Anna Satoranská
10. července 2023 • 11:25

Biliár, hlavní města i bazény pod vodou... S Tomášem se neustále vyzýváme

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Liverpool jsem chtěl pro Slavii, ale Sparta má šanci. Fandit budu...
Šéfové Slavie a Sparty ve Sportu. Podívejte se, jak prožívali los Evropské ligy
VŠECHNA VIDEA ZDE

BLOG ANNY SATORANSKÉ | Mého muže se často ptají, čím se udržuje přes léto, co dělá, aby nevypadl z formy, než začne nová sezona. Pravdou je, že basket jde na začátku prázdnin vždy trochu stranou, což je, myslím, dobře, jinak by z toho už možná zblbnul. Tomáš ale moc dlouho nevydrží nic nedělat, baví ho skoro všechny sporty, miluje adrenalin a ze všeho nejraději překonává vlastní limity. Asi hlavně díky tomu tak fandí cyklistice.



Vyprávěl mi, že už jako malý kluk zbožňoval skákat v lese na horském kole, to mu zůstalo. V poslední době navíc propadl i rychlejšímu tempu a větším vzdálenostem. A to takovým způsobem, že když jsme si udělali rodinný cyklovýlet ve Valticích, posadil tehdy dvouletou dceru do sedačky za sebe a zastavil se až po padesáti kilometrech. Sofinka chudinka asi v polovině cesty začala protestovat, ale bez úspěchu, tak z toho nakonec usnula a padala jí hlava ze strany na stranu, takže já jsem pravděpodobně ujela ještě víc, protože jsem neustále přejížděla zprava doleva a hlavičku jí narovnávala.

Minulý rok si manžel koupil „silničku“ a mám dojem, že je to momentálně vedle dětí, sbírky lega a hodinek asi jeho největší láska. Jednou jsem o ni OPATRNĚ opřela vlastní kolo v garáži a málem to bylo na rozvod!

V létě většinou trávíme čas u rodičů v Troji a tam se to jezdí úplně samo. Především máme rádi cyklostezku do Únětic, protože tam na nás samozřejmě čeká zasloužená odměna na konci. Občas si taky vyrazíme na celodenní výlet do Davle, kde má chatu tchýně, většinou pak následuje táborák a davelské buřty, což je významná gastronomická zastávka :)

Pravdou ale je, že od té doby, co Tomáš vyrazil s Romanem Kreuzigerem na „lehký okruh“, už moc psychicky nezvládá moje vyhlídkové tempo a jezdíme spolu čím dál tím míň. Možná to ale bude jenom tím, že má lepší kolo!

V poslední době nás taky hodně baví tenis, víc než se mnou si to ale Tomáš i užívá s mým tatínkem, který hraje odmalička, a ačkoliv je o třicet let starší, pořád ho s přehledem vyklepne. Pak tátu sice musíme doma křísit, protože co chybí Tomovi v technice, to samozřejmě uběhá, ale je docela sranda je oba vidět bojující jak v přípravě na Wimbledon.

Taky jsme začali hrát padel, což je něco mezi tenisem a squashem, hraje se to ve čtyřech a je to velice oblíbené v Katalánsku, kde nyní žijeme. V Praze je jen několik míst, kde se dá tento sport hrát. My shodou okolností hrajeme v úplně prvním padelovém klubu u nás, který je zároveň i náš nejoblíbenější tenisový klub, ke kterému navíc vede z domova v Troji pořádný výšlap na kole, takže pro Tomáše naprosto ideální!

Můj muž potřebuje ve sportu neustálé výzvy, jinak se nudí a je to s ním k nevydržení. Vím, že ho moc nebaví procházky, ale když si dal na tělo 20kg závaží a vyrazil do hor pěšky do 30 km vzdálené vesnice, kde jsme měli sraz na oběd, tak byl najednou nadšen. Nerad plave, ale na svatbě kamaráda jsem ho vyhecovala, jestli uplave víc bazénů pod vodou než já, a to jsem ani nemrkla a už byl pod vodou. Když ho v létě lámu, aby se šel se mnou ven proběhnout, většinou odmítne, protože tam není žádný hmatatelný cíl. Přesto věřím, že až bude mít jednou po kariéře, ukecám ho do maratonu. Ten mám na bucketlistu pro změnu já.

Když nad tím tak přemýšlím, i naše manželství by se dalo označit za jeden velký zápas, dlouhý výšlap na kole, nekonečný ultramaraton. Neustále se vzájemně zkoušíme, vyzýváme a pošťuchujeme. Tomášovi jde historie a zeměpis, mě zase baví umění a jazyky.

Při večeři se mě ptá na hlavní města afrických států a já se mu směju, že nerozezná ve španělštině cuketu od dýně. Na kole na mě volá, že jestli tenhle kopec nedám, tak ho nemiluju. Vlezla jsem kvůli němu i na volný pád, kam ho nepustili kvůli výšce, já tenhle typ adrenalinu nesnáším, on ho zbožňuje. Myslím, že se kvůli mně naučil všechny významné malíře minulých století, ale nikdy to oficiálně nepřiznal. Docela dlouho se mnou prohrával v biliáru, ale pak se naštval, zblbnul kluky a hrál ho celé soustředění s basketbalovou reprezentací, dokud se mnou nezačal vyhrávat. Já jsem se jednou na truc naučila všechny státy světa na slepé mapě, ale mám dojem, že polovinu už jsem zase zapomněla.

Lidi, co nás neznají, naše soutěživost občas docela překvapí, nejsou si jisti, jestli je to jenom hra, nebo to myslíme fakt vážně. Řekla bych, že je to tak trochu obojí, ale každopádně se spolu nikdy nenudíme.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud