Dobrý den, Lukáši. Neznáme se osobně, ale kolegové z fotbalového oddělení říkají, že jste docela fajn chlapík – a já nemám sebemenší důvod jim nevěřit. Jste také hvězda mistrovské Sparty a opora reprezentačního týmu, který má za sebou parádní vstup do kvalifikace o EURO 2016. Zkrátka: vypracoval jste se na české poměry na velmi výraznou fotbalovou osobnost. Gratuluji.
Jste také vidět na sociálních sítích, tak jako většina sportovců dneška. Po čtvrtečním zápase Evropské ligy proti Slovanu Bratislava jste tweetoval: „Tři body tři góly!!! Děkujeme, díky moc!“
Když jsem se podivoval nad tím, že jste řádění fanoušků přešel mlčením, přidal jste další tweet: „vítězství na hřišti i v hledišti,“ který jste pak přes noc smazal. To cením: asi sám víte, že v hledišti ve čtvrtek na Pasienkách nikdo nezvítězil. Všichni prohráli.
Čert ale vem to „vítězství na hřišti i v hledišti.“ S čím mám větší problém? S opatrným našlapováním kolem násilí na stadionech. Čeho se jako hráči bojíte? Že vám ti lidé pak budou míň fandit, když jim jednou nepůjdete po zápase poděkovat?
Myslím, že by nebyla zas tak velká „zrada“, kdybyste zatweetoval něco jako „Tři body tři góly!!! Děkujeme, díky moc! Příště si, prosím, jen zkuste navzájem nerozbít držky. Díky.“
Nechci vám kecat do vašich tweetů ani do vašeho života. Jen se vám pokouším říct, že vy máte REÁLNOU šanci alespoň NĚCO trochu ovlivnit pozitivním směrem. Já jsem jen „pisálek“ a „mediální mr...“ (schválně se podívejte tady dole na reakce); můžu „jen“ psát, co si myslím. Vy můžete věci posunout – a stačí fakt málo.
Řada fanoušků vás nemůže vystát, ale já vás budu vždycky bránit proti těm, kdo vám vyčítají kérky a „komedie na hlavě.“ Sám jsem potetovaný víceméně od hlavy až k patě, a v mládí snad nebyla „komedie“, kterou bych na hlavě nevyzkoušel. Jen tak dál, držím vám palce!
Nemyslím si, že byste měl dělat práci místo pořadatelů a klubů (ti nesou mnohem větší díl odpovědnosti), nemusíte ze hřiště nikoho vyvádět, není potřeba stát v čele boje proti násilí na stadionech. Stačí se „jen“ ozvat. Dát lidem, kteří vás obdivují, jasný signál, že rozbíjet si držky není úplně OK (pokud se tedy shodneme na této základní premise).
Nesnažím se vás, proboha, vmanévrovat do role nějakého „pozitivního vzoru.“ Vůbec ne. Můj oblíbený sportovec, basketbalista Charles Barkley, jednou řekl: „To, že se trefuju míčem do koše, ještě neznamená, že bych měl vychovávat vaše děti.“ Naprosto s ním souhlasím.
Sportovci ať si dělají především to svoje – není v jejich moci změnit svět a udělat z něj krásné, bezkonfliktní místo, kde si všichni padnou kolem krku. Ale mohou udělat víc, než si občas sami uvědomují. A určitě zmůžou víc než já.
Jsem si skoro jistý, že víte, jak to myslím. Jak jsem napsal: kolegové z fotbalového oddělení říkají, že jste docela fajn chlapík – a já nemám důvod jim nevěřit. Hodně štěstí v neděli proti Mladé Boleslavi i ve vaší další kariéře!
S pozdravem,
sportovní fanoušek Adam Nenadál
Podívejte se, jak zápas Sparty na Slovanu přerušili fanoušci
Video se připravuje ...
Témata:
fotbal, blog, nenadál, vácha, evropská liga, slovan bratislava, sport, sparta, Sport na Heureka.cz
Související články
