Nezklamte nás... Otevřený dopis Usainu Boltovi

Někdo říká, že to přeháníte se svou show, ale já si to nemyslím. Není to tak dávno, co sprintu vládli kakabusové, kteří se snažili oprášit drzou vyzývavost Muhammada Aliho, ale ani zdaleka nevládli jeho charismatem.

I vy máte patřičně vyvinuté ego, ale k sebevědomí přidáváte i bezprostřednost. Jak říkají rappeři, máte „swag“ – styl, image, osobnost a (ehm) koule.

Víte, stovka je pro mě takřka mystická disciplína. Mám rád jednoduché věci a není nic jednoduššího, než běh na nejkratší trať. V dětství jsem dovedl ke každé olympiádě (počínaje Londýnem 1948) okamžitě přiřadit i jméno vítěze stovky.

Fascinuje mě, že i na tak krátkém úseku – a ve stále se zmenšujícím časovém okně – lze stále posouvat hranice lidských možností. Je to jako donekonečna štěpit atom.

Jste v současnosti jedinou sportovní megastar, která nehraje fotbal nebo některou z amerických profesionálních lig. VY jste atletika, VY jste olympiáda. A právě proto se nemůžu zbavit stínu obav...

Poslední osobností, která dovedla takhle suverénně „rozsvítit“ olympijské hry, byla Marion Jonesová. Stejně nakažlivě pozitivní osobnost, mladá, krásná, vítězící – a všichni víme, jak to s ní dopadlo.

Vážený pane Bolte, řada vašich soupeřů – včetně vašeho tréninkového parťáka Blakea – měla v minulosti nějaké ty potíže s dopingem. Jen vy nikdy nic.

Nezlobte se, že to zmiňuji, ale v posledních letech to prostě ve sportu takhle chodí. Zeptejte se třeba Lance Armstronga. Zároveň ale musím přiznat, že vy v sobě máte něco, čemu věřím. Možná je to ten „swag“, který přece nepotřebuje žádnou chemii.

Pane Bolte, gratulujeme vám ke zlatu na stovce i dvoustovce. Byla to skvělá podívaná (jen už se, sakra, naučte nevypouštět tu cílovou rovinku, ano?). Prosíme, nezklamte nás. Kdybyste zklamal i vy, ztratí víru v atletiku a sport jako takový více lidí, než kdy před tím.

S úctou,

Adam Nenadál