Pracovitost. Pracovitost. A PRACOVITOST. Díky ní jsou Češi na OH
BLOG ADAMA NENADÁLA | Nebudu lhát – myslel jsem, že vrcholem současné basketbalové reprezentace bylo fantastické mistrovství světa 2019 v Číně, kde Češi skončili na úžasném 6. místě. Jak hluboce jsem se mýlil! Satoranský a spol. se teď chystají na olympiádu v Tokiu: po dlouhých jedenačtyřiceti letech se mužský basketbal představí na turnaji pod pěti kruhy, kde je pro celý svět k mání pouhých DVANÁCT míst.
Tenhle nároďák je výjimečný. Bez diskuze. Borci jsou v kontaktu i mimo reprezentační cykly a sledují jeden druhého, přestože jsou rozesetí po celém světě. „Žijeme naše kariéry prostřednictvím reprezentace,“ popisuje pivot Ondřej Balvín. Ohromná soudržnost týmu je nejlépe k vidění během záběrů na lavičku: ta žije zápasem stejně jako pět hráčů na palubovce.
Kromě týmového ducha je ale hlavním trumfem Ginzburgova výběru pracovitost. Pracovitost s velkým „P“ – a možná raději rovnou se všemi literami toho slova. Bohačík, Balvín, Schilb, Auda, Satoranský a další si během jednoho útoku vymění třeba i sedm, osm rychlých přihrávek. Nikdo nedribluje ze statického postavení, všichni jsou v neustálém pohybu, kterým vytvářejí prostor pro své parťáky. Trpělivě hledají co možná nejvýhodnější střeleckou pozici – a když se nepovede, následuje bleskurychlý návrat do obrany.
Jednoduché základy basketbalu, říkáte? Jistě. Ale když je důsledně praktikují ti nejlepší hráči, co má Česko k dispozici, mažou se rozdíly mezi individuálně nesrovnatelně talentovanější Kanadou (osm borců z NBA!) a účastníky Kooperativy NBL.
Na tohle je radost koukat. Díky, že u toho můžeme být. Už teď se těším na další šokující basketbalové zážitky z Tokia.
