Jaký úkol mají hokejové odbory? Hráči musí být slyšet
Tak ale teď už… Pokusy o rozjezd hráčské asociace už se v našich končinách konaly, ten dosud poslední byl zaštítěn i takovými jmény jako Jiří Dopita a Robert Reichel. Jenže nic z toho. Člověk brzy netušil, že nějaké odbory vůbec existují. Něco se rozkradlo, něco prostě skončilo.
Současný projekt kolem Marka Černoška působí honosně, připraveně a zajištěně. OK. Ale zatím je to pořád jen taková fajn právní poradna a fabrika na slevové akce. Jestli asociace opravdu postupně pomůže zlepšit pozici hráčů, s nimiž si teď kluby mohou dělat v podstatě, co chtějí, bude to jedině dobře. Ale kromě toho, že je třeba, aby její činnost opět pouze nevyšuměla, musí být vidět, dávat o sobě znát. Uvnitř hokejového prostředí i směrem ven, pak bude její přínos nesporný.
Kdyby třeba náhodou zase někoho napadlo za administrativní přehmat odečítat klubům body, jako se to stalo před třemi lety, měly by tu být právě odbory, aby za hráče jasně vystoupily a řekly, že za těchto podmínek, devalvujících jejich práci, hokejisté hrát nebudou. Asociace by měla prezentovat pohled hráčů i na takové události, jako je třeba novinka o povinném zařazování mladých hráčů na soupisky. Pak bude mít smysl.
Fotbalová sestra nového hokejového uskupení, propojená osobou právničky Markéty Haindlové, za dva roky existence s ničím opravdu zásadním na veřejnost nevyšla. Taková cesta by hokejistům nepomohla.
