KOMENTÁŘ FRANTIŠKA RABONĚ | Když se bavíme o mladých cyklistech a jejich začleňování do týmu ve World Tour, je třeba říci, že dnes už to funguje úplně jinak než za nás. Když je vám 18, 19 let a přijdete z juniorů, jste už pod drobnohledem. A vlastně už i v juniorech. Dnes se všechno hodně analyzuje, sledují se tréninková data. Týmy hledají dalšího Bernala, Pogačara. Takže mladí mají neskutečnou výhodu v tom, že se týmy o ně zajímají daleko dřív, než se třeba zajímaly o nás.
Jsou schopní rozpoznat talenty. Takže když se vám zadaří v tomto věku a máte talent, sáhnou po vás týmy, jako jsou UAE, Jumbo-Visma nebo i Ineos, protože ve vás vidí obrovský potenciál a mají na to do vás investovat. Mají totiž vedle toho svou letku deseti top závodníků, kteří odjedou sezonu Grand Tours a jezdí na výsledky. Takže si mohou dovychovávat tyhle lidi.
Ineos je v tom top, třeba Ivána Sosu podepsali v osmnácti na několik let. Tam je vidět, že na to mají peníze a mají na to i čas. A když tohle prošvihnete, tak třetí či čtvrtý rok ve třiadvacítce už to musíte urvat výsledky. Tam už jsou týmy obezřetné.
Myslím, že se celý proces strašně zrychlil. Týmy už mají lidi vytipované hodně brzy, jestli mají šanci být hvězdami, nebo ne. Řekl bych, že asi nejzářnějším příkladem práce s mladými talenty je tým DSM. Když se občas podíváte na věk jejich závodníků i ve velkých závodech… Třeba jejich nejmladší jezdec na Tour de France měl 22 let. To je něco neuvěřitelného, v jakém věku jim dávají šanci. Pro mladé jsou dnes dveře strašně otevřené a je to jenom na nich.
Je zde však potřeba zmínit ještě jednu velice důležitou věc. Když to vezmu podle svých zkušeností, v tomto věku u mladých závodníků říkat, jestli někde budete domestik nebo hvězda, je strašně těžké. Ukážu to na svém příkladu. Když jsem v roce 2005 odcházel ve dvaadvaceti k profíkům, byl jsem mistr Evropy kategorie do 23 let, vyhrál jsem ten rok několik závodů, vedl jsem chvíli Europe Tour, pak jsem byl celkově sedmý. Ale díky tomu, že jsem si vybral z nabídek T-Mobile, kde jezdil tehdy Jan Ullrich, Steffen Wesemann a další, samozřejmě nešlo bouchnout do stolu Ullrichovi, že pojede na mě. A mohl jsem být mistr Evropy, jaký jsem chtěl.
Takže to, jestli budete mít kariéru domestika nebo výsledkovou, je hodně dané výběrem prvního týmu. Tam to občas ani není na vás, třeba je jen jedna nabídka.
Kdybych měl druhý sportovní život, tak by mě zajímalo jít cestou Lea Königa. Tedy jít do druhodivizního týmu, tam dvě tři sezony strávit, tým to na vás postaví. Leo jel Grand Tours výborně. A pak už si vás například koupí, jako jeho, tým Sky, kde jel s Richiem Portem jako spolu lídr na Giro a další a další. To jsou ty dvě cesty, ale občas si ani nemůžete vybrat.
Témata:
cyklistika, komentář, sport, Evropa, Tour de France, T-Mobile, František Raboň, Richie Porte, Jan Ullrich, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
