Cením Vítkovice, oproti Třinci to mají složité. Ostravo, postav arénu
Je namístě, abych ocenil, jak se v sezoně perou Vítkovice. Byl jsem zvědavý, jak si tým povede v nedělním zápase s favorizovanými Pardubicemi. Musím zmínit, že to byl velmi povedený výkon. Zasloužená výhra postavená na hráčském sebevědomí, výborném pohybu, na vítězných osobních soubojích. Líbila se mi zorganizovaná obrana mužstva, podpořená perfektním brankářem Stezkou. Toho v klubu zabudovali skvěle. Ale i směrem dopředu to mělo potřebnou kvalitu. Ocenil jsem kombinační sílu týmu, nápaditý přechod do útoku, hráči neztráceli puky.
Celkový dojem vyzněl až překvapivě výrazně pro Vítkovice. Kdyby člověk neznal postavení v tabulce, řekl by, že ostravský celek má s pardubickým prohozené pozice. Převaha domácích byla chvílemi až dominantní, což je překvapivé zjištění. Trenéři každopádně udělali kus práce.
Jsem si jistý, že se Vítkovice zvednou, postupně půjdou nahoru. Je cítit, že kabinu mají na povel Roman Polák, Lukáš Krenželok, Honza Hruška, Vláďa Svačina. Na nich to hodně stojí, něco mají odehráno. Zároveň se mi líbí, kolik mladých hráčů do sestavy Vítkovice zapracovávají, dává to celé smysl.
Do karet jim hraje i to, že zápasy pravdy s týmy kolem sebe vyhrály, navíc teď berou body i silným protivníkům z vrchních pater. Bojují, má to náboj. Pokud i v dalších utkáních naváží na výkon proti Pardubicím, mohou utěšeně stoupat tabulkou. Ten tým zdaleka neřekl poslední slovo.
Mnozí namítnou, že Vítkovice už dlouhé roky zůstávají ve stínu Třince. Ano, ale
