Zaklínač české hokejové brány. Čáryfuk, který svými zákroky doháněl nejednoho hráče k šílenství. Dominik Hašek je legendou, která se rozvyprávěla o tajemství svého úspěchu. Ke komu jako mladý vzhlížel? Co ho dělalo výjimečným oproti ostatním? Jaké byly jeho rituály?
Jaká byla vaše vlastně cesta k hokeji?
„Největší dík patří mým rodičům, bez těch bych ten sport nedělal. Ale obrovskou roli v tom hrál i fakt, že v Pardubicích je hokej sport číslo jedna. Bylo super chodit sledovat Martince, Nováka, Crhu v bráně. Abych nezapomněl, tak nemalý vliv na mě měl i můj dědeček."
Takže jste vzhlížel asi k hokejistům, že?
„Budete se divit, ale ne. Mým idolem byl fantastický tenista Björn Borg, cyklista Bernard Hinault. Z hokejistů už zmíněný Vladimír Martinec a z brankářů Jirka Holeček, který srdnatě hájil tu československou branku proti Rusákům."
Vzpomenete si na moment, kdy jste si začal uvědomovat, že jste asi lepší než jiní?
„To mi nedošlo asi nikdy. (smích) Pamatuji si, jak jsem někdy v patnácti dělal rozhovor a říkal jsem, že bych jednou rád hrál třeba druhou ligu. No, a o rok později už jsem hrál nejvyšší soutěž. V té době, kdy jsem takhle mladý začal pravidelně chytat, mi to docvaklo, že nebudu tak špatný."
Čím jste byl výjimečný v kariéře proti jiným brankářům?
„Měl jsem flexibilnější nohy a vlastně celé tělo, tím jsem dokázal dosáhnout dál než jiní. Při rozkleku jsem dokázal dosáhnout od tyčky k tyčce, což si myslím, že jsem v té době byl asi jediný. Uměl jsem dobře číst hru, cítit spoluhráče i protihráče a předvídat, co který udělá."
Dělal jste v tréninku nějaké speciální věci?
„To asi ne. Každopádně když jsem se na ten trénink převlíknul, tak jsem do něj pak šel naplno. Hodně jsem piloval bruslení, jelikož je pro brankáře nesmírně důležité. Excelentní jsem nebyl, tak jsem to musel pořád pilovat a to až do konce své kariéry."
Talent a píle. Co u vás převládalo?
"Jedno bez druhého nejde. Já tvrdím, že když má člověk talent, tak je to ta největší motivace. Posouvalo mě dál to, že jsem tuhle střelu chytil, že jsme byl nominovaný a podobně."
Trénoval jste nějak i psychickou přípravu?
„To ne. Určitě jsem se před důležitými zápasy na ně soustředil a to třeba i několik dnů, týdnů a promítal si situace, které mohou nastat."
A nějaké rituály?
„Tři hodiny před zápasem jsem si vždycky namazal toast, ráno jsem si připravil hokejku na zápas. Dopoledne před zápasem jsem se pokaždé vyspal. Na ledě jsem si pak svým systematickým způsobem ujezdil brankoviště."
Kdyby tehdy nevyhrál hokej, co byste dělal?
„To vůbec netuším. Studoval jsem pedagogickou školu a chvíli učil na gymplu dějepis, ale zda bych to dál dělal? Nevím."
Spousta kluků chce být jako vy. Co poradíte?
„Nenechejte se odradit a mějte z toho radost. Přiznám se, že strašně nerad někomu radím."
Spoluautorka: Simona Kubišová
