které následně převezmou sportovní hvězdy, se rodí ve sklárně v Lindavě u Cvikova. Vesnička se nachází zhruba patnáct minut autem od Nového Boru, kde má firma oficiální sídlo. Kromě nejrůznějších ocenění právě zde vznikají i unikátní kolekce svítidel a skla. „Trofeje jsou jen malá výseč toho, co děláme,“ upřesňuje Jakimič.
Na výrobcích tam pracují téměř výhradně řemeslníci, kteří prošli českou sklářskou školou. „Existuje spousta firem, které mají značku, ale vyrábějí někde v Číně. Ale to se mi nelíbilo, chtěl jsem mít vlastní sklárnu, která bude vyrábět přímo v Česku,“ tvrdí český patriot.
O pracovníky prý i díky vládní podpoře sklářských škol zatím nouze není. „Samozřejmě vždycky by to mohlo být lepší. Na druhou stranu nejsme určitě jako v Moranu v Itálii. Tam je drtivá většina sklářů z Afriky. Zkrátka na to nemají nikoho jiného, protože většina Italů jde raději dělat bankéře a manažery,“ líčí šéf Lasvitu.
A co má ve stále rozvíjejícím se podniku, který má aktuálně obrat přes miliardu, na starosti právě zakladatel Leon Jakimič?
Jeho hlavním úkolem je propojovat spolu ty správné osoby. „Potřebujete vybírat lidi, kteří jsou sami o sobě hrozně šikovní, ale bez toho, aniž by se dali dohromady s dalšími šikovnými lidmi, značku nevytvoří. To je asi moje největší přidaná hodnota – že jsem dokázal propojit ty správné nadané lidi a inspiroval jsem je přes firemní kulturu. Takhle se z nás stal jeden tým, který to celé nebere jako práci, ale jako poslání,“ popisuje svoje krédo.
