Můj život je díky manželovu povolání plný přesunů, změn, balení a vybalování, cestování a poznávání nových krajů a kultur, loučení se, ale také objevování nových přátel, kteří často sdílejí stejný osud jako my. Za ty roky jsem zjistila, že pouto s lidmi, kteří žijí mimo domovinu, je mnohdy o to silnější, a že když má člověk někoho rád, nezáleží tak úplně na tom, na kterém konci planety žije, ale na tom, jak intenzivně prožívá společně strávený čas.
Ačkoliv si držím low profile, co se týče sociálních sítí, protože mě občas trochu děsí, co všechno na sebe lidi dokážou prozradit a jak s tím potom nakládá široká veřejnost, musím uznat, že žijeme ve společnosti, která nám dává téměř neomezené možnosti komunikace, díky kterým je jednoduché udržovat kontakty s blízkými, ačkoliv nejsme fyzicky spolu.
Maminka, bývalá letuška, mi vyprávěla, že když začínala chodit s tátou a byla na měsíčním pobytu někde na Kubě, musela jít hodinu pěšky k telefonní ústředně, zavolat do Prahy a modlit se, aby byl zrovna táta u telefonu, protože když to prošvihl, tak se třeba další týden nebo dva ani neslyšeli. To už je dnes úplný pravěk.
Uvědomuji si, že sportovní kariéra není věčná a že všechny tyto zkušenosti, i ty gastronomické, které mě tolik zajímají, už se možná v této formě nikdy nebudou opakovat. Je totiž jedna věc okusit něco nového na dovolené a druhá v tom místě žít, vidět co jedí a pijí lokálové, jaké jsou jejich tradice a zvyky, postupně se tak trochu infiltrovat do společnosti a začít žít jako oni.
Minule jsem psala o tom, jaké nejzajímavější věci jsem ochutnala v Seville, Barceloně a Washingtonu D.C., kde jsme dohromady strávili osm let. Tentokrát vám přiblížím gurmánské zážitky v dalších dvou městech našeho života.
Řekla bych, že z basketbalového týmu Chicago Bulls se postupem času stal terminus technicus. Je to stále pravděpodobně nejslavnější klub na světě, a to především díky Michaelu Jordanovi a šesti NBA pohárům v 90. letech.
Legendární maskot Benny the Bull má na Instagramu téměř půl milionu fanoušků. Pro Tomáše byla neuvěřitelná čest za takový tým hrát a pro mě bude Chicago už navždycky speciální, protože se tam narodil náš syn.
Jedna věc mě ale mrzí, vždycky jsem toužila ochutnat rybu z obřího Michiganského jezera, a ačkoliv jsem se na ni ptala v každé restauraci, kterou jsme tam navštívili, nikdy nebyla na jídelním lístku. Záhada.
Jejich největší specialita deep dish pizza, což je vlastně takový pizzový koláč s obří porcí rajčatové omáčky a sýru, kalorická bomba po všech směrech, mi úplně k srdci nepřirostla.
Zato jsem si hodně užívala bydlení v bývalé jateční čtvrti Fulton Market, ze které se stalo vyhledávané gastronomické centrum plné kaváren, bister, koktejl barů, michelinských restaurací, ale i obyčejných hospůdek s osobním kouzlem.
Často jsme tam chodili na pastrami, což je původně rumunská košer delikatesa ze speciálně naloženého a dlouze uzeného hovězího, která našla největší oblibu právě v Americe.
Když se manželovo angažmá přesunulo do New Orleans, o městě jsem věděla jen to, že tam vznikl jazz a že o něm zpívají v mojí oblíbené písničce House Of The Rising Sun. O to větší bylo moje překvapení, když jsme se tam přestěhovali. NOLA (New Orleans Louisiana) mě nadchla úplně vším – lidmi, muzikou, přírodou, atmosférou a hlavně gastronomií.
Pamatuji si, že první den zaklepal soused na dveře a přinesl nám plný hrnec jambalayi (typický pikantní kreolský rýžový pokrm se zeleninou a mořskými plody) – to bylo vážně jako z filmu.
V ulicích voní raci, které si můžete koupit na každém rohu za pár dolarů, jedí se jen tak, uvaření s louisianským kořením, a jsou dokonalí. Do obyčejné bagety, kterou tam nazývají po'boy, vám běžně přihodí roastbeef, krevety, kraba nebo ústřice. Občas bizarní kombinace, chuťově výborné.
Všechno, co v New Orleans zkusíte, má nezaměnitelnou kreolsko-cajunskou chuť, ve které se mísí vliv Francie (její bývalá kolonie), Afriky, Španělska a původních indiánských obyvatel.
Říká se, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Já umím dobře jen tři, ale myslím, že kousek z každého místa, ve kterém jsme doposud žili, zůstal už navždycky v mém srdci, a hlavně v mé chuťové paměti.
Témata:
basketbal, jídlo, stravování, Tomáš Satoranský, sport, Anna Satoranská, Francie, Praha, Španělsko, Chicago Bulls, NBA, Washington D.C., Michael Jordan, New Orleans, Afrika, Kuba, Sport na Heureka.cz
Související články
