Bijec Hollweg se srovnal, díl…. kolikátý? Ale teď už opravdu
Žádné vyloučení, žádný hraniční zákrok, žádný zbytečný rozruch. Vybojovaný faul i gól. Skvělá práce v oslabení. Pět hitů. Vizitka Ryana Hollwega, jednoho z nejsledovanějších hráčů pátečního kola extraligy, mluví za všechno. Po exemplárním (byť zkráceném) trestu se vrátil hráč, který si dává majzla, a přesto dokáže být sám sebou. A byl důležitý při výhře 3:2, první po dvou porážkách.
Kdekdo byl na jeho návrat zvědavý. Jestli třeba hned někoho připraví o končetinu, případně rozpárá přímo na ledě. Ryan Hollweg je stále pro mnoho lidí v českém hokeji monstrem. Krvežíznivým barbarem odkudsi zpoza oceánu, co si sem přišel hrát na šerifa, určujícího, jak se má hrát tvrdý hokej.
O.K., start téhle sezony americký řízek moc nevychytal. Mela na Spartě s profackováním Jaroslava Hlinky a operovaná noha slávisty Tomáše Vlasáka, to je spoušť, která za ním zůstala po třech odehraných zápasech.
Tohle už bylo moc i na ty, kteří pro Hollwegovo pojetí ledové zábavy mají pochopení. A jelikož v extraligové disciplinárce mezi jeho fanoušky rozhodně nepatří, postavili ho na měsíc mimo hru. V pátek se po zkrácení flastru plzeňský desperado vrátil a hned ukázal, že to není blázen, který zvládá jen prasit. To spíš když udrží trend svého výkonu z duelu s Vítkovicemi, může být tím, kdo Plzeň vytáhne tabulkou. Bez přehánění.
Prý si ho před comebackem v osobním pohovoru řádně srovnal Martin Straka. Otázka je, zda, nebo spíš jak důrazně to udělal už dřív. Nicméně Hollweg teď zase předvedl, že když svou hru vtěsná do nikterak svazujících mezí, nikdo proti jeho říznosti nemůže vznést jedinou námitku.
Jím dodané dílky úspěšné mozaiky, která předčila Vítkovice, mají smysl. Jako by mu přece jen došlo, že nemusí každou srážkou protivníka zničit, že při každém jeho pobytu na hřišti nemusí lomcovat mantinely. Svalovec s knírkem do soupeřů nenajížděl bezhlavě, rovnal je jen v případě, že se jich přímo týkal spád zápasu. I tak rozdal pět tvrdých hitů. K tomu byl tradičně výtečný v oslabeních, kde se dá jeho obětavé nastavování těla střelám ukazovat jako instruktáž. Letargickou Plzeň pomohl probudit i „hokejovým“ okamžikem, kdy vybojoval puk a poslal ho před branku, z čehož padl úvodní gól. Hrabal, dřel. Tohle monstra obyčejně nedělají.
Holwleg se musí naučit, jak být zároveň atrakcí, platným hráčem, jak uzemnit soka pořádnou peckou, ale zároveň neničit zdraví kolegů z branže. Tohle sice sliboval snad po každém svém disciplinárním trestu v Česku, a ne vždy to dodržel. Soudě podle prvního zápasu po poslední stopce však nelehký soubor úkolů zvládne. Konečně.
A pokud to tak skutečně bude, měl vysoký trest smysl.
