Přestože jste možná knihu „Jiná“ od Gabriely Koukalové ještě nečetli, troufám si tvrdit, že jste v posledních dnech neměli sebemenší šanci jí uniknout. Stejně jako ostatní sportovní fanoušci (ale zdaleka ne pouze oni) teď už víte, kdo závodnici zklamal, kdo s kým v českém biatlonovém týmu „peče“ a kdo proti komu kuje pikle.

Čím je „Jiná“ kontroverzní? Snad žádné další sportovní odvětví v Česku tak nestoupalo, nestálo a nepadalo s jedním jménem jako biatlon. Že je tím jménem Koukalová, je nabíledni. I kvůli autobiografii teď biatlon v očích některých „padá“, ale pokud si knihu přečteme, zjistíme, že někdejší šampionka v ní jen popisuje běžné prostředí profesionálního sportu. A to je vším, jen ne ideálním místem plným sympatií, vzájemné podpory a porozumění. Je to vysoce konkurenční území a kdo se v něm chce pohybovat, musí očekávat, že ne všechno poběží podle jeho/jejích not.
Koukalovou tohle – soudě alespoň dle knihy – neustále nemile překvapovalo. Když narazila na spřízněnou duši (v počátcích jejího vzestupu byla fascinace trenérem Rybářem), byla takřka neporazitelná. Když se ale objeví nesoulad (reprezentační kolegyně Vítková s ní nechtěla jet autem a prý ji pomlouvala), jde o hlubokou ránu, přes kterou nevede cesta zpátky. Těžko říct, jestli si Koukalová tato poranění do biatlonové reprezentace už přinesla s sebou, nebo jestli se otevřela až v bílé stopě s puškou na zádech.
Jednoho napadne: mistryně světa a vítězka Světového poháru má svým způsobem štěstí, že se v mládí nedala na kolektivní sport. Asi by ji čekalo nemilé zjištění, že i ve vlastním týmu člověk občas narazí na spoluhráče, s kterými si ne úplně stoprocentně rozumí po lidské stránce