Motokárový šampion Hájek: Pořád mi nedochází, že jsem mistr světa

"Titul pro mě znamená, že jsem si splnil sen. Když jsem byl malý, tak bych si nikdy nedokázal představit, že budu mistrem světa v motokárách. Byl to super zážitek, ale pořád mi to ještě úplně nedošlo, co se vlastně stalo," řekl na dnešní tiskové konferenci v Praze.

"Mám asi největší radost ze všech, protože to, co se nám povedlo, je něco neuvěřitelného a všem, kteří za mnou stojí, za to patří poděkování. Ten titul vyvažuje snahu, odříkání a vše, co za tím je, což si možná ani nikdo mimo motokáry neumí pořádně představit," prohlásil osmadvacetiletý tovární jezdec týmu Kosmic Racing.

Navenek působí klidně a rozvážně, ale když dojížděl do cíle životního závodu, obrovská vlna emocí musela ven a Hájek slavil. "Já jsem si tam i pobrečel. Když jsem projížděl poslední zatáčku, tak mi ukápla slza. Pak už v cíli brečeli štěstím všichni, ale to k tomu asi patří, protože to se nestává každý den a je možné, že se nám to už nikdy nepovede," řekl Hájek.

"Konečně se ukázalo, že to všechno k něčemu bylo, že jsem nezahodil skoro 20 let tím, abych se na motokárách jen zabavil, když to přeženu. Kdybych spočítal dny, co jsem doma a co jsem naopak někde po závodech, testech a podobně, lépe nepočítat. Ale teď jsme něco dokázali," dodal.

Motokáry jsou jediným odvětvím automobilového sportu, kde o mistru světa rozhoduje jediný závod a nikoliv celý seriál. "Nemusí odrážet tu výkonnost z celého roku. Já jsem si byl jistý, že motokára je připravená výborně. Sice jsme nepřijeli jako favoriti, ale o to víc jsme všechny překvapili," pochvaloval si Hájek.

Nervozita mu ruce nesvazovala. "Člověk je trochu nervózní, ale jakmile zaklapnu štítek od helmy, je to pryč a jen se soustředím na dobrý start a kolo od kola na ten závod. Zažil jsem už ledacos špatného, takže i proto jsem nebyl až tak nervózní," uvedl Hájek.

Postupně si vyjel až dvě vteřiny k dobru. "A pak ne, že bych zvolnil, ale byl jsem klidnější. Jenže i když si člověk vyjede náskok, těch 23 kol je opravdu dlouhých a může se stát něco s motorem, s gumou a je po všem. Ještě do posledního kola jsem tomu nevěřil," přiznal Hájek.

Od roku 1999, kdy mu otec pořídil motokáru, ušel dlouhou cestu. "Nejdřív jsme se tím bavili. Pak ve čtrnácti patnácti jsem zkusil vedle motokár i závodění na okruhu, ale ta úroveň nebyla tak vysoká, aby mě to u toho udrželo. A finance zase nebyly k dispozici takové, abych jezdil v zahraničí," řekl Hájek.

Čerstvý úspěch mu může otevřít dveře zase někam dál. "Potřebuju si to všechno nejdřív srovnat. Co bude příští rok, opravdu nevím. Vždy se mi líbilo třeba rallye," připustil Hájek.

"Také si ale říkám, zda by nestálo za to pokusit se titul obhájit, což je mnohem těžší. Na formuli je už pozdě, myslím, že když už, tak bych se přesunul do cestovních vozů. Ale co nastane, uvidíme až za pár týdnů," řekl Hájek, který vedle závodní kariéry vystudoval management sportu na Fakultě tělesné výchovy a sportu.