Ach jo, už jsou zase vidět. Pořád se divíte, že sudí nemají žádný respekt?
Rozhodčí jsou v hokejové extralize zase vidět, bohužel. Některé jejich chyby se dají odpustit. Jsou i takové, kterým se snad nedá ani smát. Viděli jsme ji v neděli v televizním zápase v Plzni. Že se sudí připlete hráči do cesty a podrazí ho při snaze zaútočit, se s přivřenýma očima pochopit dá. Stejně jako fakt, že občas špatně posoudí faul nebo nějaký přehlídnou. V rychlosti chybuje každý. Ale že nechají ve výhodě útočit a ještě odvolat brankáře tým, jehož hráče po doteku soupeře vyloučí? To snad svět neviděl.
Upřímně na rovinu říkám, že rozhodčím práci nezávidím. Extrémní rychlost hry, minimální čas na rozhodnutí, do toho je nikdo nemá rád, jsou pod enormním tlakem. Že občas něco přehlédnou nebo vyhodnotí špatně, se dá pochopit. Přesto jsem jel v neděli z Plzně pěkně otrávený.
Rozhodčí má být pánem na hřišti, muž s absolutním respektem. Co řekne, to platí, přitom celý zápas není vidět. Kdo v těchto dnech sleduje přípravné zápasy před Světovým pohárem, pruhovaných dresů si během celého zápasu nevšimne.
Pak si fanoušek koupí vstupenku na extraligu, a v ní rozhodčí kolikrát hrají hlavní roli. Xkrát za zápas se pletou hráčům, protože nečtou hru a neví co dělat (viz. srážka čárového s Nicholasem Johnsonem, který chtěl vyrazit do rychlého brejku), přihrávky či vyhození puku, kterým se nestačili vyhnout, radši ani nepočítám. To vše štve fanoušky a ještě více hráče na ledě. V zápase Plzně s Třincem kromě toho všeho byli rozhodčí v jednu chvíli taky všem tak akorát pro smích.
Mám na mysli moment z poslední třetiny, při kterém Plzeň v signalizované výhodě držela puk, kombinovala, a zatímco gólman Matěj Machovský odjel na střídačku, aby pustil do hry šestého hráče, jeho spoluhráči (několika přihrávkami!!!) obsadili útočné pásmo. Až tam se puku dotkl třinecký Rostislav Marosz, následoval hvizd rozhodčího, přerušení hry a něco naprosto nepochopitelného. Vyloučen byl domácí útočník Dominik Kubalík za sekání (a teď je úplně jedno, že Kubalík skutečně sekal a dvě minuty dostat měl!).
Situaci si situaci klidně prohlédněte v přiloženém videu. Možná si ji nechápavě přehrajete ještě několikrát.
„Sorry chlapi, měl jsem pískat dřív,“ řekl udiveným hráčům v televizním mikrofonu rozhodčí, který kombinaci Plzně několik vteřin sledoval. Podotýkám, že Plzeň hrála v dresech bílo-modrých, Třinec v čistě červených. Nešlo si je splést.
Upřímně by mě zajímalo, co by rozhodčí těm hráčům vykládali, kdyby Plzeň z toho útoku dala gól. A nebo ne. Když nad tím tak přemýšlím, vlastně to radši vůbec vědět nechci...
Možná si myslíte, že dělám z komára velblouda. Že přeháním, když se přece nic nestalo, když ani taková chyba na výsledek zápasu neměla vliv. Jenže pokud se budou podobné bizarní minely v tichosti přehlížet, extraliga se nemá šanci posunout dál.
V soutěži hrají hokejisté se statisícovými měsíčními příjmy, profesionálové a reprezentanti. Jak vysoké očekávání mají kluby za vynaložené prostředky do nich, stejně vysoký standard by měly požadovat také od arbitrů. Jsou přece stejnou součástí zápasu jako jejich hráči.
Bohužel mám pocit, že na rozdíl od hokejistů chyby rozhodčích nikoho nezajímají. Stalo se, jede se dál. V takovém případě se vlastně ani nelze divit, že rozhodčí v Česku mají naprosto nulový respekt, že téměř každé přerušení na ledě doprovázejí zdlouhavé diskuze a hádky, že se pak jedna třetina hraje klidně čtyřicet minut a diváci na tribunách zívají nudou, že na rozhodčí pískají zlostí, vulgárně je uráží.
Je na čase s tím začít něco dělat. Hned.
