Denisa Helceletová
26. dubna 2021 • 11:58

O sportujících maminkách. U mě by to nešlo, ale Špotákovou obdivuju

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Možná jste zaznamenali na sociálních sítích, že se naše rodina s Adamem (Helceletem) rozroste. Ještě nevíme, jestli to po Evelince bude kluk, nebo holčička, necháme se překvapit. Hlavní je, abychom všichni byli zdraví. Proto jsem si tentokrát za téma vybrala sport a mateřství. 



Je hodně holek, které se ke sportu vrátily i v roli maminek. Je pravda, že i já jsem si chvíli pohrávala s myšlenkou, jestli by mě lákalo se do toho pustit poté, co se mi před třemi lety narodila Evelinka. Zvládla bych to? Nakonec jsem do toho nešla, tu myšlenku jsem rychle zavrhla. Nechtěla jsem, v nadsázce řečeno, dcerku obětovat…

Protože s hlídáním je problém, babičky jsou daleko, navíc Adam ještě profesionálně závodí. Takže pro mě bylo prioritou, aby bylo o malou dobře postaráno. Nechtěla jsem, aby trpěla. Musela bych až dvakrát denně trénovat, což by nešlo kloubit. Skončila jsem ve 31 letech, cítila se unavená, už jsem ani necítila chuť. A pokud bych o návratu po mateřství skutečně uvažovala, spíš by v úvahu připadala dálka, které jsem se taky dřív věnovala. Tam bych to možná dokázala.

Ale na čtvrtku? Ne, to by nešlo. Je to strašně náročná disciplína, z každého tréninku jsem byla hotová, vyčerpaná. Prostě si myslím, že jsem skončila v pravý čas. Hodně záleží na disciplíně. Když někdo dělá technickou, nemusí být, v uvozovkách, až v tak skvělé fyzické kondici, protože to dožene technikou.

Jenže pokud bych se chtěla opět věnovat novat běhu na 400 metrů, musela bych být ve stejné formě jako před dítětem. Tam to nejde obelhat technikou, běh bolí, příprava na čtvrtku vám nic neodpustí. Není žádná skulinka, nic se nedá ošidit.

Pokud bych nebyla správně nachystaná, okamžitě se to projeví na časech. Byly i výjimky, že se někdo vrátil, dokonce po dvojčatech, ale není to tak obvyklé. Aspoň ne v naší disciplíně.

Třeba u vrhaček je to častější. V českém prostředí je to hlavně případ oštěpařky Báry Špotákové, která stále vyniká, i když už má dva kluky. Obdivuju jí, že má pořád v sobě drajv i chuť. Ale ona má kolem sebe tým lidí, kteří jí se starostí o rodinu dennodenně pomáhají, v tom má obrovskou výhodu. Nechtěla jsem, aby se o malou chvíli po narození staral někdo jiný. Asi bych se bála ji dát nějaké chůvě, kterou ani neznám. Navíc už ani motivaci jsem neměla, považovala jsem za přirozené, že se budu maximálně věnovat rodině. Evelinku jsem chtěla kojit minimálně půl roku, pak to vydrželo rok, ale toho jsem se nechtěla vzdát.

Mám dojem, že pro miminko je to hodně důležité. Teď to není tak, že bych malou nedala nikomu na hlídání, naopak. Klidně na pět týdnů v kuse! To myslím ze srandy, spíš tím chci říct, že nejsem máma, která by musela mít malou pořád u sebe. Ovšem možnosti jsou omezené, starost je z velké části na mně. Každý to má jinak, jsou případy holek, které se hned po narození vrhnou zpátky do tréninku.

Třeba tenistka Serena  Williamsová . Skončila šestinedělí, přestala kojit a šla zase hrát. Já to měla nastavené jinak. Ale nechci to soudit, záleží na mamince, jak to cítí. Každý to dělá podle svého nejlepšího uvážení. Já jsem sport naplno dělala od čtrnácti let, měla jsem toho dost.

Myslím si, že jsem skončila v pravý čas, teď už mám jiné priority. Někdo má plán, že chce sportovat brzo po porodu, ale zjistí, že to nejde. Protože miminko pořád pláče, je obtížné to kloubit s tréninkem. Takže to nakonec vzdá.

Jsou ale i případy, kdy se sportující maminky dokážou vrátit na vrchol. Třeba Katka  Neumannová . Může jim to pomáhat hlavně psychicky. Zjistí, že sport už není na světě to nejdůležitější, jsou uvolněnější a bez takového stresu. Jsou schopné se rychle zpátky dostat do kondice a najedou do dřívějších kolejí. Je to hodně individuální, každý je jiný.

U mě se to nakonec sešlo tak, že už jsem v tom neviděla smysl. Hlavně si přeju, abychom byli všichni zdraví. Stejně jako vy. Držte se v téhle nelehké době.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud